Oskar Krause - Blanka Kubešová: 40 let GALERIE KRAUSE ve Švýcarsku
Obraz a výtvarné umění obecně hovoří k vnímavému člověku podobně jako dobrá kniha. Próza a poezie je naopak obraz, který svými představami stále dokreslujeme. V galerii Oskara Krause v Pfäffikonu v srdci Švýcarska se pojilo obojí, pořádaly se tu výstavy i večery prózy a poezie, a obojí tu našlo vnímavé návštěvníky i posluchače.
Evženie Tomková–Towenová: Lukáš
Dříve bývalo zvykem, že každé zahradnictví mělo jednoho pomocníka, který byl mentálně postižený. V okrasných školkách s námi pracoval Lukáš. Rodiče Lukáše byli už starší manželé, kteří kdysi přišli tragicky o syna. Byl to pěkný chytrý chlapec, student medicíny. Jel z chaty na motorce a vepředu v batohu vezl ve sklenicích zavařené ovoce. Vyboural se. Bolest rodičů byla nezměrná a tak se rozhodli mít i v pozdějším věku ještě jedno dítě. Narodil se Lukáš, ale už v porodnici bylo vidět, že není všechno úplně v pořádku. Trpěl Downovým syndromem, byl mongoloidní. Dali mu všechnu lásku a to nejlepší vychování.
Vladimír Kulíček: Obrněná kamna
Pan Brlík sice rozuměl technickým výkresům, ale když jsme za ním přišli již s kompletně vykontruovanou koncepcí, zpravidla se na výkres jen zběžně podíval. Pak vytáhl nějaký starý pytlík od svačiny, vzal do ruky mohutnou tesařskou tužku, kterou měl stále za uchem, a řekl: „Skicněte mi tady, jak si to představujete a co to má dělat!“
Míša Stošická: Karel Richard Marinov - léčení hlasem
Milí přátelé, dlouho jsem se rozmýšlela jestli tento článek mám vůbec psát. Ale moje zážitky byly tak silné a neuvěřitelné, že jsem se rozhodla se s Vámi o ně podělit. Podle sebe soudím, že když někdo píše z vlastní zkušenosti, je to zajímavější, a tak trochu lákavější, než pouze povídání o tom, co ten, ta či to udělali a co umí. Někteří z vás Karla jistě znají z předchozího článku pod jeho dřívějším jménem Karel Kekeši.
Jan Molič: Viním média z krize
Položili jste si otázku, do jaké míry by byla Krize krizí, kdyby o ní média každý den neinformovala v nejčernější černé? Vždyť stačí málo: Například v době, kdy se o Krizi ještě nemluvilo, pouhá zpráva o poklesu ropných rezerv USA vyhnala cenu ropy vzhůru. Vůbec přitom nebylo podstatné, kde ty rezervy byly předtím, kam klesly a jestli je to běžné či nikoli - prostě klesly.Pak se přidaly zprávy o burzovních pádech.
Červená mašlička
Lesy obklopená zelená louka vyhlíží uprostřed léta v dáli blížící se bouřkové mraky. Opodál se loudá houbařská rodina, nesoucí plný košík. Honza si pochvaluje letošní úrodu a nabádá ženu i syna, aby přidali do kroku. Jemu v ústrety přichází stařenka ...
Milan Dubský: Lenka Reinerová - Kavárna nad Prahou
Kam jen zmizely ty kavárny, přemýšlím často, když se toulám Prahou – kavárny, v nichž člověk mohl mad šákjem černé kávy /takzvaná turecká u nás díkybohu ještě nebyla k mání/ půl dne nebo třeba celý diskutovat a kout plány, leccos se dozvědět, pozorovat zajímavé lidi, někdy se s nimi seznámit, spřátelit, nebo dokonce najít velkou lásku..
Jitka Dolejšová: Okolo světa za dva dny
Výborný vypravěč, fotograf a cestovatel Václav Špillar poutavě popsal slasti a strasti cesty po Havajském souostroví, na které ho doprovázela jeho rodina a kamarád. Při treku překonal 13letý Václavův syn sám sebe, nechyběly ani humorné příhody. Zajímavé fotografie a realistické videosekvence vytvořily obraz plný dobrodružného náboje. Festivaloví účastníci se tak mohli spolu s Václavem Špillarem podívat na pobřeží ostrova Kauai a obhlédnout kaňon Waimea, Grand Canyon Pacifiku.
Valérie Zawadská - Jarmila Moosová: Osvobodit lidskou duši
Pozitivní síla umění pro mě, to je krása. Mě nabíjí, doufám že i diváky a posluchače, a to, že jsme unavení a „vycucaní“, je daň tomuto povolání, které je nesmírně krásné. Člověk může být na dvě hodiny někým úplně jiným a tu pozitivní energii my z jeviště bezesporu předáváme do hlediště, ale zase ji odčerpáme od diváků zpátky. Já si o tom ale takto strašně nerada povídám, protože jsou to věci na hraně, a každý člověk má svoje vlastní cítění a vnímání, svůj vlastní pohled.
Alena Heinová: Možná o střípcích ze šosu …
Je takové zvláštní umění, pro které není vlastně žádná dost pregnantní kategorie, ale je to umění nesnadné a docela trvá, než se k němu člověk dopracuje. To dopracuje je doslovné. I to, že leckdo z nás nedopracuje se nikdy. Je to umění být svobodným. Proč o tom píšu… ? Možná se i vám stalo, že jste přišli na místo – obvykle pracovní – kde jste žili s jinými dlouhá léta, pak se to změnilo, žili jste jinde, s jinými a jinak – a jak už to život někdy zařídí, najednou si ocitnete zase „tam“.
Josef Fousek: FARAONI II.
Ačkoli jsem se se o Egypt nikdy nezajímal, faraoni mne pronásledovali stále. Jediné, co o tom slově vím, je, že farao znamená člověka, který dává lidem vodu. A samozřejmě je to pojmenování egyptských králů. Většinou je po smrti nabalzamovali a ukryli v pyramidách. Dali jim do hrobek zlato a to po letech zloději ukradli.
Přírodní katastrofa na Ostrově Králů
King Island je nevelký ostrov v Bassově průlivu severozápadně od Tasmánie, patří Austrálii. Chovem skotu, výrobou sýrů a lovem krabů se tam zabývá většina obyvatel, potomků lovců tuleňů, kteří se tam usadili kolem roku 1800. Můj pracovní pobyt koncem listopadu 2004 byl tam přerušen něčím, o čem jsem slýchával, ale nikdy před tím nezažil.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (19) Jitka Molavcová
„Sotva který chlap se může chlubit tím, že ležel s Jitkou Molavcovou na Karláku. Troufám si tvrdit, že jsem byl v roce 1978 jediný, kdo s ní měl možnost prožít několik dlouhých dnů a nocí plných vzájemného pochopení a citů. Prožili jsme společně bolest i sladké usínání, ve světlých chvilkách jsme se jimi zoufale prochechtávali až k slzám, na několik dnů a nocí pro nás přestal tehdy svět existovat. Ten společný zážitek už nám nikdy nikdo z paměti nevymaže. V oněch dnech bohapustého nicnedělání nám oběma totiž přibyla nová zkušenost. Jitka při ní přišla o slepé střevo a já o žlučník.“
Jako v pohádce
„To, co jsem poslední rok prožila,“ nadechla se Dája Anýzová, „je zkrátka neskutečné. Lze to zhodnotit jediným slovem: Pohádka!“ „Povídej!“ vyzvala ji stručně Lucie Žitná. „Pohádky jsem vždycky ráda poslouchala.“