Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (12)
"To se mi snad jenom zdá! V tomhle baráku to už je vopravdu k posrání!" ozýval se v půl šesté ráno schodištěm mohutný hlas pana Poláka. Paní Kaufmannová ustrašeně pootevřela dveře a vyhlížela, co se to děje, Miruna Jakubcová vyběhla na schody v noční košili a volala nahoru: "Co se stalo, pane Polák?" "Někdo mu ukrad boty!" odtušil shora hlas paní Polákové.
František Mendlík: Heslo týdne
Výpravčí Alois Bernát byl huba plechová. Sloužil poctivě, práci si neošklivil, nebyl však železničním šílencem. Svůj postoj k železniční problematice vyjadřoval slovy:„Pořád se mi líbí hezká ženská více, nežli sebekrásnější parní lokomotiva Mikádo!“ Přežil za třicet osm let služby všechny náčelníky. Žádného totiž profesně neohrožoval! Nikdy s nimi nediskutoval o věcech služebních a Suchého verše - Malé věci řešte ruky mávnutím- si přepracoval na rčení: „Na to se vykašlete, tam přijde kredenc!“
Miloslav Švandrlík: Nespolkni ondatru, Markéto! / Nedokončená reportáž
Kdysi jsem napsal povídku. Měla pointu, švih, a vůbec všechno, co se dá od slušné povídky očekávat. Jmenovala se Všední příběh. Zeptal jsem se svého přítele Bronislava Rulce, co o ní soudí. Chvíli na mne hleděl jako macarát jeskynní na souhvězdí Orion, načež pravil: „Jo, milej zlatej, ty mi to nebudeš věřit, ale já jsem tu tvoji slátaninu vůbec nečet!
Eva Vlachová: Obyčejný symbol / Nezapomeňte si vzpomenout
Ale najednou se něco přihodilo. Poslední pohlednice z Ostravy přišla před Vánocemi. Pan Vašátko přeje k svátkům a píše, že se necítí dvakrát dobře. Pan Jelének je znepokojen a okamžitě odepisuje. Odpověď nepřichází. Další dopis putuje do Ostravy už doporučeně. Vrací se zpět. To už je opravdu divné. A tak, pln starostí, píše pan Jelének další doporučený dopis.
Zdeněk Wachfaitl: Den s malířem Vojtkem v plenéru na Pohansku
Ve čtvrtek 21. června 2012 jsem se na pozvání zúčastnil Vernisáže výstavy Břeclav v obrazech pořádané v Galerii 99 manželů Antonína a Jitky Vojtkových. S panem malířem Antonínem Vojtkem jsem se v následující den, v pátek 22. června, vypravil do plenéru v oblasti zámečku Pohansko. Pan Vojtek maloval a nacházel své pozice v krajině a zachycoval skicami a kresbami vše, čím tato část přírody promlouvá.
Michal Čagánek: Peří a nebo železo?
Není nad to mít někoho rád. Mít svého miláčka, svou blízkou duši, se kterou je možné si povídat beze strachu z nepochopení, kterou je možné obejmout nebo ji vzít za ruku, dát jí malý dárek, jenom tak s ní jít na procházku nebo do kina. Kolik takových lidí máme kolem sebe? Kolik lidí pojme naše srdce? Počítejte dobře: Několik členů rodiny, dva tři kolegové v práci, pár přátel.
Zdislav Wegner: Starý vlk
Bylo pošmourné ráno. Jel jsem na kole do práce a stěží jsem viděl, kudy jedu. Najednou se mi do cesty postavil muž, zvedl ruku jako strážník a zvědavě přihlížel, jestli to vyberu. Zastavil jsem, ale s předním kolem mezi jeho koleny. Poznal jsem Juliana. „Co robisz?” houkl jsem v jeho řeči. Nevinná očka se na mne dívala zpod hustého obočí.
Michal Dlouhý: Alto na stopě
V pátek 30. listopadu 1934 časně ráno se rozezvučel v kanceláři pátrací stanice telefon. Četnická stanice Urmín žádala o vyslání služebního psa k případu pokusu vloupání do bytu vdovy Vilmy Drábekové v Cabaj-Čáporu. Stopy pachatelů byly četnictvem zajištěny před poškozením. Na místo vyrazil služební automobil pátrací stanice řízený strážmistrem Tomkem. Osádku tvořili strážmistr Votruba s Altem.
Dagmar Slivinská: Jak papoušek tahal z klobouku....
….Dala jsem kamarádce k narozeninám mimo jiné los. Pečlivě jsem vybírala mezi desítkou jiných losů, se snahou vybrat ten s největší výhrou. Najednou jsem se přistihla, že se mé myšlenky začínají ubírat jinou cestou. Netušila jsem, kolik úvah taková obyčejná koupě losu vyvolá. Takový los je jako ďáblův lupínek. Vystrčí růžky a začne našeptávat: A co když ten los vyhraje ten milion?
MUDr. Jaroslav Hovorka: Vážená paní L.
Děkuji Vám za knížku. Je krásná, neboť -- jak říkával Saint Exupéry -- lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit. A mluvit člověk má, jen když potěší. Je-li však řeč pramenem nedorozumění, jak pravili moudří, je krásné a užitečné, když lidé mohou a chtějí psát. Marcus Aurelius řekl: "Zvykej si pozorně sledovat to, co říká druhý, a snaž se vmyslet v jeho duši."
Jiří Vlastník: Člun plný humoru, o psu nemluvě
„Buďme ješitní, ne však na své kalhoty nebo vlasy, nýbrž na svá srdce, na své ruce, na pravdu, čistotu, ušlechtilost“. Dělávám to tak pravidelně na počátku léta či v případě, kdy se bolestivě ozve krční páteř. Zcela nahodile pak otevírám tu útlou knížku a už bůhví po kolikáté čtu o tom, jak Harris zpívá komické písně, či jaká směšná příhoda se stala Jiřího otci.
Ivan Kolařík: „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu!
Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu! Prosíme vás, nezkoušejte nás!“ Tato úpěnlivá prosba učitelům se každý rok pravidelně objevovala na tabuli poslední den školy před vánočními prázdninami. Zpravidla ukrutní kantoři málokdy dali na naši dobře míněnou prosbu o předvánoční shovívavost.
Petra Nachtmanová: Triky jak chňapnout štěstí
Již desítky let, staletí ba tisíciletí se nespočetné kvantum jedinců snaží ulovit kus pořádného ŠTĚSTÍ. Rady bývají všelijaké: nosit minci v ruce, ovívat se vějířem, nechat koště za dveřmi, klíč v kapse, špendlík na oblečení, brka na létání, koupat se nahý. Když podrobně prozkoumáme uvedené symboly, zjistíme, že si můžeme přivolat ne jedno, ale dokonce mnohonásobné štěstí.
Ondřej Suchý: A večer bude biograf (13)
Komisař Maigret a detektiv Sherlock Holmes. Jsou bezesporu nejslavnějšími postavami detektivek, nejenom literárních, ale i filmových. První zmínky o filmovém Sherlocku Holmesovi jsou již z roku 1903; jméno jeho představitele se, žel, z té doby nezachovalo, a tak prvním hercem, který Holmese ztělesnil, byl Ital Ambrosio v roce 1908. Od té doby hrálo už postavu velkého detektiva nespočetné množství herců...