Poznáte je?

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Jsou mezi námi. Nápadní i nenápadní, někdy je poznáme na první pohled, jindy nám to trvá hodně dlouho, a to i přesto, že s jim podobnými máme již dřívější zkušenosti. Bývají hmatatelně zřetelní a zároveň dokáží být naprosto neuchopitelní. Chovají se rafinovaně, a přitom někdy tak jednoduše a průhledně. Vídáme je na televizních obrazovkách, slýcháme je (a o nich) z rádií, čteme o nich v novinách, osobně s nimi často trávíme svůj čas, dobrovolně či shodou okolností. A přece mají společného jmenovatele. V jejich přítomnosti se cítíme nepříjemně. A nechápeme proč. Pikantní na tom však je, že občas každý z nás (bez výjimky) použijeme jejich metody.
 
Každý z nich má svůj vlastní, osobitý způsob projevu, a přitom jejich cíl je totožný. Nazýváme ho snaha ovládnout, chcete-li manipulace.
Je neuchopitelná a zákeřná, neboť zneužívá důvěry a slouží nesvobodě. Ocitneme-li se pod jejím vlivem, cítíme, že něco není v pořádku, máme nepříjemné pocity, avšak často nejsme schopni je ani pojmenovat, natož vysvětlit. A aby to nebylo jen tak jednoduché. Nepociťujeme-li onu těžce uchopitelnou svázanost a tíhu, i když jsme takovému člověku nablízku, o nic nejde.
Každý  z nás má své vlastní vnímání a je úplně v pořádku, že co vadí mé osobě, zdaleka nemusí vadit druhému. Zkrátka, sami na základě vlastních pocitů se rozhodujeme, zdali se chceme, či nechceme takovému vlivu bránit. Cítíme-li problém, obrana je na místě.

                   aTeo: MIMIKRY
 
Existuje soubor třiceti znaků, které takového člověka charakterizují. Pouhých deset z nich stačí na to, abychom byli ve střehu, neboť člověk, jež se takto chová, je jistě manipulátor.
 
1.     Je egocentrický
2.     Přenáší zodpovědnost ze sebe na druhé.
3.     Navozuje u oběti pocit viny.
4.     Nesděluje jasně své požadavky a potřeby.
5.     Odpovídá většinou neurčitě.
6.     Mění své postoje podle situace a podle osoby, s níž právě komunikuje.
7.     Své potřeby zakrývá logickými důvody.
8.     Požaduje od druhých dokonalost, neměnnost názorů apod.
9.     Zpochybňuje kvality druhých, nenápadně druhé kritizuje a soudí, hovoří o nich s despektem.
10.   Rád komunikuje nepřímo. Přes třetí osobu, telefonicky, písemně apod.
11.   Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost. Rozděluje, aby mohl lépe panovat.
12.   Často ze sebe dělá oběť, aby ho ostatní litovali.
13.   Nedbá na žádosti druhých, přičemž tvrdí pravý opak.
14.   Využívá morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb.
15.   Citově či jinak vydírá nebo vyhrožuje. Skrytě nebo otevřeně.
16.   Často mění téma uprostřed hovoru.
17.   Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám.
18.   Zaměřuje se na neznalosti druhých a snaží se tak vyvolat dojem, že „má navrch“.
19.   Lže.
20.   Hlásá lež, aby se dozvěděl pravdu. Překrucuje a interpretuje výroky druhých.
21.   Závidí, třeba i osobám velmi blízkým.
22.   Nesnáší kritiku. Dokáže popírat zcela zřejmá fakta.
23.   Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
24.   Často vydává pokyny a nutí druhé jednat na poslední chvíli.
25.   Jeho slovní projev zní logicky, avšak jeho postoje, činy nebo způsob života svědčí o pravém opaku.
26.   Dává dary, snaží se zalíbit, lichotí a nečekaně projevuje drobné úsluhy.
27.   V jeho přítomnosti se ostatní cítí nepříjemně a nesvobodně.
28.   Jde naprosto důsledně za svým cílem, ovšem na úkor druhých.
29.   Přiměje oběť k jednání, které by o vlastní vůli nejspíš nedopustila.
30.   Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří, i když není přítomen.
 
Jakmile dokážeme rozpoznat a pojmenovat takto destruktivní chování, které tak nedobře snášíme, máme napůl vyhráno, neboť proti identifikovanému protivníkovi se lépe bojuje.
A vlastní obrana? Tou je jistý, možná do určité míry zprofanovaný, ale přesto účinný způsob chování, zvaný
asertivita. O ní bylo řečeno, napsáno nebo alespoň zmíněno mnoho a mnoho. Řada z nás je vyškolena a trénována v jejích technikách, ale ruku na srdce. Kolikrát si na ně vzpomeneme v běžném životě (nereklamujeme-li právě zboží, či chceme-li zrovna odpálit pojišťovacího agenta)?
Také je zapotřebí odlišit, zda je nutné se takzvaně tvrdě prosazovat, nebo zvolíme raději laskavější přístup. Myslím, že naprosto záleží na konkrétní situaci a na vlastní vůli, jak chceme danou chvíli řešit. Je to výborná příležitost, jak přijmout nepříjemné a obrátit to ve svůj prospěch. Tím prospěchem však není naše vítězství ve smyslu „zadupání nepřítele“. Myslím, že vlastním prospěchem může být jednoduchá ochrana sebe sama před něčím, co nechceme snášet, a ještě více je jím naše stále lepší dovednost vzájemné komunikace, prostá jakékoli agresivity, či naopak útěku do pasivních zákoutí.

grafika © aTeo

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 08. 2006.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.