Pavel Pávek: Je křen jako pivo?
To pivo je dneska jako křen, slýchával dříve kuchtík po hospodách a marně přemýšlel, proč by mělo být. Pálivě štiplavý nápoj, po kterém z očí tryskají slzy jako z hasičské proudnice při středně velkém požáru, není na chuť ani žízeň to pravé. Z opačného pohledu se mu jako zajímavá nezdá ani tekutá kořenová zelenina, ještě ke všemu hořká a s bílou pěnou.
Karel Lojka: Vzpomínka na malířku Ludmilu Jiřincovou
V letošním roce by dnes, 9. května, oslavila sté narozeniny známá malířka Ludmila Jiřincová, nazývaná výtvarnými kritiky též „první dámou české grafiky“. První setkání malé Ludmily se světem výtvarného umění se uskutečnilo při návštěvách v malířském ateliéru jejího prastrýce Ferdinanda Engelmüllera na Loretánském náměstí, odkud byl přímo panoramatický výhled na Prahu (po jeho smrti ateliér vlastnil malíř Jan Slavíček). Kreslení a malování se stalo Lídiným osudem. Začala studovat u Rudolfa Vejrycha (příbuzného Maxe Švabinského) a pokračovala na pražské výtvarné akademii u profesorů T. J. Šimona a Otakara Nejedlého.
Ivo Fencl: Fantomasův otec 40 let mrtev
Marcel Allain zemřel 27. 8. 1969 ve věku 84 let. Právě on vytvořil s Pierrem Souvestrem (1874-1914) Fantomase. Ale jiného než v komediích! „Stačilo sledovat obratnost jeho pohybů, štíhlou postavu, anonymní tvář. Uhádli jste, že máte před sebou krále zločinu, neuchopitelného Fantomase,“ čtu ve sto let starém románu Ruka bez těla, jednom z třiceti dvou. „Ano, byl to on. Bezhlese šla stíny legendární bytost, ženám před ní v těle stydla krev, muži vydávající se na cestu osamělou krajinou bledli hrůzou jen při pomyšlení na setkání.“
Ivan Rössler: Pil jsem koňak s Janem Werichem
Našel jsem v té době pár kreseb Jana Wericha, které byly publikovány na obálce notových záznamy písniček V + W. Tak jsem o svém úmyslu Janu Werichovi napsal a kupodivu za krátký čas mi přišel korespondenční lístek, kde bylo napsáno: Až budete v Praze, ozvěte se. Byl jsem v té době totiž na vojně mimo Prahu. Vojenský pánbu byl milosrden, dostal jsem opušťák a v sobotu po ránu žhavím telefon. Na druhém konci nevrlý hlas. Zkouším co nejrychleji vysvětlit, oč jde. "Dobrá," zní odpověď, "tak přijeďte, ale rychle. Nemám náladu a jedu na Šumavu na ryby."
Mirka Beňovská: Sýrie na vlastní kůži
Do Damašku přijíždíme z Libanonu. Od hranic je to jen kousek a už vystupujeme u jednoho z autobusových nádraží. Nestačíme se ani nadechnout a místní taxikáři nás již zahrnují nabídkami na odvoz do Palmyry, středu města nebo kamkoliv jinam. Jiní muži nás zas chtějí dovést k pokladně, kde si lze koupit lístek na autobus do turistických lokalit. Vzhledem k neschopnosti turistů, přečíst si cokoliv na nádraží a možnosti koupit lístek do stejné lokality u různých společností, živí se skupina naháněčů patrně celkem dobře.
Miroslav Sígl: Čínský básník k nám promlouvá česky
Ještě se dočkala před měsícem vydání své poslední sbírky – čínského básníka Li Po z 8. století, ještě se potěšila se svými přáteli z květnových počátků Mladé fronty 1945, než 22. května 2008 odešla navždy. PhDr. Zdenka Bergrová se narodila 10. 3. 1923 v Praze, po studiích na Filozofické fakultě UK mj. u profesora Bohumila Mathesia, který u ní objevil básnické a překladatelské nadání, stala se nakladatelskou redaktorkou.
Ondřej Suchý: Muž, který mě popostrčil – Vlastislav Toman
Dovolte mi trochu si zavzpomínat… Přibližně od svých dvanácti let jsem se vnucoval do různých novin a časopisů coby „začínající novinář“. Nemohl jsem jinak: Sourozenec Jiří psal první texty a bratranec Ivan Soeldner, tehdy student FAMU, ale též začínající filmový novinář a budoucí dramaturg, bydlel v dobách studií jeden čas přímo u nás doma, a tak jsem především právě u něj měl možnost pozorovat, jak se píše „do novin“. Když jsem naťukal jeden z příspěvků pro tehdejší Pionýrské noviny, přišla mi odpověď, která mě tenkrát spíš rozlítostnila, než potěšila.
Antonín Suk: Beziny 1
Na mě pak zbylo pokrmit jejich koně a svého Princka, vysloužilce, asi od kanonýrů. Vůbec mu totiž nevadil ani výstřel z brokovnice mezi ušima! Byl tak rozumný, že když jsem na jeho hřbetě cestou domů usnul, nikdy neprošel dveřmi do stáje dřív, než mě na prahu setřásl. Věděl totiž, že futra jsou nízká a že bych si asi narazil hlavu. Byl velice skromný, stačil kbelík vodou zalité melasy, tráva na louce pod maštalí a voda z potoka. Nikdy nikam neutekl. Byli jsme moc velcí kamarádi, bohužel na velice krátkou dobu. Vzpomínám na něho se stejnou láskou jako na Lumpa, psisko nečistokrevné, které mě provázelo po celé mé útlé dětství.
Oskar Krause - Blanka Kubešová: 40 let GALERIE KRAUSE ve Švýcarsku
Obraz a výtvarné umění obecně hovoří k vnímavému člověku podobně jako dobrá kniha. Próza a poezie je naopak obraz, který svými představami stále dokreslujeme. V galerii Oskara Krause v Pfäffikonu v srdci Švýcarska se pojilo obojí, pořádaly se tu výstavy i večery prózy a poezie, a obojí tu našlo vnímavé návštěvníky i posluchače.
Evženie Tomková–Towenová: Lukáš
Dříve bývalo zvykem, že každé zahradnictví mělo jednoho pomocníka, který byl mentálně postižený. V okrasných školkách s námi pracoval Lukáš. Rodiče Lukáše byli už starší manželé, kteří kdysi přišli tragicky o syna. Byl to pěkný chytrý chlapec, student medicíny. Jel z chaty na motorce a vepředu v batohu vezl ve sklenicích zavařené ovoce. Vyboural se. Bolest rodičů byla nezměrná a tak se rozhodli mít i v pozdějším věku ještě jedno dítě. Narodil se Lukáš, ale už v porodnici bylo vidět, že není všechno úplně v pořádku. Trpěl Downovým syndromem, byl mongoloidní. Dali mu všechnu lásku a to nejlepší vychování.
Vladimír Kulíček: Obrněná kamna
Pan Brlík sice rozuměl technickým výkresům, ale když jsme za ním přišli již s kompletně vykontruovanou koncepcí, zpravidla se na výkres jen zběžně podíval. Pak vytáhl nějaký starý pytlík od svačiny, vzal do ruky mohutnou tesařskou tužku, kterou měl stále za uchem, a řekl: „Skicněte mi tady, jak si to představujete a co to má dělat!“
Míša Stošická: Karel Richard Marinov - léčení hlasem
Milí přátelé, dlouho jsem se rozmýšlela jestli tento článek mám vůbec psát. Ale moje zážitky byly tak silné a neuvěřitelné, že jsem se rozhodla se s Vámi o ně podělit. Podle sebe soudím, že když někdo píše z vlastní zkušenosti, je to zajímavější, a tak trochu lákavější, než pouze povídání o tom, co ten, ta či to udělali a co umí. Někteří z vás Karla jistě znají z předchozího článku pod jeho dřívějším jménem Karel Kekeši.
Jan Molič: Viním média z krize
Položili jste si otázku, do jaké míry by byla Krize krizí, kdyby o ní média každý den neinformovala v nejčernější černé? Vždyť stačí málo: Například v době, kdy se o Krizi ještě nemluvilo, pouhá zpráva o poklesu ropných rezerv USA vyhnala cenu ropy vzhůru. Vůbec přitom nebylo podstatné, kde ty rezervy byly předtím, kam klesly a jestli je to běžné či nikoli - prostě klesly.Pak se přidaly zprávy o burzovních pádech.
Červená mašlička
Lesy obklopená zelená louka vyhlíží uprostřed léta v dáli blížící se bouřkové mraky. Opodál se loudá houbařská rodina, nesoucí plný košík. Honza si pochvaluje letošní úrodu a nabádá ženu i syna, aby přidali do kroku. Jemu v ústrety přichází stařenka ...