Ivan Kolařík: Částečné pominutí mysli
Po střízlivém uvážení však dojdeme k neomylnému závěru, že nad námi, když jsme byli mladí, starší generace zrovna tak lámaly rukama a lamentovaly nad naší budoucností, jako to nyní děláme my. Pamatuji si, jak rodiče nemohli pochopit naši zálibu v pro ně tak dekadentních tancích jako byl twist, jak nesdíleli naše nadšení pro rock and roll, jak nám zakazovali nosit džínsy nebo nemožně uzoučké kalhoty štruksáky...
Ondřej Suchý: OLGA SCHOBEROVÁ - hvězda mého života
Po mnoha týdnech korespondence a telefonátů jsme se konečně s paní Olgou-Olinkou-Schoberovou-Berovou sešli v nejmenované malé pražské kavárničce. Když jsem přišel, už tam byla ve společnosti svého advokáta, u nohou ležel její pes. Přestože mi bylo hned na úvod řečeno, že můj návrh životopisné knihy akceptován nebude, nelitoval jsem ani minuty, kterou jsem mohl strávit ve společnosti této herečky!
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (11) Na rozbouřeném moři
Dne 17. dubna 1930 vyplul Grace Harwar z australského přístavu Wallaroo s nákladem pšenice. Cílem plavby byla Anglie. Kapitán Svensson velel dvanáctičlenné posádce, což bylo na pětistěžník docela málo. Kromě toho pouze polovina mužů se mohla počítat mezi opravdové námořníky, ti ostatní byli spíše nadšenci s touhou po dobrodružství. Jedním takovým byl mladý australský žurnalista Walker. Přál si prodělat plavbu na staré plachetnici, aby nasbíral zkušenosti pro napsání filmového scénáře k dobrodružnému filmu.
Libuše Čiháková: Ach ty děti
Sedím na přetékajících kufrech, před s sebou letištní martyrium. Jedna přepážka, druhá, v křečovitě sevřených rukách pas, palubní vstupenky, letenky, tašku, v podpaží drtím pouzdro na doklady. Nohou postrkuji zavazadla, na čele ledový pot. Mladík za mnou si vesele popiskuje a jeho oči výmluvně říkají: "Příště seď babo, doma pod hruškou, tam tě neklepne."
Stanislav Moc: Když chceš shodit váhu, musíš cvičit...
Ne, že by mne to uklidnilo, ale trochu mě potěšilo, že si to moje roští všimlo, že mám větší svaly...Vypnul jsem hruď, vypoulil jazykem tvář a začal přemýšlet, že teda místo dvacetkrát padesát kilo budu teď zvedat dvacet kilo, ale padesátkrát, nebo dokud to půjde. Jenže moje žena mě zná naprosto dokonale, že já, než bych něco někam nesl na dvakrát, tak radši pod tou váhou padnu...
Stařecké rozjímání
Malej Bob zase chytře sedí na místě, pivo mu nosí kamarád, takže se nemotá vůbec, ale když zavírají, tak z té stoličky nemůže slézt. To aby se personál zbláznil! Tuhle se Bob vracel z klubu a na ulici ho chytili policajti, páč se jim nezdál. Já teda nechápu, proč čtyřletej parchant může lézt po čtyřech celej den a nikdo si ho ani nevšimne, zatímco Bob, kterej to má z klubu jen přes ulici, byl hned zastavenej a kontrolovanej jako nějakej nesvéprávnej dorostenec.
Egon Wiener: Z machnínské kroniky | O inkoustu na školní lavici
Řídicí učitel, pan Josef Klos, se stal i archivářem naší obce. Bydlel jsem tehdy od něho, co by kamenem dohodil, ale pochybuji, že bychom si měli co říci. V tom roce mi byly dva roky a mým problémem byly příliš tlusté dolní končetiny, které mi obden masírovali, což bolelo. Já z toho měl strach a pan řídicí, ten měl jiné starosti. Do kroniky poznamenal nejen to, že místní svaz mládeže uhájil postavenou májku před svazáky z Chrastavy, ale i to, že v Machníně se JZD moc nedaří ani na druhý pokus. Zapsal i jiné reálie, nad kterými dnes zůstává rozum stát.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (13)
Objevil se na továrenském dvoře za necelou minutu. Viděla jsem ho už z dálky. Můj příchod ho asi dost vyděsil, běžel, jako by mu šlo o život. Věděl, že dnes, stejně jako v minulých dnech, budu na kliniku volat. – Co je s Patrikem?!!! vyrazil ještě před závorou. Schválně jsem s tou radostnou zprávou čekala, až doběhne docela k nám. - Ne, to není pravda… ty to říkáš schválně!!! vyrážel ze sebe zajíkavě. Potom ale asi na mých očích poznal, že to, co mu říkám, není krutý žert, uvěřil a vyčerpaně mě objal.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (40)
Do okna pracovny narazil pták. Možná jiřička nebo obyčejný vrabec, nevím. Ale v každém případě jsem leknutím úplně procitla ze vzpomínek. Cigareta, kterou jsem držela mezi prsty, mi už dávno vyhasla. Novou už si nezapaluji. Stejně jsem kuřačka na baterky! Začala jsem kouřit před pár týdny, kdy jsem se octila v úplném srabu. Nechutná mi to. Ale někdy i docela slušně uklidní.
Filmuje... (2)
Ako je známe, prvý človek Edmund Hillary z Nového Zélandu so svojim šerpom Tenzingom Norgayom sa postavili na strechu Zemegule 29. mája 1952. Najvyššia hora sveta Mount Everest zvaný tiež Čomolungma či Sagarmatha roky lákal aj našich horolezcov. Ako prvým sa ho podarilo zdolať až Zoltánovi Demjánovi spolu s Juzekom Psotkom v roku 1984. Pokorenie strechy sveta si vyžiadalo obeť
Jana Pilátová: Milý deníčku... (5)
Přijít do zaměstnání, uvařit si instantní kávu, nasnídat se instantní polévky, obědvat instantní kaši, koupit instantní večeři, vypít instantní vitamíny, sledovat instantní směs televizních novin, ulehnout na latexovou matraci, přikrýt se dutými vlákny a případně ještě zvládnout sterilní sex za použití kvalitních izolantů.
Jitka Dolejšová: Petr a slečna k nakousnutí
Když dosáhl Petr věku Abraháma, oslavil to jaksepatří. Pořád vypadal dobře, oblékal se mladistvě, začínající břicho zatahoval a řídnoucí vlasy se stále daly upravit do moderní podoby elegantně nedbalého účesu. Odjakživa se mu líbily ženy a nebránil se ani občasnému flirtu na pracovišti. Jednoho dne do vedlejšího oddělení nastoupila Ona.
Ivo Fencl: Svérázný Kingsley Amis i zapomnětlivá Margaret Thatcherová
Kéž se (momentální osmdesátník) Umberto Eco dočká Nobelovy ceny za literaturu, ne-li za mír, ale ještě předtím bych ji dal Paulu Johnsonovi (nar. 1928). Ano, sice je historik, ale cenu získal třeba i Sir Winston Churchill, tak proč ne i Johnson? Píše podle mého lépe než Churchill a... taky o Churchillovi, vedle něhož i o mnoha dalších osobnostech. A dělá to už dlouho. V tetralogii Intelektuálové, Tvůrci, Hrdinové a Humoristé (česky 1996–2008 bez čtvrtého dílu) probral objekty svého zájmu zevrubněji; právě vydané Bleskové portréty 20. století (LEDA 2011) jsou však publikací trochu jiného charakteru, neboť se jedná i o Johnsonovu autobiografii!
Petr Bende: Hvězda
Každý člověk má ve svém životě mnoho voleb, kterou cestou se dát. Vždy se někam vydá, a i když se to zprvu zdá, že přešlápnul, tak třeba za pár let si řekne: Ještě, že jsem se nevrátil. Z toho plyne, že vše je tak, jak má být. Buďme přirození a mějme se rádi, pak se nám všem bude společně žít v pokoji.