Slavomír Pejčoch-Ravik: Proč číst bibli? (1)
Rubrika: Publicistika – Historie
Před nedávnem jsem požádal pana Slavomíra Pejčocha-Ravika, který oplývá neuvěřitelným množstvím encyklopedických vědomostí, znalostí a literárních schopností, zda by se mohl stát pro čtenáře Pozitivních novin, kteří dosud nenašli čas, odvahu nebo chuť seznámit se s „knihou knih“ - BIBLÍ, průvodcem na CESTĚ K JEJÍMU OBJEVENÍ. Na cestě, jež by se dala úspěšně nazvat „zkratkou“, neboť by se měla soustředit především na nejdůležitější poselství a myšlenky, jakož i na krásu a duševní bohatství v Bibli ukryté. |
Druhým důvodem je sama naše doba, respektive její charakter. Bible je už nějaké století podávána jako soubor naivních bajek a víra v Boha je pokládána bezmála za atavizmus, za nemoderní přežívání dávno odbytých pověr, bájí a pravěkého strachu před mocnými silami přírody. Naši současníci však bezděčně vytvářejí nové pověry - v našem dvoutaktním myšlení se zrodily například protipóly barbarství a civilizace, přičemž tituly civilizovaného světa zdobíme především svou vlastní epochu. V tomto smyslu by tedy dávné biblické zkazky patřily do období temného barbarského dávnověku. Co nám však dává právo nazývat se věkem civilizovaným? Je ovšem přirozené, že ve světle dvacátého století a u vědomí vlastních neopakovatelných životních zkušeností bude každý z nás vidět biblický odkaz po svém. Užijeme-li biblických slov, tedy budeme nalévat staré pravdy, víno Starého zákona, do nových měchů svých potřeb a své doby. Nechci přirozeně konkurovat ani staré dogmatice, ani novodobým vykladačům Zákona - troufám si jen po svém a při svých znalostech světa vyhledávat v Písmu léky na bolesti své doby a odpovědi na tíživé otázky přelomu dvou tisíciletí. Pro člověka našich časů budou sotva užitečné pokyny ke stavbě a rozměrům Šalamounova chrámu, obětní rituály, příkazy sedmidenního očišťování kožních chorob mimo tábor, hygienické pokyny udělované Mojžíšem židovským kmenům na cestě pouští. Některé pasáže jsou pro dnešního čtenáře také jen koloritem doby, neopakovatelnou atmosférou židovského dávnověku. Jiné statě Zákona však zůstaly řádem platným pro všechny systémy a pro všechny časy. A posléze mnohé pasáže, které relativizovaly dosah a praktiky moci a moc samu, se staly svrchovaně aktuálními teprve v nazrálém čase, dnes, kdy obraz světa zpochybnil tradiční cesty mužů u kormidla moci a kdy tedy cítíme nebo jsme cítili břemeno svých vlád tíživěji, než předchozí generace. Snad jsme prožívali v posledních desetiletích tíseň doby intenzivněji právě proto, že se svět nachyloval k novému řešení. Začteme-li se do Písma pod tímto zorným úhlem, pak teprve zjistíme, kde nám dávné texty mohou být vodítkem, oporou a orientací pro boje dneška. Pochopíme také, že civilizace, kterou dnes tak nepřesně definujeme, nemá nic společného s technikou, ale spíš se subtilními vazbami morálky, se vztahem solidarity mezi lidmi, s kultivací ducha, s tolerancí a snášenlivostí. Není ostatně náhodou, že nejkultivovanější bytosti schopné porozumění málokdy hledají uplatnění ve světě moci. Na druhé straně se do těchto sfér silou svých loktů derou individua bez velké vnitřní kultury, a tedy také bez tolerance a ovšem i bez víry ve vyšší řád Zákona. Tito žoldnéři moci, trestaní Boží rukou na stránkách Písma, dodnes přísahají na své pozice a na technické pokroky planety bez ohledu na zeměpisné souřadnice... Jaký tedy div, že dva světy - svět víry a nevíry, svět pochopení a zatvrzelosti, zlo a dobro, pýcha a pokora - spolu vedou stále nekončící boj. Bible je pak jedním z válečných polí tohoto boje. Kdyby neměla dnešku co říci, kdyby víra byla jen směšným atavizmem a intelektuální zaostalostí, pak by věru sotva stála za námahu stálých konfliktů a popírání. Neiritovala by mocné, kteří ji tak často (zvláště v totalitních režimech) vytlačují na periferii veřejného života. Nežli přistoupíme k detailnějšímu rozboru některých stále aktuálních pasáží Starého zákona, pokládám za nutné zopakovat ve zkratce dějovou osnovu tohoto díla. Představit osoby dramatu, v jejichž životních cestách se zrcadlí koncentrovaná zkušenost lidského rodu. Teprve pak se ponoříme do hlubších vrstev textu, abychom pochopili smysl a poslání řady starozákonních osobností, které se pak stanou našimi průvodci na cestě labyrintem lidského tápání. To byl ostatně úkol, který jsem si předsevzal po ukončení všech studií biblických textů. Jestliže čtenář po dočtení poslední stránky otevře originál, aby v něm četl po svém a ve světle vlastních životních prožitků, jako jsem to učinil já, splní se přinejmenším část záměrů, s nimiž k sepsání této úvahy přistupuji. A pomůže-li vám četba na cestě životem, ulehčí-li vám váš neopakovatelný lidský úděl, pak se splní i druhá polovina mého literárního záměru. |
Obrázky podle rytin Albrechta Dürera upravila © Olga Janíčková
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 06. 2008.
PhDr. Slavomír Pejčoch – Ravik
Další články autora
- Slavomír Pejčoch-Ravik: Nejstarší náměstí
- Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (6) - Doba soudců / Samuelova kniha nám povídá...
- Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch Ravik: O divadelnících a divadle
- Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy - Josef a jeho bratři (4)
- Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (10) Judské království / Velcí proroci Izraele ....