Petr Chalupa: Radiová koncese

Rubrika: Publicistika – Zajímavosti

Téma z rodinného archivu aneb radiová koncese

…. tak tohle téma mám rád. Prohrabuji se fotografiemi, pohlednicemi, blahopřáními a mám i složku různých starých dokumentů. Nedávno, zrovna v den, kdy jsem zakládal doklad od inkasa, kdy vždy letmo zkontroluji jednotlivé složky této platby, se mi pohled zastavil na položce rozhlas…á Kč
Vybavil se mi jeden starý dokument z roku 1935, který máme v tom „kufrovém rodinném archivu“. Jmenuje se „Koncese na zřízení, udržování a provozování radiofonní přijímací stanice“, tedy obdoba té naší současné částky za rozhlas na inkasu.
Jenže… tato předválečná koncese byla nutným dokladem k tomu, aby vlastník radiopřijímače mohl vůbec rádio zakoupit, vlastnit a provozovat. Poštovní úřad v Kojeticích na Moravě (jak je tučně vytištěno) jej vydával jménem Ministerstva pošt a telegrafů. Je opatřen osmikorunovým kolkem a opravňuje majitele mlýna (manželčina otce) k tomu, aby otočil knoflíkem rádia (řečeno dnešní mluvou).
Z dokumentu je dále patrné, že poplatek za únor r. 1935 ve výši 10,- Kč byl zaplacen, a také upozornění, že každou změnu bytu je nutno ihned ohlásiti dodávacímu poštovnímu úřadu.

                    

Jeho druhá strana, která určuje podmínky užívání rádia, mne roztetelila. Třeba ustanovení, že: „Není dovoleno veřejně šířiti takové pořady a projevy cizích rozhlasových stanic, které jsou s to, aby ohrozily veřejný pořádek, nebo způsobily veřejné pohoršení. Budou-li takovéto pořady a projevy zachyceny náhodou, musí býti jejich příjem ihned zastaven. Zanedbání této povinnosti má za následek odnětí koncese.“ Takže….vypnout gombík rádia, jinak o něj přijdete.

Myslím, že tehdejší Ministerstvo pošt a telegrafů to poslouchání rádia mělo „řádně ošetřené“. Jenom mi trochu zatrnulo při představě, že by některý současný ministerský úředník mohl mít doma třeba také ve starém kufru podobný dokument, a v rámci inovace, vykázání činnosti nebo jiného zviditelnění si z něj vzal příklad.

            

OHLASY NA ČLÁNEK

Pavel Ján Buvala, 1.8.2009

Tisíce děkovných dopisů píši IHNED po přečtení si tohoto článku! Nemoc poúrazová mi zabránila obratem reagovat na akci „pana“ autora „povoláním poznamenaného“, jak sám sebe v jednom ze svých článku v PN označil, a vyslovit mu hluboký dík!! Dnes málokdo pochopí co to byla „radiová přijímací stanice“ poloviny XX. století! Málokdo chce pochopit, co peněz to stálo; rodiče na to nedali – NEMĚLI!! Dnes, když osůbka do prvních tříd základní školy chodící mobil mající, počítačem vládnoucí, i na takovýchto skutečných dokladech – POKLADECH se může přesvědčit, jak šel a JDE vývoj!! Že žádná modrá kráva mléko nedává, že mobil  měl své předchůdce apod.
Děkuji Vám, p. Petře Chalupo; jen houšť a větší kapky; hodně zdraví a sil do Vaší sběratelsko-tvořivé práce. Budeme společně volat: Senioři, k počítačům! ? 
buvala(a)post.cz
Jaroslav Trojan, 1.8.2009
Našel jsem ještě o trochu starší "Koncesi na zřízení, udržování a provozování přijímací radiofonní stanice". Jak je vidět z podmínek provozu, za pouhých 8 let úředník podmínky zdokonalil.
jaroslav.trojan(a)centrum.cz

Foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 30. 07. 2009.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.