O ZLOMENÉM SRDCI A ZTRACENÝCH ILUZÍCH 

"Ty už mě nemáš rád…?“ Napůl výčitka, napůl otázka.
"Mám tě rád…“ brání se dotyčný chabě, pokud nepřejde rovnou do protiútoku. Ostatně, co říct na takové nařčení. A vzápětí přijde další: "Zlomil jsi mi srdce..!“ (rozuměj: přišla jsem o své iluze)
Následuje srdceryvná scéna, jejímž cílem je, aby se dotyčný cítil alespoň tak špatně (raději hůře), než ta s domnělou frakturou.
"Myslela jsem, že…“ "Věřila jsem, že…“ ,,Doufala jsem, že…“ Takto a podobně začínají další věty pozvolna odhalující, v jakých že iluzích to zraněná dosud žila.
A nemusí se jednat pouze o partnerský vztah. Iluze si tvoříme ve všech oblastech svého bytí. Snad nejvíce představ si budujeme o sobě, o svém životě a našem místě v něm. Málokdy si uvědomíme, že své představy před – stavujeme před realitu.Nejspíš se před ní chceme chránit jako za bezpečnou hradbou. Co když se ale uzavíráme do vězení? Kdybychom si jen připustili, že skutečnost by mohla být mnohem krásnější, než přežívání v žaláři iluzí! Tušíme to, nebo z toho máme strach? Byla by ztráta ziskem, či zisk ztrátou?
S trochou nadsázky můžeme říct: "Své iluze si nosím stále s sebou.“
Otázka, proč to děláme, je namístě. Ano, proč se vláčíme s batohem, objemnou taškou či dokonce s lodním kufrem? Nebylo by příjemnější cestovat životem jen tak, nalehko?

CHUDINKA OBECNÁ

Kdo nebo co je chudinka obecná? Snad květina podobná sedmikrásce chudobce či obtížný hmyz, který nepřežil vaše plácnutí? Ne, ne. Chudinka obecná je zdánlivě nenáročný tvor, se kterým se občas potká každý z nás. Tichá, milá, skromná, nic nežádá, za nic nemůže. Prostě nevinnost sama.
Pokud si nejste jisti, zda jste se už s tímto živočišným druhem setkali, stačí zapátrat v paměti.
Věty typu: Dělám to přece kvůli tobě… Mám jenom tebe… Na mně přece nezáleží… Jak chceš ty... Já se přizpůsobím… a podobné zaznívají občas z úst nám blízkých i vzdálenějších osob. Nebo i z našich vlastních úst? Ne, to nikdy !
Na první pohled vzbuzuje chudinka obecná soucit (i když ona by raději jen cit). Na druhý pohled roní slzy (krokodýlí). Máte-li odvahu i na třetí pohled, varuji vás! Na třetí pohled se vy sami budete cítit jako ti největší bídáci na světě. A o to jí jde! Odvrátit od sebe vinu, ba dokonce podezření, že by snad bídákem (podlým) mohla být ona. Nebo on. Chudáček obecný. Ano, i muži…
Zkrátka, setkání s chudinkou obecnou, to není nic pro slabé nátury. Ty silnější si však položí otázku: O co jí jde? Věřte, odpověď stojí za to. Jde jí o moc, přesněji o moc nad vámi, o váš pocit viny a její ( pečlivě skrývaný) pocit vítězství. Tedy manipulace? Ale fuj! Takové ošklivé slovo! A podezírat ji z něčeho tak nízkého. Ona od vás přece nic nechce, ona se obětuje (pro vás), ona všechno vydrží (kvůli vám). A tady už to vzdá i leckterá silnější nátura. Ale vy se nedejte (vydírat)! Mějte na paměti, že zadarmo ani kuře nehrabe a bez práce nejsou koláče. A ta manipulace? Nedal by někdo chudince kus koláče? Nedal.