Michal Dlouhý: HUMORESKY VÁŽNĚ - Štábní strážmistr Ambrož
Celé odpoledne jsme strávili povídáním o četnících a zejména o těch, kteří sloužili na královéhradecké pátrací stanici. Přes úctyhodný věk více než osmdesáti let mi dcera četníka Ambrože dlouho vyprávěla o svém otci. Josef Ambrož se narodil roku 1891 v Libniči u Českých Budějovic. V době první světové války bojoval v Itálii a poté působil i v ruských legiích.
Danuše Markovová: Nejen o kamenech žlučníkových
Kameny mě v životě provázejí neustále. Jsou mým nekonečným zdrojem inspirace. Téměř vášnivě pozoruji jejich podmanivě zemitou krásu zasazenou do neopakovatelných zákoutí v přírodě. Tvoří pestrou mozaiku mého života v tak různorodých proměnách, že se k nim chtě nechtě musím neustále vracet.
Josef Fousek: Udavači, anonymové, parazité / Májové dny
Jsou jako houby. Mají svá místa. Co do výskytu jsou u nás na předních místech v Evropě. Otravují studny s čistou vodou. Cizopasí na strastech a trápení svých spoluobčanů. Jsou zbabělí jako skunk a šíří parfém tchoře. Jejich přičiněním skončilo tisíce lidí v nacistických a později v komunistických lágrech.
Diskuze na téma: Máme se plácat po ramenou nebo ne?
Občas se stane, že některé věci, týkající se našich novin, si najdou cestu i na titulní stranu. Stalo se tak i nyní, kdy jsme si řekli, že vás tak trochu vtáhneme do naší redakční diskuze na téma, o němž jsme sami mezi sebou již mnohokrát mluvili ...
Ivan Kraus: Otec jde do školy
Do školy chodívala vždycky matka. Byla dokonce členkou několika rodičovských organizací, chodila na schůzky a porady, pomáhala učitelům i rodičům, čeho bylo zrovna zapotřebí. Ale stávalo se také, že musela jít do školy kvůli někomu z nás. Jednou například protestovala sestra Kateřina proti čemusi tím, že si položila nohy před sebe na lavici a odmítla se chovat jako slušná žákyně přes opětovné povely i prosby třídní učitelky, která dala nakonec do třídy zavolat bratra Jana, aby své mladší sestře domluvil.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Proč číst bibli? (1)
Bible je už nějaké století podávána jako soubor naivních bajek a víra v Boha je pokládána bezmála za atavizmus, za nemoderní přežívání dávno odbytých pověr, bájí a pravěkého strachu před mocnými silami přírody. Naši současníci však bezděčně vytvářejí nové pověry - v našem dvoutaktním myšlení se zrodily například protipóly barbarství a civilizace, přičemž tituly civilizovaného světa zdobíme především svou vlastní epochu.
Výstava Hračky a výukové kapsáře
Kdo se při prázdninových procházkách Prahou zatoulá ke Karlovu mostu, může těsně vedle mostecké věže na Malé Straně objevit na Dražického náměstí č. 10 jubilejní desátou výstavu výtvarnic Olgy Černohorské ...
Slavomír Pejčoch-Ravik: QUO VADIS, DOMINE ?
Italské poměry ve sdělování mi pro přeměnu československých poměrů mnoho nepomohly. Byly spíše negativním varováním, čemu bychom se měli vyhnout. Ostatně, jak poznali již dávno Židé, není na světě oblast, vynález, technika či zkušenost, která by nás nepoučila. Martin Buber kdysi vyprávěl: „Byl jeden starý rabín, který byl proslulý svou moudrostí a k němuž přicházeli lidé, aby si vyžádali radu...."
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (4)
Karel Čapek: Kam jde Československo? Této otázce lze rozumět dvojím způsobem: buď do jaké budoucnosti jde náš stát s námi všemi, nebo za čím jde a jaký cíl klade sobě i nám všem. Na tu první otázku nemohu odpovídat, nejsa prorokem z povolání; ale odpověď na otázku, za čím jdeme, zahrnuje do jisté míry také odpověď na otázku, co s námi bude.
Jan Řehounek: Letošní Hrabalovo Kersko letos poprvé zmoklo. Ale jen trošičku!“
„Když jsem se přistěhoval do Libně,“ vzpomínal dál, „šel jsem se také podívat do restaurace, kam chodíval pan Hrabal. Tam vám byla výčepní... senza ženská! Ona měla všechno nastrkané pod pultem a k tomu upravenou halenku a neuvěřitelný dekolt. Takže, když se naklonila pro to, co měla pod tím pultem, málem všichni chlapi přepadli, protože byli hlavou a potom i očima za ní. Od té doby jsem do té hospody začal chodit taky.“
Vladimír Kulíček: Jak sloužili jsme za Čepičky aneb Když vězeň musel hlídat stráže …(2)
Stál jsem na mírné vyvýšenině na stráži, na prsou ostře nabitý samopal. Po pravé straně poněkud pode mnou se rozkládal vojenský tábor, samé stany, blíže k lesu. Z levé strany se vinula jediná příjezdová cesta k táboru, kterou jsem měl střežit. Kolem tábora byly rozestaveny i další stráže, ale žádná z nich neměla nevýhodu mého postu.
Milan Turek: Dva jazyky navíc
Nezdá se, že by Liberec měl příliš velké štěstí na politicky angažované ženy. Za dob komunistů byla sice primátorkou Emilie Knotková, ale od války se žádná žena příliš neexponovala. Našli bychom významné celebrity mezi zpěvačkami, dirigentkou slavného Severáčku byla Jiřina Uherková, z posledních sportovců pak Kateřina Neumanová a ještě další, i když asi žádná z nich po sobě nezanechala tak významný pomník jako Věra Vohlídalová.
Dagmar Slivinská: Jděte s těma nůžkama někam...!
Nemám ráda kadeřníky, holiče a všechny ty, kteří se k mé hlavě kdykoliv přiblížili se zlomyslným úsměvem a divoce cvakajícími nůžkami! Asi se každý holič už rodí s touhou střihat! Jako třeba ten chlapeček, jehož maminka žehlila ve vedlejší místnosti a na její dotaz, cože dělá, pravil „ číhám“! Matka myslela, že si hraje na číhanou, a jaké bylo její překvapení, když vešla do pokoje, kde si chlapeček hrál. Chlapec držel v ruce nůžky a „ číhal“ záclony! Neuměl totiž ještě „ř“!
Iveta Kollertová: Proměněná jistota
Pozorovala jsem pukliny ve zdi, velké tmavé mapy, které se vytvořily na stěnách v době dešťů, a prostě jsem nemyslela na nic. Venku zakokrhal kohout a na okno ze zahrady skočila moje kočička. Nazývala jsem jí láskyplně "Budibudi". Nevím, proč mne napadlo tohle jméno, byla to obyčejná kočka domácí, ale pokaždé, když se přiběhla pomazlit, navodila mi takový klid na duši, že oslovit ji jednoduše Micko prostě nešlo.