Petra Nachtmanová: Mařenka a podzimní překvapení

Rubrika: Literatura – Pohlazení

Za okny pokukoval zamračený říjen a Mařenka nevěděla, jak už se pohodlně v křesle usadit. Netušila, jak se přes letošní zimu překlene. Ke stáří ji čím dál víc deštivé, mrazivé a černé dny zmáhaly. Ne, nestala se z ní pesimistka. S vděkem přijímala každé ráno, ale přece si jen nemohla moc vyskakovat, když už nohy tolik nesloužily. Musela častěji setrvávat mezi zdmi bytu, kde se kromě zvuků z televize neozýval žádný lidský hlas.
Kdyby někdo přišel na návštěvu, pozvala by ho dál nebo přijala pozvání někam odkráčet, ale sama? Sama se nikam nechtěla táhnout, aby náhodou nepřišla nevhod. Ona už přece jen po své devadesátce neměla žádné povinnosti a jiní se točili a točili, až se jim z rychlého víru ježily vlasy.
A jen co pomyslela na hosty, rozezvučel se zvonek u dveří. Šla otevřít. Za nimi stála neznámá dívka. Vypadala upraveně, ale jen se usmála, místo pozdravu vykřikla „Sejdeme se u Mařenky!“ strčila jí malý balíček do rukou a pelášila odtud.
„Mladá slečno, kam letíte? Co jste mi chtěla a co to je?“
Nikdo neodpověděl. Zavřela dveře, posadila se ke stolu a pozorovala ten krásně zabalený dáreček s růžičkami na papíře. Má to rozbalit, nebo raději ne? Dívku neznala a v dnešním světě by jí sem klidně mohla strčit bombu. Byt v Praze by se někomu hodil. Ale, na copak strašného myslí? Po bombě by stejně nezůstala žádná cihla na cihle.
Sotva se dotkla mašle, že se podívá, a znovu slyšela crrr crr crrr.
„Ááá, slečinka se nejspíš vrací. Možná letěla na toaletu.“
Otevřela a užasla. Stál tam mladý kluk, usmál se, podal jí jinou krabičku v dárkovém balení a sotva z něho vypadlo: „Sejdeme se u Mařenky!“ zmizel.
„No ale co tohle má znamenat?“ podivila se a zabouchla. Ani nestačila udělat druhý krok a Crrr crrr crrrrrrr. Otevřela a koukala do tváře krásné ženě, ta jí podala balíček, zašveholila líbezným hláskem: „Krásný den a sejdeme se u Mařenky!“
„Počkejte, neutíkejte. Nevíte, proč mi všichni dávají dárečky a proč utíkáte jako splašení zajíci? Copak koušu?“
Bylo to marné. Žena utíkala tak, že se klapot jejích podpatků urychleně vzdaloval. Mařenka si povzdechla a přidala dva úlovky k jednomu na stole. Možná nějaká hra, napadlo ji. Dnes se nosí samé hraní a dovádění a pak na ni vykoukne skrytá kamera. To by se jí ulevilo, ale zatím neměla potuchy, co za čerta či anděla se v poselství neznámých ukrylo.

Crrr crrr crrrrr.
Zase! Vyběhla, co jí nohy stačily a pohublý kluk jí s úsměvem sdělil staré známé: „Sejdeme se u Mařenky!“ a mazal, ani ho nestihla chytit za rukáv, jak si naplánovala. Poté dostala ještě dva balíčky. Celkem se jich nashromáždilo šest a čekala další, ale uběhla hodina, dvě, tři, začalo se smrákat a nikdo víc nezvonil.
Tak konečně se podívá na zoubek tajemným krabičkám!
Otevřela první. Navrchu našla malou obálku s číslem jedna. Uvnitř měla pár slůvek, skutečně pár: „Milá Mařenko!“
„Milá Mařenko,“ milá Mařenko, z toho, moji drazí, nic nevyluštím. Rozbalila další dárečky a v každém našla obálku s číslem. Vzkazy se ale lišily. Naštěstí velmi jednoduše si je poskládala dohromady přesně podle čísel a přečetla zprávu:
„Milá Mařenko, nezlobte se za naše bleskové odchody, ale chtěli jsme vás trochu napnout! Rádi bychom vás zítra pozvali naproti do parku. Určitě přijďte a vezměte s sebou malý batůžek, který najdete ráno za dveřmi. A nezapomeňte! Zítra v jedenáct dopoledne se sejdeme u Mařenky!“
Copak se zbláznili? Nemělo to hlavu ani patu. U Mařenky bylo tady a ne nikde jinde. Jak najde v tom rozsáhlém parku nějakou jinou Mařenku?
Celou noc se převracela, jak moc se těšila na rozšifrování malé záhady. Kdo to na ni asi narafičil? Ale nezlobila se. Úplně zapomněla na podzimní chmury a bolístky. A ráno vyskočila na nohy v šest a šla hlídat za dveře. Zklamalo ji, že tam batůžek už stál. Nahlédla dovnitř a užasla. Někdo nasbíral kaštany! Jako malá jich nasbírala tisíce a udělala z nich plno zvířátek.
Zaradovala se, posadila se a nedalo jí, aby se nepustila do tvoření. V půl jedenácté už zbyl jen jeden volný kaštan, ten strčila do kapsy a zvířátka narovnala zpátky do batohu, přece si ho měla vzít s sebou.
A vydala se na cestu, nerada by zmeškala.

Již kousek od parku zmerčila, že se uvnitř chystá nějaká sláva. Tolik lidí a auta postavená široko daleko. Skoro nemohla ani projít. A pak si toho všimla! V dáli před sebou viděla od stromu ke stromu natažený velký transparent a na něm napsáno: „U MAŘENKY!“ zaradovala se. Půlku záhady měla vyřešenou, zbývala druhá – cože se tam děje?
Sotva došla pod nápis, nahrnuli se k ní lidé. Poznala mezi nimi včerejší bleskové hosty. Dnes ji ale srdečně zdravili. Postupně se představili a povídali, že tu organizují takovou akci pro děti a dospělé, plné soutěží a rádi by, aby se stala hlavním z porotců.
„Já a rozhodovat? Kdepak! Ráda se podívám, ale...“
„Prosím, nezklamte. Dětem jsme slíbili, že tu dnes bude pravá pohádková babička. A to jste vy. Umíte vyprávět pohádky, pohladit po srdíčku a sestrojit krásná kaštánková zvířátka. Například v tomhle si děti zasoutěží. Kdo jiný by měl nakukovat pod jejich zručné ruce než vy?“
Mařenka se pousmála. Moc hezky o ní hovořili. Nemohla je zklamat.
„A kdepak jste se dozvěděli o tom, jaká jsem?“
„Pššš, to je tajemství,“ usmála se jedna dívčina a ukázala Mařence místo, kde si může odložit a až ji přepadne chlad, může se přestěhovat do vytopené maringotky, kam za ní budou chodit.
A prožila tu nejkrásnější den za poslední měsíce. Děti soutěžily v tvoření z kaštánků, sušených šípků a jeřabin, z papíru, korku a jiných. Běhaly, skákaly, malovaly, fotografovaly a kdo ví co všechno. A také k ní nosily památníčky a žádaly o podpisy. Cožpak byla nějaká slavná osoba, že si ji chtěly připomenout roztřeseným rukopisem?
„Babičko, vy jste ta nejkrásnější babička v okolí. Doufám, že vás nesní vlk. Ten z Karkulky, víte? Nakreslila jsem vám obrázek, jak vypadá, abyste od něho mohla utéct,“ povídala jí malá Anička a ona si uvědomila, že se skutečně dnes stala tím, co mohli lidé potřebovat – pohádkovou babičkou! 

    Petra Nachtmanová: Mařenka a nožka Troška 
                                          Petra Nachtmanová: MAŘENKA A SCHODIŠTĚ                                       
  Petra Nachtmanová: MAŘENKA A POŠŤÁK    

 Rozhovor se spisovatelkou Petrou Nachtmanovou na stránkách iDnes.cz:
Jeden komár je výhra...

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Eva Rydrychová, http://evussa.wz.cz/index.html

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 10. 2008.