Miroslav Sígl – Karel Helmich: Dobrou chuť (2)

Duch a vůně cibulačky z té dávné doby však zůstaly. Najdete ji ve stovkách receptů, jeden z nich je z kuchyně našeho Karla. Základem je vždycky zesklovatělá cibule na oleji nebo na sádle a zalitá vodou. Nechá se úplně rozvařit. Pak přilijete bílé víno, jste přece ve Francii. Jste-li snad odpůrci i vína, vystačí vám hovězí nebo masoxový vývar.

Milan Turek: Německá VIA SACRA má zastavení na severu Čech

Tvůrcem zajímavé poutní cesty se čtrnácti zastaveními ve významných místech sakrálních památek v Euroregionu Nisa je žitavský historik Volker Dudeck. Prezentoval se řadou děl o českých dějinách v souvislosti s historickými památkami Horní Lužice. Jeho největším objevem je žitavské postní plátno, nazývané také Žitavskou biblí. Druhým autorem poutní cesty je manažer z Bautzenu Holm Grosse, který doplnil cestu praktickými radami. Spolu s dalšími tvůrci vydali v květnu průvodce, který vede návštěvníka Euroregionu Nisa po těch nejkrásnějších místech historie Čech, Německa a Polska v Trojzemí.

Antonín Suk: Bába z hospody

Rád vzpomínám i na další vickovickou osobnost. Malá, shrbená, ale neskonale laskavá v přirozené drsnosti, i když nám – „vejpitkům“ čas od času nehostinsky vynadala: „Děte domů a neutrácejte!“ – to byla naše hostinská. Jenže naše byla i ta hospoda – nehospoda! V té místnosti kde se prodávalo a podávalo pouze lahvové pivo, při čemž probíhala i „dudáková liga“, babka i spala!

Michal Čagánek: Malá (3)

Marek dočetl moji knihu, to, co jsem dosud napsala. Dlouho seděl a mlčky hleděl do míst, kde poslední slova splynula s bílou plochou papíru. Nebylo jasné, jestli začne plakat nebo se smát. Konečně zvedl hlavu. Usmíval se, v očích slzy. „Chtěla bys to vydat?“ Usmála jsem se. „Ne tak hrrr, vždyť to ještě ani není napsané!“ „No, já myslel až potom.“ „Potom musím najít někoho, kdo umí krásně malovat, aby knihu doplnil obrázky. A taky toho, kdo dělá, aby byla kniha knihou. Kdo rozumí písmenům a ví, jak je na stránkách uspořádat.“ „Grafik.“ „Ano ten.“ „A co tiskař?“ „Ten se bude taky hodit. Hlavně ale musíme najít někoho, kdo se umí krásně smát.“

Vladimír Just: Vlasta Burian a sport ...

Kdykoli se píše o Vlastovi Burianovi, propírá se věčné téma Burian a sport. Není divu – sportovní výkony byly vždy Burianovi rovnocenné s výkony jevištními. „Hrál fotbal v nejlepších mužstvech, hraje tenis, jezdí s autem odvážně jako závodník, jezdí na koni a skáče přes překážky… Sport, tělesná námaha, otužilost a dravá chuť k životu spolupůsobí hybnou pákou při tvorbě Burianově na jevišti.“

Petr Feyfar - Zdeněk Pošíval: Pozitivní energie čerpaná ze stoje na hlavě

Dodnes netuším, proč je na DAMU tak náročný tělocvik pro veškeré posluchače. Chápu, že je potřebné, aby posluchači herectví uměli jezdit na koni, dovedli plout v kánoi anebo zvládnout šerm, ale uniká mi, proč se to museli učit na klasifikovaný zápočet i posluchači dramaturgie. Na katedře režie se šerm docela hodil, v praxi jsem tu znalost párkrát využil a choreografii soubojů si dělal sám. Jenomže ve škole jsem vyfasoval jako protivníka právě dramaturga, s nímž jsem měl na semestrální zápočet předvést souboj Cyrana s d´ Valvertem, včetně mluveného textu.

Josef Čermák: Stavitel ing. Václav Kuchař

Jestliže architektura a stavitelství byly jeho životním údělem, Václav Kuchař vynikal i jinými talenty. Málokdo z nás na příklad věděl, že v mládí miloval divadlo (jako jedenáctiletý chlapec hrál dvořana v Lucerně (škoda, že jsme to nevěděli, Lucernu jsme v Torontu hráli několikrát, mohl si svoji roli zopakovat).

Václav R. Židek: Zastavení se Zuzanou Stirskou

Zpěvačku Zuzanu Stirskou jsem poznal osobně koncem listopadu minulého roku při benefičním koncertu Nadace na ochranu zvířat „Podejte pac“, kde zadarmo vystupovala se svými dětmi i se souborem „Gospel Time“, tak jako všichni umělci tohoto večera. Nebylo to však naše první setkání. To se uskutečnilo už několik měsíců před tím na vlnách internetu, kdy jsme si dopisovali ohledně přípravy tohoto koncertu.

Milan Turek: Běž dělat hudbu, protože nic jiného neumíš

„Běž dělat hudbu, protože nic jiného neumíš, …“ slyšel od rodičů Martin Prokeš, vynikající zpěvák, tenorista a manažer z České Lípy, když dokončil základní vzdělání. V propagačních brožurách několika ročníků dříve českolipského festivalu Festivalu duchovní hudby 2000 – 2006 a od roku 2007 Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica byl v záhlaví uveden pořádajícím Martin Prokeš a současně se jeho jméno objevilo mezi účinkujícími.

Josef Fousek: Česko aneb ČMSR / Veřejné popravy

Můj sen byl konkrétní. Naše země konečně nalezla název pro naši vlast. Česká mafiózní socialistická republika. Protože problémy s rostoucí korupcí a mafiemi přibývají, měl jeden z poslanců kupodivu myšlenku. Jediná možnost v době, kdy si VNITRO neví rady, je tato: „Zrušte policii, soudy, kriminály, ochranky, kriminalisty, a dejte jim tučné odstupné.

Miroslav Sígl: Jaká překvapení vás čekají v Roztokách

Jestliže jste dosud nenavštívili pohledné Roztoky, městečko šest kilometrů od Prahy kde žije 7500 obyvatel, které má bohatou historii s nedalekým přemyslovským Levým Hradcem a Žalovem, a prvním historicky doložitelným křesťanským kostelem nad levým břehem Vltavy, určitě si zařaďte jeho návštěvu mezi ty, které vás nezklamou.

Radka Jurkovičová: O zlomeném srdci / Chudinka obecná

"Ty už mě nemáš rád…?“ Napůl výčitka, napůl otázka. "Mám tě rád…“ brání se dotyčný chabě, pokud nepřejde rovnou do protiútoku. Ostatně, co říct na takové nařčení. A vzápětí přijde další: "Zlomil jsi mi srdce..!“ (rozuměj: přišla jsem o své iluze) Následuje srdceryvná scéna, jejímž cílem je, aby se dotyčný cítil alespoň tak špatně (raději hůře), než ta s domnělou frakturou.

Egon Wiener: In memoriam | První liberecké noviny | Bezbariérový svět

Mnoho našich spoluobčanů muselo opustit své Liberecko, Jablonecko, když se oni sami nebo jejich rodiče aktivně podíleli na rozbití Československa v letech 1935–1945. Jako němečtí nacionalisté se podíleli na programovém vyhnání Čechů a Židů z pohraničí, na jejich fyzické likvidaci a ztratili morální právo na návrat. Přesto ani oni nezapomněli na svou zemi, kde se narodili a kterou zradili, když její část – Sudety, připojili v letech 1938–1945 k Německé říši.

Milan Turek: Rozhovor v moderním paláci skvostů

Vlastivědných muzeí i všelijak lokálně zaměřených sbírek je po celé naší vlasti nesčetně. Bývají cílem návštěvníků lokalit, školních výprav, zájezdů a turistů za poznáním života našich předků i za poznáním současných řemesel, výtvarníků a lidových umělců. Nejsou to jen muzea ve velkých městech, lákavá jsou především malá muzea se specifickými sbírkami, zaujímajícími typickou originalitou.