Ivan Kraus: Konec zen budhizmu
Jsou okamžiky, které mohou změnit náš celý dosavadní život. Prožil jsem takové pocity, když se mi dostaly do rukou knihy o reinkarnaci, meditací a józe. Když jsem se dočetl, že náš duch je vlastně věčný, že se stále vracíme na zem v nových podobách, užasl jsem. S něčím takovým jsem prostě nepočítal.
Austrálie - můj osud (3)
Emigrantský lágr Trajskirchen praskal ve švech a lidé spali na matracích položených na zemi. Protože to bylo zadarmo, bylo téměř nemožné dostat v lágru místo. V širokých prostorách těchto nocleháren se odehrával život ...
Příhody strýce Františka (1)
Na obzoru se blýskalo - blížila se anglická fronta. Dva vojáci wehrmachtu, jeden ještě bez vousů, ten druhý šedivý a shrbený, stáli u hromádky hořících polínek na dvorku selského stavení v Normandii. Už dávno si zvykli a nevnímali ani ...
Nešťastná náhoda?
Už několik let jezdila ráno do práce stejným vlakem, ve stejnou dobu, jako tolik jiných s ní. Všichni už se od vidění znali. A ne, to není tak docela pravda. Najednou objevila novou, zajímavou tvář. Nejdřív jezdil ve stejném vagonu...
Počítačová posedlost aneb užitečný zloděj času
Český národ je negramotný. Zjistil jakýsi průzkum(!). Ne že bychom neznali psát nebo počítat, to nás umí téměř 100%, jenomže mezi takzvaná gramotnostní trivia se v poslední době počítá také základní ovládání počítače.
Josef Balek: Volné sdružení umělců jižních Čech se vám představuje
Při návštěvě festivalu jsem zde znal většinu umělců ze všech koutů vlasti a z místních skoro nikoho. Takže jsem se dal do nápravy situace. Měl jsem kolem sebe spoustu kontaktů na umělce ze serveru Amatérská obrazárna a základem nově utvořeného sdružení byli právě tito umělci. Prvotní číslo bylo někde kolem 20 členů a první schůzka byla i s mezinárodní účastí v prosinci 2005 v kavárně Malého pivovaru. Reklama se postupně zvyšovala a v průběhu jednoho roku jsme měli již kolem stovky členů.
Vladimír Kulíček: Poselství babky kaštanářky
Když se přiblížil předvánoční čas, poznamenaný nepříjemným ochlazením, dešti s poletujícím sněhem a do kostí profukujícím větrem, evokujícím pochmurnou náladu a sklíčenost, dnes často označovanou jako „depka“, stávala vždy odpoledne až do pozdního večera na rohu Poděbradské a Domažlické ulice na Žižkově, zejména tehdy svérázné čtvrti Prahy, a prodávala pečené kaštany.
Jitka Dolejšová: MALÁ VELKÁ ZPĚVAČKA LENKA KOSINOVÁ
Zpěvačka Lenka Kosinová, která vydala již tři alba, je důkazem toho, že sudičky jsou opravdu tři. Zatímco první jí dala do vínku pěvecký talent, druhá, zrzavá protivnice, hned přišla s tím, že Lence upře jeden X chromozom (tím způsobila, že Lenku postihl Turnerův syndrom, který nedá dívkám vyrůst do běžné výšky dospělých).
Jitka Dolejšová: Nám, nám, narodil se – ale o trochu dřív…
Řeč je o dětech, které příliš pospíchaly na svět. Jsou menší, bývají často a vážněji nemocné, jsou náchylnější k různým nemocem, jejich organismus musí co nejdříve dohnat, co se dá. Nedonošená miminka bývají velkými bojovníky. O co měly tyto děti vstup do našeho světa těžší, o to větší bývá jejich vůle a síla. A dospělí jsou jim nablízku. Maminka s tátou, lékaři a další zdravotnický personál, psychologové. Příbuzní, známí i docela cizí lidé se snaží malým človíčkům v tomto boji pomoci.
Martina McLenehan: Vzácně prosté vánoce Ludvíka Vaculíka
Čtenáři Ludvíka Vaculíka vědí hodně o něm i o jeho dnech všedních i svátečních. Těžko se o něm dozvědět něco převratně nového. Možná se tím ale ukazuje něco vzácnějšího: stálost, neměnnost a přetrvávání toho, co platí, čemu Ludvík Vaculík věří, za čím si stojí a co má smysl. Stejně, jako Vánoce.
Jan Werich: O vánocích ....
... Já bych chtěl být Ježíšek. Já myslím, že nikoho neurazím z věřících, to bych nechtěl, ale já bych chtěl být Ježíšek. Měl bych hezkou maminku, hodnýho tatínka, truhláře, no a pak by mi vrtalo hlavou, co to je impérium, co to je útlak,, co to je drzost římská a co to je patolízalství, a tak bych proti tomu mluvil a lidi by mě poslouchali a někteří by nadávali a křičeli by na mě a házeli po mně kamením, já bych si toho nevšímal a říkal bych si, co si myslím, a dostal bych spoustu lidí na svou stranu, no a pak by mě museli ukřižovat.
Petr Pučelík: Navždy uzamčený pokoj našeho dětství
Vánoce, období už navždy spojené s dětstvím, klíčovou dírkou vyzrazující první nebeské tajemství, neboť Ježíšek zdobící stromeček měl až příliš konkrétní podobu mé maminky. Natěšené plzeňské sestřenice… Tolik se nechtělo od rádia na železné polici v kuchyni, v němž už od štědrovečerního rána četl krkonošské pohádky pan Stanislav Neumann svým nenapodobitelným hlasem.
Jiří Krytinář - Petra Haasová: Kdy a kde co končí a začíná
„Už mi to jde! Už chodím i bez berlí!“ volá na nás Jirka Krytinář od vchodu do léčebny v Brandýse nad Orlicí, vítězoslavně zvedá berle k nebi a je na něm vidět, že by je nejraději zahodil do blízkého křoví a rozběhl se… Míříme k němu s fotografem Milanem ...
Eva Střížovská: Český kalendář – milý dárek pro všechny, co si rádi počtou
Již po jedenácté vyšel tradiční Český kalendář, oblíbená publikace plná moudrého čtení: - o výročích historických událostí - o osobnostech s jubileem v r. 2006 - o české přírodě, památkách a tradicích. Letos je zčásti věnovaný ...