Pracovný úraz
Strážmajster Brnčalík sa cítil silne frustrovaný. Už roky stával na diaľnici D1, meral rýchlosť uháňajúcim autám, zastavoval nepozorných vodičov a dával pokuty za nevyhovujúci technický stav motorových vozidiel. Stále tá istá činnosť, stále tie isté sankcie, stále tie isté namrzené, ba rozhnevané tváre pristihnutých vodičov. Nik mu ešte nepoďakoval, že mu možno zachránil život, každý na neho len nadával.
Miroslav Sígl: Univerzální, avšak jedinečný umělec s vrozenou vášní
Možná, že ten titulek bude pro někoho znít příliš pateticky, nadneseně, ale začtete-li se dál do těchto mých řádek, a co by vůbec bylo nejlepší, kdybyste mohli nahlédnout do jeho dílny či alespoň do jeho monografie malíře, sochaře a grafika (vydal Oftis, Ústí nad Orlicí, s vynikající grafickou úpravou), pak teprve pochopíte, že ty perly jsou pravé.
Marie Formáčková: Lásky Zity Kabátové
Herečka Zita Kabátová netají svůj rok narození. Naopak, je na něj hrdá a říká: „Ať to někdo po mně zkusí!“ Pravdou je, že být v šestadevadesáti letech v takové kondici, v jaké je ona, to se opravdu hned tak někomu nepovede. Narodila se v roce 1912, tedy ještě za Rakouska-Uherska, prožila dvě světové války, zažila začátek rádia, televize a především filmu – ve více jak šedesáti hrála, poznala spoustu osobností, které zanechaly v historii výraznou stopu.
Jarmila Moosová - Jitka Dolejšová: 19 otázek pro....
Dělat první rozhovor v životě je těžké. Dělat rozhovor s někým, kdo sám „levou zadní“ vyrábí bravurní rozhovory s významnými osobnostmi, je ještě těžší. A dělat rozhovor s takovým úžasným Člověkem, jakým je Jarmila Moosová, bude asi úplně nejtěžší. Ale když už jsem si to vymyslela, tak se do toho pustím.
Jana Kosová: Kdo to byl František Hamza?
Možná, ani to nevíte, pocházíte z rodu, kdy se některý Váš předek léčil v Hamzové dětské léčebně v Luži – Košumberku ve východních Čechách s tuberkulózou. Kdysi obávaná smrtelná nemoc, dnes spíše už jen dlouhodobá nepříjemnost. Tuberkulóza je nejčastěji plicní, objevují se ale i jiné formy, například kostní, tuberkulóza močových či trávicích cest. Nemoc je v současnosti při znalosti antibiotik dobře léčitelná, jde však o velmi vleklý proces v řádu měsíců. Nemocnému se podává vhodná kombinace antibiotik, které ale mohou mít nejrůznější vedlejší účinky. Záleží vždy na konkrétním případě, množství bakterií a jejich ložiscích v těle. I když se člověk vyléčí, lékaři ho pravidelně dál sledují.
Michal Čagánek: Malá (5)
Podle některých se Marek zbláznil, podle jiných konečně přišel k rozumu. To, co v poslední době provedl s obchodním domem, skutečně stojí za zvážení. V první řadě úplně zmizel dětský koutek. Místo něho je zde celé podlaží nazvané Dětský svět. Ten blázen pořádně popustil uzdu fantazie. Ty ji budeš muset také popustit, aby sis to celé dokázal představit. Malebná zákoutí plná barev. Výtvarnou dílnu, keramickou dílnu, pohádkový les. Vůni dřeva, zurčení vody, oblé tvary, čáry a máry, vše dokonale propojené.
Jana Kremanová - Zdeněk Pošíval: Déja vu
Studovala jsi Akademii výtvarných umění, ale netuším, cos preferovala: malbu nebo restaurátorství? Co pak v praxi převažovalo? | To nebylo otázkou mé vůle nebo chuti, ale důsledkem určité situace. Po roce 1968 jsem pochopitelně nevstoupila do KSČ a tím pádem neměla žádné výhody. Navíc můj manžel chtěl dělat jakýsi hochkumšt, a když pochopil, že to nejde, rezignoval a rozhodl se nedělat raději vůbec nic.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (1) Začátek cesty
Po šesti týdnech putování severním Španelskem z francouzského pohraničního městečka Saint-Jean-Pied-de-Port do španělského poutního města Santiaga de Compostela jsem se vrátil domů. Po vlastních nohou jsem ušel osm set kilometrů krásnou krajinou, mnoha malebnými a na historické památky bohatými městy, městečky a vesnicemi a celých těch šest týdnů jsem se nechal vést silou duchovní energie z té staleté poutní cesty vyzařující. Teď, po návratu domů, stále ještě ta cesta ve mně doznívá, ovlivňuje mé myšlenky a určitě taky pozitivním způsobem pozměnila můj přístup k životu. Pokusím se teď o ní, i o síle, kterou na mysl i duši člověka působí, pár řádků napsat.
Jan Drocár: Zapomenutý šlechtic
Zajímavá osobnost s pohnutým životem, zásadový člověk a demokrat. Studoval českou řeč a literaturu, vystudoval práva, oženil se proti vůli a protesty knížecí rodiny se ženou nešlechtického původu. Byl štědrý k českým umělcům, pomáhal Boženě Němcové, Karlu Sabinovi a mnoha dalším. V jeho pražském paláci se scházeli čeští hudební skladatelé – Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, spisovatelé a básníci Vítězslav Hálek a Karolina Světlá.
Jaroslav Volf: Už chtějí ten článek, pane Čapku... (6)
Mimochodem řečeno, poznal jsem dost významných spisovatelů z těch šťastnějších zemí, jež jsou nám dávány za příklad. Řeknu vám, že jsem nepozoroval, že by nějak hltavě žili; mají na to příliš mnoho práce. Většinou jsou to samotáři... jako ti naši; a jsou uvrtáni ponejvíce k psacímu stolu jako ten průměrný český autor.
Emília Molčániová: Záskok | Doživotne | Posledná skúška
Bol som bez práce. Chodil som po fabrikách a zháňal pre úrad práce pečiatky. Prijal by som už, namôjdušu, hocijaký flek, ale odvšadiaľ som počul iba: „Nepotrebujeme vás.“ Na svojej pochôdzke som mal v ceste ešte ZOO. Viem, že táto inštitúcia krachuje, ale nedalo mi, aby som sa o niečo nepokúsil. „Ale, pravdaže sa nám hodíte! Máte ideálnu postavu, skoro dva metre výšku a vážite okolo sto kilogramov, o veľa som sa nepomýlil, však? Takého práve potrebujeme.“ „Smiem vedieť, čo bude mojou náplňou práce?“
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy - Josef a jeho bratři (4)
Krom toho se v těchto textech dočítáme ještě o jednom poznání, že jsme sami svého osudu tvůrci, o čemž jsme se v dějinách mnohokrát přesvědčili. „Když bylo stvořeno železo“, čteme, „zašelestily smutně všechny stromy a volaly: „Běda nám, teď vznikl nám krutý bezohledný nepřítel, který nás všechny vyhubí.“ Ale železo je chlácholilo, pravě: „Jsem vám nebezpečné, a přece se mne nemusíte lekati.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (14)
Měli jsme po noční a vycházeli jsme z fabriky. Franta jezdil se mnou, protože půlka auta byla jeho, ale začínali jsme se hádat. Mně vadilo, že když někam chtěl jet musel jsem všeho nechat a odvézt ho tam, protože neměl řidičák. Jemu vadilo, že jsem si do auta kdykoliv skočil a odjel, aniž bych mu něco řekl.
Danuše Markovová: Nádherné zbytečnosti suchozemské
Ani s postupujícím časem moje sběratelská vášeň neustávala. Byla pouze soustředěna na nový zájem - a to lov kamenů suchozemských.Ty už nevyžadovaly tolik péče při usazování do půdy zahrady. Jejich momentální domov byl závislý na mém duševním rozpoložení; valouny se staly bludnými kameny. Zaměřila jsem se na rozličné velikosti a tvary a nepřipouštěla jsem si starosti s rozmisťováním po zahradní ploše.