| BALADA O FAVORITU
Ve Lhotě pod Lesy je pozdvižení,
větší než když někdo z místních se žení,
a dál se dává tahleta zpráva,
v maštali, stejně jak u koryta:
že Tomeš zakoupil Favorita!
V hospodě na rynku rumové smrště,
a ty kdož přijdeš tam, no tak Bůh drž tě,
pít budou do mše, na počest Tomše,
a jeho bouráku z Boleslavi,
zítra je budou zas bolet hlavy.
K půlnoci kumpáni začali mžourat,
do Tomše skrz auťák rejpat a šťourat.
Prej - tolik vejplat, pár plechů, hejblat,
a že teď může jít na žebrotu,
a ten krám hodí se tak do šrotu.
Tomeš, ten nejdříve na čelo klep si,
posléze propadnul splínu a skepsi.
Napil se kvásku, vyhlásil sázku –
že klidně prokopne auta kastli,
kumpáni v úžasu všichni žasli.
Aj Škoda, Škoda, Škodovka,
lepší je rum než sodovka.
Aj Škoda, Škoda, Škoděnka,
a vínečko než voděnka.
Každý si přisadil na Tomše blázna,
za chvíli hospoda byla už prázdná.
Kdo by si dobil svůj automobil,
před krčmou Favorit u patníku
a Tomeš s krumpáčem u blatníku.
Tomeš si odložil kabát a botu,
nejistě postavil se na kapotu,
když Lojza Klofáč podal mu kopáč,
udělal si malou značku v plechu
a mocným úderem prokop střechu.
To žádnej nečekal, taková pecka,
Tomeš slez a výhru strčil do vrecka.
Rovný tři tácy vzal za tu práci,
mnohý ho úšklebkem počastoval,
že nový auto si zdevastoval.
Za tři dny v hospodě je pozdvižení,
větší než když někdo z místních se žení.
A dál se dává tahleta zpráva,
že Tomeš, vážení, není dnešní –
na autě má nový okno střešní!
Aj Škoda, Škoda, Škodovka,
lepší je rum než sodovka.
Aj Škoda, Škoda, Škoděnka,
a vínečko než voděnka.
Zbývá jen dodat – žádný to břídil –
za patnáct stovek ho pořídil.
| BALADA O ZUBAŘI
Studoval Jaroušek medicínu,
zalíbilo se mu zubařské křeslo,
jenomže v baru „U kapucínů“
studijní úsilí po čase kleslo.
Užíval života plnými doušky,
stranou šla praktika, přednášky, zkoušky,
o vědě lékařské neměl však páru,
potíže nastaly hned v prvním járu.
Děkanát, rektorát, únor, březen,
z fakulty nadobro vypovězen.
Gaudeamus, to byl rámus,
jen se přitul, když máš titul.
Rodiče držel dál v přesvědčení,
že pilně studuje ve skriptech stránky,
index byl prospěchu vysvědčení
sám totiž do něj psal zápočty, známky.
Budoucnost zasvětil klamu a falši,
dnes jedna malá lež a zítra další,
namísto vrtačky sbíječek pažby,
nevrtal do zubů, ale do dlažby.
Naoko studoval ve dne, v noci,
za pět let dospěl až ku promoci.
Gaudeamus, to byl rámus,
jen se přitul, když máš titul.
Tušíte co dál se mělo státi,
do plánu nesměla vloudit se chybka.
Marně se těšili otec s máti,
synáčka před slávou sklátila chřipka.
Takhle se vyvléknul z promoční bryndy,
nevadí, pro diplom sjede se jindy,
takový diplom, ten totiž dá fušku,
Jaroslav rozlámal nejednu tužku.
A když byl hotov ten falsifikát,
na titul MUDr. si začal zvykat.
Gaudeamus, to byl rámus,
jen se přitul, když máš titul.
Věřit se tomu snad ani nechce,
spoléhal, že nikdo nebude číst to,
rodiče sháněli přes konexe
pro synka ve městě výhodné místo.
S lékařským diplomem v červeném pouzdře
vyhlížel Jaroslav chytře a moudře,
z vážené rodiny protekční dítko,
kdopak by hledal na diplomu smítko.
No, a pak přišlo to nadělení –
přijat byl na zubní oddělení.
Gaudeamus, to byl rámus,
jen se přitul, když máš titul.
Ošetřil čtrnácte pacientů,
jejich řev primáři nezdál se jaksi,
po bližší prohlídce dokumentů
ukončil Jarda svou lékařskou praxi.
Pak přišel ke slovu už zákon trestní,
rozsudek soudu byl stručný a přesný.
Dočasně oblékne erární látku
a devět měsíců posedí v chládku.
Stejný je epilog jako prolog –
lepší být samouk – gynekolog. |
