Jiří Zelenka-Aleš Hrubý: 230 kilometrů
Vyjeli jsme brzy ráno. Budíček v 5,30. Je zima, teplota kolem nuly, omrzlá auta, ale předpověď je příznivá, má být hezky do 17 stupňů a slunečné počasí. Akci jsme spojili s cestou na garanční prohlídku kol. Tak jsme se vydali do Trutnova na cestu s tím, že dneska překonáme 200 kilometrů během jednoho dne.
Milan Turek: Tři kozy
Jaro ještě nevyvinulo své slunečné a teplé dny, den se sice prodlužoval, ale rány studená a místy ještě mezi stromy závěje sněhu. Ani na horách nemizel, třebaže už začínal máj. Ale na to už jsou lidé pod Ještědem a v údolí okolo Nisy zvyklí. Na hradech se otevíraly brány, i když turisté přicházeli jen sporadicky a vlastně tu deštivou neděli průvodci na hradě Grabštejn už vlastně ani nikoho nečekali.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (16)
Kdo ve svém dětství či mládí změnil bydliště a školu, ten dobře ví, co to s chudákem puberťákem udělá. Jisté nepříjemnosti čekaly i mne, protože jsem z jičínského Lepařova gymnázia přešel nejprve na dva roky do vrchlabské Měšťanské školy, z níž se pak stala Základní devítiletá škola Dukelských bojovníků. Další tři roky jsem prožil na střední škole, která přijala „hrdý“ název Gymnázium Klementa Gottwalda!
Vladimír Kulíček: Je to ve hvězdách!
Tak už se moc dlouhou dobu nedějí žádné nepřístojné věci: Nikdo nikoho nepřepadl ani neokradl, pobočka České spořitelny v Karlíně nebyla třikrát vyloupená, na našich silnicích se nepřihodila ani jedna dopravní nehoda a tudíž nebyl nikdo zraněn, natož usmrcen, nezřítilo se žádné vojenské letadlo do sídliště ani policejní vrtulník na pláž u Orlíku, nikdo nic nepašoval ani nevyráběl pokoutně alkoholické nápoje z lihu, dovezeného jako úplně jinou látku, stručně vyjádřeno – málem nuda.
Antonín Hančl: EJHLE CIRKUSY A VARIETÉ! (1)
Když známý opereťák a herec Franta Hurych vyměnil tvrdá prkna jeviště za měkké piliny manéže a stal se tak prvním českým konferenciérem cirkusových programů, prohlašoval: „Za nejlepšího novináře u nás považuji Tondu Hančla z Brna, který jediný u nás píše se znalostí o cirkusovém a varietním umění!“
Jaroslav Volf: Hříbě
Když viděl, jakou mají spolužáci i kantoři dobráckou legraci z jeho ranních a odpoledních tréningů, ještě jim to pro pobavení vylepšil. Na levou zadní kapsu džínek si nažehlil na plátně ručně namalovanou kulatou značku nejvyšší dosažitelné rychlosti 15 km, jakou mívají nákladní auta, a za pravou zadní kapsu si zatkl za klips červený blikač na kolo. A hned bylo klusání o třídu zábavnější.
Emília Molčániová: Nedorozumenie / Pomsta / Veľmi úzka spolupráca
Práve som vychádzal z cukrárne, keď som uvidel pri aute mladú policajtku, ako vypisuje pokutu. Pristúpil som k nej, reku, stratím slovo a možno ju presvedčím. „Pekný deň, pani nadstrážmajsterka, máme pekné počasie, však?“ „Komu aký,“ ďalej sústredene vypisovala pokutový blok. „Taká pekná dáma a taká nahnevaná, nože sa trochu usmejte,“ pokúšal som sa jej opraviť náladu.
Zdeněk Pošíval: Satanovy chvíle
Jsme v Čechách na sklonku 17. století. Poblíž Pelhřimova přepadli lapkové povoz s drahocenným nákladem pro želivský klášter. Purkmistr města pověřil zemana Jožíka Bukovského, aby se v okolních lesích poohlédl po stopách pachatelů. K Bukovskému se připojí podivný želivský mnich Norbert, možná tajný služebník inkvizice: vztah obou mužů se od počátku projevuje skrytým napětím. Třetí hlavní postavou příběhu je linecký kovář Lucas, účastník bitvy proti Turkům u Vídně a burš jihočeského šlechtice, jenž hledá láskyplnou náruč.
Stanislav Moc: Narozeniny
Seděli jsme u Lea na farmě a popíjeli dobré zázvorové pivo, které nám Ruby nosí vždy o přestávce našeho tenisového klání. Ruby je Leova manželka a někdy si s námi i zahraje. Leo moc nehraje, tedy s námi ostatními, nejsme pro něj dost dobří, jsme prý jen parta smíšků, zatímco on bere tenis vážně. A to mu je 77 let! Právě dnes, v úterý 24. března!
Tomáš Zářecký: Místo tisíce a jednoho příběhu
Na cestách trávím během týdne nezanedbatelné množství času. Své ctěné pozadí si většinou vozím autobusem, méně pak už vlakem, který poslouží jako vhodný dopravní prostředek zejména v pozdně večerních či nočních hodinách. Jelikož trpím permanentním pocitem, že nic nestíhám, a všude, kam se kouknu, se kolem mě kupí resty a nesplněné úkoly, prožívám takto „ztracený“ čas ne se zrovna šťastnými pocity.
Antonín Suk: Každý má v životě své místečko
Každý snad má v životě své místečko, kterému se nikdy nic nevyrovná. Pro nás, schválně píšu pro nás, tedy nyní už dědka s babičkou, to byly Vickovice. Vesnička nalepená na lesy, které už nahlížely do Čáslavské doliny. Bylo odtud málo kdy, ale přece jen, vidět až na Sněžku! I když jsem tomu nevěřil, viděl jsem ten zázrak také. Právě od plotu té pro nás nejkrásnější hájenky.
Michal Dlouhý: HUMORESKY VÁŽNĚ - Štábní strážmistr Arazim
Ústřední postavou seriálu je četník Karel Arazím, který se vypracuje z řadového četníka v hodnosti štábního strážmistra až na velitele pátračky v hodnosti vrchního strážmistra. Postupně se mi podařilo zjistit, že skutečný četník Arazím se jmenoval Josef Arazim, narodil se 20. listopadu 1898, to znamená, že dnešního dne je to právě 109 let od jeho narození.
Pavel Landa: Fachmanské aušdruky
„Tak se mi podělal ten můj malej gránych,“ stěžoval si v přestávce zkoušky Amatérského symfonického orchestru pan Holíkovský, tesařský mistr, kterému chybí na pravé ruce ukazováček, takže hraje na pozoun tahový, kde ukazováček není nutně zapotřebí. „Rupla mi osa. Řek jsem zeťákovi, aby mi tam u nich vytočil novou. Já tedy věděl předem, že to bude malér, protože ten jeho vercajk, pánové, to byste museli vidět. Má šupléru, která svítí tak, že byste skrz ni mohli vobhlížet Český středohoří. Povídám mu, aby jen na koncích srazil gróty, ale von tam rovnou udělal bombírunky a fertig.
Petra Haasová: Beskyde, Beskyde…
„Tak už bys mě konečně mohla přijet navštívit“ zazněl mi do ucha rázný hlas mojí kamarádky Věry, která před dvěma lety, v důsledku lásky na první pohled, padla do tenat sympatickému valašskému „ogarovi“ a v celkem krátké době opustila Prahu kvůli Rožnovu pod Radhoštěm.