Advokát je od toho, aby člověku, který se ocitnul v nějakých nesnázích, poskytnul právní služby. Klienti proto od něho očekávají dobrou radu, která je však někdy, jak praví přísloví, doslova nad zlato. Za takovou radu se ovšem taky musí platit, což se lidem někdy moc nechce. I proto se v naší branži říká, že největším nepřítelem advokáta je právě jeho klient. Příhoda, kterou vám chci vyprávět, je o penězích a jedné radě do života, které se mi dostalo.

Vyřizoval jsem svého času pro klienta – podnikatele jistou záležitost. Šlo o to, že podle smlouvy o dílo provedl pro zákazníka nějaké stavební práce, ten je ovšem zaplatil pouze částečně, a vzniknul mezi nimi spor o doplatek. Šlo o pár desítek tisíc, nikdo nechtěl ustoupit, vypadalo to na zdlouhavý a nákladný soudní spor. Můj klient se zrovna dvakrát soudit nechtěl, v podstatě se s těmi penězi už rozloučil. I udělal jsem ještě poslední pokus a bez jeho vědomí jsem pozval druhou stranu k osobnímu projednání věci. Dotyčný se skutečně dostavil do mé kanceláře, a kupodivu se ukázalo, že ani jemu se k soudu nechce, a že je přístupný nějaké rozumné dohodě. Nakonec jsme dospěli k tomu, že tři čtvrtiny sporné částky uhradí, což na místě ihned učinil, jen aby už měl od celé věci pokoj.

Druhý den jsem telefonoval mému klientovi a tajuplně jsem mu sdělil, že v oné věci došlo k jistému posunu, a že s ním nutně potřebuji mluvit. Záhy přispěchal a já jsem mu vylíčil průběh událostí. Zprvu nevěřícně kroutil hlavou, ale když jsem mu na závěr vítězoslavně předal získaný obnos, byl viditelně potěšen (kdo by taky nebyl, že?..) „Tak co jsem dlužen, doktore?“ dotázal se pan podnikatel, a já jsem mu předal účet za vyřízení věci. Podotýkám, že jeho výše mi připadala zcela přiměřená vynaloženému úsilí a dosaženému výsledku. Dotyčný si účet prohlédnul a povídá: „Teda doktore, jestli to takhle budete dělat dál…(v tu chvíli, přiznávám, mě naplnil pocit jisté profesní hrdosti, neb jsem očekával rozvinutí oné slibně započaté věty do nějaké uznalé pochvaly)……….. tak budete mít do smrti h o v n o!“ Položil na stůl požadovanou částku a se shovívavým úsměvem odkráčel….