„Kdo nepracuje, ať nejí“, praví lidové pořekadlo, a taky „bez práce nejsou koláče“ a „práce matka pokroku“ (to už ovšem není přísloví, ale budovatelské moudro). Někteří z vás jistě pamatují dobu, kdy občan měl sice právo na práci, ale zároveň také povinnost pracovat. Kdo nepracoval, byl darmojed a trestní zákon na něho měl paragraf 203, v němž byla skutková podstata trestného činu příživnictví upravena následovně:

§ 203
Kdo se soustavně vyhýbá poctivé práci a dává se někým vydržovat, nebo si prostředky k obživě opatřuje jiným nekalým způsobem, bude potrestán odnětím svobody až na 3 roky.

Samo o sobě je to poměrně nudné čtení, ale pokud se litera zákona šikovně spojí s opravdovým životem, hned může být i veselo. Každý rozsudek totiž musí obsahovat nejprve popis jednání pachatele a poté citaci příslušného paragrafu, který měl být oním skutkem naplněn. Jak to v praxi může dopadnout si vám dovolím demonstrovat na jednom konkrétním rozhodnutí, které bylo vyhlášeno a následně i vyhotoveno v této podobě:

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud v Praze rozhodl dne 17.4.1970 samosoudcem JUDr. J.B. po hlavním líčení takto:

Obžalovaná Václava H., nar. 8.9.1950, bez stálého pracovního poměru
j e   v i n n a,
že dne 18.2. v baru RaJ Babeta v Praze 1 v nočních hodinách nechala se hostit rakouským státním příslušníkem Fritzem H., načež od něj pod slibem soulože vylákala 300 šilinků a 50 tuzexových korun, avšak cestou do svého bytu mu utekla a skryla se u své přítelkyně.

Dále dne 22.2. v baru RaJ Carioca v Praze 1 tentokráte od občana NSR Heinze C., rovněž pod slibem soulože, vylákala 150 DM, před vykonáním soulože však opět tomuto občanovi utekla,
t e d y
soustavně se vyhýbala poctivé práci……..
č í m ž   s p á ch a l a 
trestný čin příživnictví a odsuzuje se k ………