Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (2) - Charlie Chaplin
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
| Seriál KOMICI U PSACÍHO STROJE |
| V sobotu 6. ledna 1986 jsem v sobotní příloze Svobodného slova KVÍTKO, jehož jsem byl tehdy sedmým rokem redaktorem, zahajoval svůj nejnovější seriál Komici u psacího stolu. Letos jsem se štosem už časem zažloutlých novin probíral a začetl se do tohoto seriálu, který jsem tenkrát doprovázel i karikaturami představovaných komiků-autorů, a najednou mi přišlo líto, že by texty některých z nich už nemusely spatřit více světlo světa. A tak se stalo, že jsem si vzpomněl na Pozitivní noviny a napadlo mne, že by mohlo být docela pěkné obnovit někdejší kvítkovskou „tradici“. Medailonky, kterými jsem literární ukázky uváděl, už zastaraly, což mi dává možnost je nyní rozšířit. Myslím totiž, že i ty mohou dnešní čtenáře zajímat. A tak zde tento seriálek ožívá, s mým přáním, abyste si jím například zpříjemňovali svá sobotní dopoledne. |
| PRVNÍM ZE ZAHRANIČNÍCH komiků, který se představí u psacího stroje, není a taky nemůže být nikdo jiný, než americký filmový komik, scenárista a režisér anglického původu CHARLES SPENCER CHAPLIN (1889—1977). Jeho „věčný tulák Charlie" se stal symbolem filmového smíchu. Ovšem Charlie Chaplin nebyl pouze scenáristou a režisérem svých filmů; byl také hudebním skladatelem a dirigentem, nu a v neposlední řadě i autorem tří autobiografických knih. První má název „Hurá do Evropy!“ (česky vyšla u nakladatele A. Synka, v roce 1929), druhá, obsáhlejší, „Můj životopis“ (česky v Odeonu, 1967) a třetí, „Můj život v obrazech“ (Londýn, 1974).  Chaplin se projevuje nejen jako skvělý vypravěč, ale i jako pohotový a vtipný glosátor dění kolem sebe. Ne náhodou o něm koluje i tolik anekdot, jako například tato: Při jedné slavnosti chtěla kterási americká milionářka šokovat svého hosta svým osobitým názorem na jeho tvorbu. „Pane Chapline,“ povídá, „vaše filmy se mi nelíbí, ale scénáře, které píšete, jsou obdivuhodné — vyzařuje z nich váš jedinečný esprit. Ostatně — píšete také větší věci?“ Na to jí Chaplin ledově odpověděl: „Ne, milostpaní. Pouze velké!“ Charlie Chaplin se už za svého života stal klasikem světové kinematografie. Z jeho autobiografických knih vybírám na ukázku úryvek kapitoly z té úplně první, kterou uvedl zasvěcenou předmluvou Karel Teige před rovnými osmdesáti lety. Charlie Chaplin: Hurá do Evropy! Za prvé tři dny pobytu v Londýně jsem dostal 73 000 dopisů a lístků, a z nich bylo přes 28 000 dopisů žebrových... Zvěděl jsem z korespodence, že mám v Anglii 671 příbuzných, o nichž jsem nic nevěděl. Většinou to byli bratranci a podávali mi velmi podrobný rodokmen na důkaz svého tvrzení. Všichni chtěli, abych jim zařídil obchod nebo je vzal k filmu. Avšak bratranci neměli výhradní monopol na příbuzenství se mnou. Byli mezí nimi též bratři a sestry, strýcové a tety, a devět jich tvrdilo, že jsou mou matkou, vyprávějíce podivuhodné dobrodružné příběhy, jak jsem byl jako nemluvně ukraden cikány, aneb odložen na schodech domu, až jsem nakonec měl dojem, že mé mládí bylo strašně pohnuté. Ale posléze zmíněné mně nedělaly mnoho starostí, neboť jsem zanechal dokonale dobrou matku v Kalifornii a doposud jsem s ní víc než spokojen. Byly mezi nimi dopisy, adresované prostě Karlu Chaplinovi, jiné králi Karlovi. Jiné „králi humoru“, na některých byl nakreslen obraz rozbité buřinky, na jiných mé střevíce a hůlčička, a v některých byl zastrčen zaječí ocásek s otázkou, co jsem dělal za války. V jiných mi zasilatelé zase děkovali za štěstí, které jsem jim dal. Některé dopisy byly nadmíru zajímavé. Otiskuji na ukázku: Vážený pane! — Vy vynikáte ve svém oboru a já ve svém. Vaší specialitou jsou filmy a vaječné omelety. Mojí specialitou jsou větrné mlýny. Rozumím větrným mlýnům lépe než kdokoliv jiný na světě. Studoval jsem větry po celém světe a podaří se mi teď vynalézti větrný mlýn, který bude vzorem všech větrných mlýnů na světě, a bude zařízen tak, že bude přizpůsoben jak větrům tropů, tak větrům arktických krajin. Chci vás přijmouti za společníka za výhodných podmínek. Stačí jen, když dodáte kapitál. Rozum mám já, a v několika letech z vás udělám bohatého a slavného člověka. Bude lépe, když mi co nejdříve zatelefonujete, abychom neztráceli čas. Vážený pane! — Poslal byste mi laskavě dostatečnou částku peněz, abych mohl dát našeho Oskárka studovat na střední školu? Oskárkovi je dvanáct let a všichni sousedé říkají, že tak chytrého chlapce ještě neviděli. A napodobuje vás tak dobře, že už ani nemusíme chodit do biografu. (Tohle je nebezpečné. Oskar mi dělá konkurenci, podrývá mou živnost.) Vážený pane! — Má dcera mi už řadu let pomáhá v mém pensionátě, a mohu říci, že dovede po všech stránkách vyhověti lidem, kteří chtějí býti na bytě v pensionátě. Ale má takové vybrané nápady, na příklad, že zavěšuje do lázní záclonky a podobné, že si někdy myslívám, že je jí pro pensionát škoda a že by měla míti a vésti vlastní svůj hotel. Kdybyste chtěl pro Drusillu něco udělat a koupil jí hotel v Londýně nebo v Novém Yorku, jsem přesvědčen, že za nedlouho by vaše jméno bylo proslaveno s Drusilliným po celém světě, neboť Drusilla by jistě vynikla ve svém oboru. A ušetřila by vám spoustu peněz, protože by sama mohla stláti postele a vařiti, a v noci by vymýšlela nápady, jako shora uvedený. Drusilla čeká, že ji zavoláte. Vážený pane! — Přikládám zástavní lístky na babiččin falešný chrup a náš stříbrný džbánek na vodu a činžovní účet, z něhož vysvítá, že naše činže byla splatná včera. Toť se ví, nejraději bychom byli, kdybyste nám v prvé řadě zaplatil činži, ale kdybyste měl nazbyt, babiččin chrup by byl rovněž vítán a od té doby, co tatínek zastavil stříbrný džbánek, aby měl na pivo, nemůžeme mezi sousedy vystrčit hanbou hlavu. (Příští sobotu: Oldřich Nový) Kresba: Ondřej Suchý Další díly najdete zde |
Kresba: Ondřej Suchý
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 02. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Josef Fousek |
 |
PhDr. Jiří Grygar |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Jiří Suchý |
 |
Karel Šíp |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Helena Štáchová |