Pavel Sekyrka – Petr Pučelík: Učitel nemá nad nikým lámat hůl

Rubrika: Publicistika – Rozhovory

Touží česká společnost v dnešní chaotické době po dobru a morálních hodnotách? Středoškolský profesor strakonického gymnázia Pavel Sekyrka je přesvědčen, že ano.

STRAKONICE - Pavel Sekyrka učí šestým rokem na strakonickém gymnáziu němčinu a společenské vědy, ale polovinu jeho úvazku tvoří etika a filozofie, kterou přednáší ve čtvrtých ročnících. Třiatřicetiletý středoškolský profesor z Písku vystudoval Teologickou a Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity a svůj obor si dále rozšířil na Univerzitě Karlově v Praze. Je doktorandem Jihočeské univerzity, členem Amnesty International, celosvětového hnutí, které monitoruje porušování lidských práv a iniciuje kampaně proti jejich porušování, předsedou písecké pobočky České křesťanské akademie.
V jejím rámci zve do strakonického gymnázia zajímavé osobnosti. Mezi studenty již přišli Arnošt Lustig, Marta Kubišová nebo Tomáš Halík.

• Se svými studenty jste se nedávno angažoval do celostátního projektu Zmizelí sousedé, snažícího se vyhledat stopy po lidech, které pohltil holocaust. Se studenty jste vydal publikaci na toto téma, kterou ocenil a doslovem opatřil Arnošt Lustig. Zvete mezi studenty morální autority české společnosti, organizačně je to téměř nad lidské síly, neboť jde o lidi časově velmi vytížené. Přesto se vám to daří. Proč to děláte?

Tato pozvání vycházejí z poslání křesťanské akademie: zprostředkovávat dnešní společnosti morální hodnoty. Jednoduše řečeno – dobro. Mým úkolem je přiblížit studentům lidi, kteří toto dobro nějakým způsobem reprezentují.

• Oslovují tito lidé dnešní sedmnáctileté a osmnáctileté studenty?

Dnešní doba je hladová po dobru a po hodnotách a tito lidé představují zvláště v naší chaotické době určité milníky na správné cestě.

• Chápu, že z finančních důvodů organizujete tato setkání pod záštitou křesťanské akademie. Kromě studentů se s nimi schází také křesťansky založené publikum. Nevadí mu, že například Arnošt Lustig se jako věřící nevnímá?

Smyslem České křesťanské akademie není zvát na své akce jenom křesťany, přelévat kostelní publikum na besedy a koncerty, vůbec ne. Jejím smyslem je nechat promluvit lidi, kteří mají už vyjasněnou cestu, mají cíl, nebo naopak jsou mezi těmi právě hledajícími a tím mohou pohnout dalšími. Proto k dialogu zveme velmi rádi ateisty, hledající ateisty.

• Kteří to jsou?

Mám na mysli takové ateisty, kteří svůj život vnímají jako kvalitní projekt.

• Rozveďte to, prosím.

Pokud dnes vyslovíte slovo ateismus, pro mnohé Čechy to znamená, že se nemusíte modlit, můžete korumpovat, podvádět a tak dál. Pro mě člověk, který krade a podvádí, je člověk s ubohým projektem.

• Jaká jsme podle vás společnost?

Máme dvacet let po komunismu, čili po morální devastaci duchovních hodnot. Učíme se, pomalu, ale jdeme určitě dopředu. S budováním vlastní identity a s Evropou to dokážeme a zapomeneme na ten omezený šovinismus, samolibost a budeme spoluutvářet hodnoty. Jsme pro Evropu cenní v tom, že máme zkušenost s komunismem. Víme, co nechceme. Dále už jde hlavně o to, nakolik jsme schopni být nevynechávající orgán organismu Evropy. Češi jsou chytrý národ, budou-li mít ve světě důstojnou reprezentaci, morální autority, dokážou to.

• Jste věřící?

Když komunisté mého otce v třiapadesátém roce zavřeli, bylo mu čtyřiadvacet let. V šedesátém roce dostal amnestii, ale do půl roku byl zpátky. Na svobodu se dostal až v osmašedesátém, bylo mu osmatřicet let. Kdysi sportovec, vrátil se domů s podlomeným zdravím. O komunistech a jejich táborech není třeba dlouze hovořit. Otec se v kriminále setkal s duchovními, s věřícími lidmi a sám se stal věřícím. Věřící lidé byli schopni přežít právě proto, že svým věznitelům, kteří zavírali jejich manželky a ničili celé rodiny, byli schopni odpustit. To otec zpočátku neuměl, to se tam naučil. Já dnes říkám, že díky tomu přežil. Za jednu z nejcennějších věcí, kterou jsem díky jemu v životě poznal, považuji víru.

• Co ve své profesi učitele považujete za nejdůležitější?

Nikdy nad nikým nelámat hůl. A také je správné, když učitel nad rámec látky ukazuje i svým působením nějaký směr. Jestliže řecké paidagogos pochází od řeckého otroka, který doprovázel syna svého pána na cvičení do školy, my bychom měli doprovázet nejen ke vzdělání, ale právě k lidským hodnotám. Vychovávat z nich rytíře demokracie. Pokud zůstaneme na úrovni podavatele poznatků, je to málo. Chci tím říct, že se ve svých hodinách někdy snažím působit nad rámec povinné osnovy. Považuji za fantastické, když při probírání látky o holocaustu můžeme se studenty vyjet a prohlédnout si vyhlazovací tábor Osvětim.

• Kdy jste se rozhodl pro své povolání?

Původně jsem se chtěl věnovat divadelnímu herectví, ale nebyl jsem na to dostatečně připravený. Se svým současným publikem jsem ovšem absolutně spokojený.

• Co říkáte tomu, že mezi mladými lidmi se dnes tak snadno šíří pravicový extremismus? Němci dokonce začali cenzurovat sociální sítě na internetu.

Můžeme namítnout, že jsme v Evropské unii, ve které většinové publikum jakoukoliv ideologii zavánějící extremismem vnímá jako něco špatného. Každý vidí, že v této zemi skoro každá vesnice profituje z Evropské unie. Já vnímám ještě důležitější věc, kterou je kontrola sociálního podhoubí. Jen díky tomu, že jsme jeden organismus, nemůže Evropu znovu ovládnout extremismus. Proto mladé lidi formuji proevropsky. Nejsem nacionalista, jsem hrdý evropský Čech a mým bratrem je Polák i Němec. Ale co když se unie rozpadne na původní státy? Každý stát má potenciál tvořit svou politiku, ve které se snadno může zrodit extremismus. Ze sociologie a psychologie víme, že stačí ekonomická krize a lidé začnou rádi naslouchat spasitelům a dělat pro ně cokoliv. V Evropské unii jsem klidnější, ale zůstávám ostražitý. 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 16. 11. 2010.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.