Zuzana Stirská - Milan Dubský: Nad Damaškem zazářila česká hvězda
Byl to překrásný zájezd. Doprovázela nás mírná nervozita, protože jsme přesně netušili, o jakou hudbu má tamní veřejnost zájem. Navíc jsme nebyli v Damašku s kompletním souborem, bylo nás tam celkem deset, osm členů souboru, klavírista a já. Tuto skupinu jsme nazvali pro tento koncert Fine Time a vybrali určitý průřez z našeho repertoáru.
Kateřina Mojžíšová: Chlupatý potápník
To, že si mnohá zvířata vytváří bohaté zásoby potravy, které jim pomáhají přečkat dlouhé zimní období, je všeobecně známý fakt. Jedněmi z nejvíce shánčlivých, činorodých a uskladňováním posedlých chlupáčů jsou veverky.Nehodlám počínání divokých veverek, kterým jde ve volné přírodě každý den o život a zima pro ně představuje období věčně prázdných bříšek, které by bez včas ukrytých oříšků, žaludů či bukvic nepřečkaly, nijak zesměšňovat.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (7)
♦ Internet má největší význam pro neúspěšné zakomplexované morousy, kteří jeho pomocí mohou šířit myšlenky, o kterých se domnívají, že jsou vlastní. ♦ Domov je dobrovolná klec, kam se vracejí ptáci, když si polámou křídla. Kočka o tom dávno ví. ♦ Kávu můžeš osladit umělým sladidlem. Život se bez něj obejde. Osladí ti jej tví přátelé. ♦ V kolektivu nebožtíků je hrobník individualista.
Pavel Kovář: OTEC KULAK, SYN ZELENÝ BARON (5)
Pracovali jsme tady s volyňskými Čechy. Jeden z nich se jmenoval Zahálka; brzy mi došlo, že jiné jméno ani mít nemůže. Nebyl to však špatný chlap. S československou jednotkou generála Svobody prošel celou východní frontu a ve válce trochu ohluchl. Bylo mu kolem padesátky a dost pil, což byl jeho jediný zápor.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (15)
Kolem seníku nacházíme ráno čerstvé zvířecí exkrementy. Něco tady asi obcházelo. Radši nepátrám, co to bylo. Déšť ustává a slunce žene denní teplotu prudce vzhůru. Jsme na jihu Norska, v Kristiansandu. Město bylo založeno uměle, jeho stará část má čtvercový půdorys s pravoúhlou sítí ulic a je zároveň největší dřevěnou městskou čtvrtí v Evropě.
Jitka Dolejšová: Vánoční zvyky (2)
Na svůj svátek, 7. prosince, chodíval Ambrož. Na hlavě měl černou homolovitou čepici; obličej i postava byla bíle zahalená, v ruce držel papírem polepenou metlu. Z uzlíčku rozhazoval sladkosti, a když je chtěly děti sebrat, honil je, sotva dechu popadaly.
Boris Jachnin: Pan Jan Werich hrál "o sto pět"
Už před delším časem vešlo ve známost, co při této příležitosti jenom připomenu, a totiž, že Jan Werich hrál v šedesátých letech i ve dvou zahraničních - rozuměj západních - filmech. Ten první byl snad uveden i českou televizí a je to Pětadvacátá hodina (1967) známého francouzského režiséra Henriho Verneuila (1920-2002), kde Jan Werich hraje velitele koncentráku a jeho nešťastného vězně představuje Anthony Quinn (dále se objevují Sir Michael Redgrave a v malé roli Olga Schoberová).
Tomáš Zářecký: Čas
Tři písmenka, ale co vše se za nimi skrývá! Nápad napsat krátké zamyšlení se mi vnuknul zcela prostě. Pořád jsem si opakoval, jak strašně nestíhám a jak nemám čas, až jsem si řekl: Tak o tom sakra napiš! Jenže zároveň s tím mi bleskla hlavou i druhá myšlenka: kolik fejetonů, úvah, básní, školních prací či rovnou celých románů už zaměřilo svou pozornost tímto směrem? Nevím.
Emília Molčániová: Jubileum | Reklamácia | Roztržitý pán profesor
„Mucinko môj, a či ty vieš, aký je dnes dátum v kalendári?“ „Neviem, drahá. Aký?“ „Cukríček môj, máme jubileum, už sme spolu celé tri týždne. Cmuk, cmuk, cmuk... Zlatko, čo by si povedal, keby sme si urobili slávnostnú večeru pri sviečkach?“ „Dobrý nápad, pampúšik, cmuk, cmuk, cmuk...“ „Povedz, chrobáčik, čo by si chcel na večeru?“ „Len teba, anjelik...“ „Ale, láska moja, veď musíme aj jesť. Teší ma, že som pre teba na zjedenie, ťu, ťu, ťu, ale, myslela som tým, čo by som ti mala navariť.“ „Ty by si pre mňa niečo uvarila, drahá? A mohol by som chcieť to, čo mám najradšej?“ „Pravdaže, holúbok, len si povedz, čo by si rád, všetko ti splním.“
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Hus - Svědomí proti autoritě a dogmatu
Jan Hus nebyl prvním, kdo se obořil proti zlořádům své doby – v samotných Čechách už měl celou řadu předchůdců. Málokdo však došel v konfliktu s církví tak daleko jako Hus a málokdy také usilovala církev tak vehementně o dramatické dovršení konfliktu, jako v tomto případě. Mistr Jan by zřejmě nebyl nikdy tak nebezpečným protivníkem, kdyby svou při se soudobou církevní mocí přenesl pouze na půdu uzavřených disputací.
Eva Vlachová: V zajetí tradic
Vánoce jsou časem pohádek a tklivých příběhů. Jako je třeba ten o veverce v kleci s kolotočem běhající stále dokola. Klec stojí na parapetu otevřeného okna a tím oknem proudí dovnitř omamná vůně borovic. Rezavá zajatkyně vidí své družky, kterak vesele poskakují z větve na větev a možná i slyší jejich volání.
Jan Řehounek: Na sv. Barboru dej sáně do dvoru
Doba předvánoční radosti pro děti začíná o svaté Barboře - 4. prosince. V předvečer jejího svátku chodily po domech „Barborky”, většinou dívky zahalené v prostěradlech, s rozpuštěnými, rozcuchanými vlasy, které z košíku podělovaly ovocem a sladkostmi děti hodné, zlobivým pak hrozily metlou.
Vladislav Neužil: Nedělní výlet
Potom jsme se všichni odebrali do hospody, protože nebožtík se prý musí zapít a Alois byl veselý člověk, který by nebyl rád, kdyby se moc dlouho truchlilo. Na stolech bylo plno různého jídla, pití a sladkostí, až se mi sbíhaly sliny. To už se tatínkovi přestávalo líbit: „Přece na tu hostinu nemůžeme jít,“ prohlásil rázně a strkal nás ven.
Miroslav Matouš: Biblický třpyt v české poezii XX.století
Literárně dramatický klub Dialog na cestě je otevřeným společenstvím tolerantních lidí, kteří respektují svobodu názoru: být si navzájem blízkými, spoléhat na sebe, přemýšlejí o víře, jejich životní postoj je křesťanský, ekumenický. Jeho členové, ale i další neustále přicházející hosté mají vlastní webovou stránku na internetu, kde publikují svoji tvorbu, rozhovory a eseje. Mají blízko k Pozitivním novinám, a proto přicházejí dnes s recenzí nové knihy