Petra Nachtmanová: Triky jak chňapnout štěstí
Rubrika: Literatura
Již desítky let, staletí ba tisíciletí se nespočetné kvantum jedinců snaží ulovit kus pořádného ŠTĚSTÍ.
Rady bývají všelijaké:
- nosit minci v ruce
- ovívat se vějířem
- nechat koště za dveřmi
- klíč v kapse
- špendlík na oblečení
- brka na létání
- koupat se nahý
Když podrobně prozkoumáme uvedené symboly, zjistíme, že si můžeme přivolat ne jedno, ale dokonce mnohonásobné štěstí.
Jen si vezměme nošení zlaté a stříbrné mince v ruce, která nám má pomoci získat to nejlepší v jednání ohledně peněz či práce. Za prvé můžeme být šťastní, že nám díky zpoceným dlaním nevyklouzne ještě před schůzkou.
Za druhé - štěstí, že nespadne neúplatnému budoucímu šéfovi pod nohy, to by nás nemilosrdně vyhodil za úplatkářství. No a štěstí číslo tři – snad nás kvůli tomu střeženému bohatství nikdo cestou nepřepadne a neublíží.
Ovívání vějířem má též přinést štěstí, ale ouha, nesmíme se ovívat vlastní rukou. Takže štěstí, když seženeme pracovitou posilu, nejlépe zdarma, nebo že si při trénování ostatních částí těla na ovívání nepřivodíme trvalou invaliditu. Nošení vějíře v tašce nám navíc zajistí opoždění stárnutí. Nikde se ale nepíše na jak dlouhou dobu, možná to nebude stát ani za řeč tahat se s ním stejně jako s deštníkem v kabelce či naopak stárnutí se opozdí tak dlouho, že nás nebude bavit být věčně mladým, aktivním a novinkami hýřícím člověkem.
Koště postavené vzhůru za dveřmi domu odsune z příbytku čarodějnice, zlé duchy a nechtěné návštěvy. No, ruku na srdce, co když dům zůstane úplně prázdný? Navíc hovoříme o štěstí, pokud si ho na uvedeném místě někdo všimne a občas zamete dvůr či ho neznámý vetřelec v noci nepovalí a my se o něj ráno nepřerazíme. Nebo naopak jsme rádi, že ho nikdo denně neodnáší, protože košťata se už dávno nepletou z vlastních vrbových zdrojů, ale stojí víc než denní výdělek na osobu.
Klíče patří k nejmocnějším amuletům, které existují. Aby ne, když otevřou třeba i poklad. Doporučují se nosit klíče železné a co nejvíce staré. Je dobré je nosit v pravé kapse kalhot, v tašce nebo zavěšené na krku a pevně zmáčknout, pokud chceme, aby se na nás EŠ usmálo.
Pro nás je štěstí, pokud nějaký starý a nerezavý klíč doma vyštracháme a nezjistíme, že jsme si posly štěstí dávno vyhodili při jarním úklidu. Dále máme štěstí, pokud nás velmi rezavý klíč nepoznamená a někdo nás pak dle znamení na dlaních neoznačí za spojence ďábla či obyčejnou starou zrezivělou babu.
Špendlíky na saku či na kalhotách nám pomůžou vyhrát hry osudu. Také prý máme štěstí, jestliže najdeme jeden na zemi a hlavička míří k nám. Nicméně, pokud najdeme špendlík v obráceném stavu, tedy hlavičkou od nás, máme ho nechat tam kde je, protože by mohl štěstí ve zlo obrátit. No, a tak se můžeme modlit, že dočista nezapomeneme kde leží, protože pokud na něj šlápneme bosí...ach jo.
Před tím než nasedneme do letadla, doporučuje se vzít do cestovní tašky pár holubích per. Ano, nastane opravdové štěstí, pokud se díky nim proměníme při leteckém neštěstí na ptáka a odletíme tam, kam jsme chtěli, a ne na onen svět.
No a posledním nosičem štěstí je vstup do moře, řeky, rybníka či koupaliště v nahém stavu. A to je hotové štěstí, když nás někdo tajně nevyfotí a nepošle neupravenou fotku do lechtivých časopisů s poznámkou „Štěstí, že tohle nemáte doma!“
Ale co, nakonec jedno dobré znamení – překvapíme autora fotografií, když se koupe sám nahý. Zaručuji vám, že už si příště nic nedovolí, a vy budete mít další štěstí, protože vás neudá za šmírování.
A na závěr rada, samozřejmě šťastná, nachytejme štěstí a chňapněme ho! Kdekoliv a v jakékoliv formě, protože štěstí nás stále obklopuje, a tak nebuďme zoufalí, když má podobu třeba drnčícího budíku, protože máme štěstí, že ho vůbec slyšíme.
Totiž - až to děsné ranní zvonění nezaslechneme, potom milí čtenáři, snad šťastně míříme do nebe, a ne do pekla díky naší celoživotní nespokojenosti z marného hledání...Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 07. 04. 2006.
