Petr Pučelík: Navždy uzamčený pokoj našeho dětství

Rubrika: Literatura – Fejetony

Vánoce, období už navždy spojené s dětstvím, klíčovou dírkou vyzrazující první nebeské tajemství, neboť Ježíšek zdobící stromeček měl až příliš konkrétní podobu mé maminky. Natěšené plzeňské sestřenice…
Tolik se nechtělo od rádia na železné polici v kuchyni, v němž už od štědrovečerního rána četl krkonošské pohádky pan Stanislav Neumann svým nenapodobitelným hlasem.
Ale i dítě má své povinnosti, a musí dojít do sklepa pro uhlí nebo uklidit páry bot z dřevěných schodů k půdě.
Prskající tuk na plotně zasyčel s každým novým kouskem kapřího masa, obaleného ve strouhance, a bramborový salát, lehce uhlazený lžící a ozdobený rozpůlenými vařenými vajíčky, se ještě nesměl jíst.
Nikdy jsem neviděl zlaté prasátko, už tehdy jsem revoltoval tajným chozením na salám do ledničky.
S blížícím se večerem přicházel o týden starší bratranec se svou maminkou, mojí tetou.
Hezké svátky vespolek…
Tobě taky, Jarmilo… odpovídal můj tatínek.
To už v houstnoucí tmě za oknem proti větrem rozhoupané pouliční lampě padaly sněhové vločky velké jako sedláci.
Kolem šesté se usedalo k prostřenému stolu, od něhož se během štědrovečerní večeře nesmělo vstát; to proto, abychom se za rok všichni zase ve zdraví sešli. Pro nás děti se večeře, kterou si naopak vychutnával můj tatínek, proměnila v netrpělivé čekání na zazvonění. Muselo se však dojíst. Jak jsem záviděl bratranci, že nejí rybu a má vepřový řízek bez kostí.
Ale všechno má svůj čas, i když se zdá nekonečný.
Krátké zacinkání otevírá zamčené dveře zadního pokoje s rozsvíceným vánočním stromkem a zabalenými dárky: knížky, vojáčci, ano, také housle…
Jak je to dnes nepodstatné. Čím jsme starší, tím víc si přejeme, aby nás ještě jednou Ježíšek pozval do již navždy uzamčeného pokoje našeho dětství, v němž zůstali také maminka s tatínkem.

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 12. 2010.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.