Dáša Cortésová: Jaký byl Jan Werich (3)
Werichovi měli kocoura, který strašně rád odpočíval v koši se špinavým prádlem. To se ale paní Zdeničce Werichové moc nelíbilo. Když ho načapala, tak ho z toho koše vyhnala a vynadala mu. To prý si ovšem dovolila moc! Kocoura, kterému patřily všechny kočky od Smíchova po Kampu, nebude nikdo ponižovat a urážet!
Jana Witthedová – Jitka Vykopalová: Tvorba mi dává radost a nové pohledy
Byla jsem velmi potěšena, že České centrum mělo letos na veletrhu svůj stánek. Krásné bylo také, že zde představili své knihy Jáchym Topol a Jaroslav Rudiš, a že se uskutečnilo setkání s nimi a s jejich překladateli. Pro malé jazyky je často obtížné proniknout na zahraniční knižní trhy, proto je tato iniciativa velmi potěšující.
Břetislav Kotyza: Odkaz pekaře
V dětství jsem bydlel s rodiči na poslední ulici posledního předměstí. Rozbitá asfaltka končila po pár domcích v lukách. Tehdy jsem si myslel, a dnes si to myslím opět, že to byla Hlavní Třída Celého Světa. Vedla přímo do Ráje, kde jsme v kupkách sušícího se sena objevovali krásné a něžné rozdíly mezi námi, tehdy chlapečky a ostatními. Tedy holčičkami.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (7)
Pokud nebyl někde na služební cestě, staly se naše společné vycházky po městě a do okolí města v následujících dnech samozřejmostí. Dokonce jsem se přistihla, že už ho nedočkavě vyhlížím, zda nás nečeká. Také jsem se rozhodla nevracet se už k našemu rozchodu. Snad proto se pokaždé se mnou normálně bavil.
Andrea Forsterová - Zdeněk Pošíval: Přednosti náhodných setkání
Vinárna, kam si občas zaskočím na decinku, měla zavřeno, odebíral jsem se tedy domů a narazil na úplně novou vinotéku. A zase náhodou. Vešel jsem. U barpultu pocucávala své vínko pohledná, leč mírně zachmuřená dáma, jež je mým dnešním hostem; k přijetí pozvání do Rozprav vedla ovšem složitější cesta. Nemám ve zvyku oslovovat cizí osoby, jenomže dáma dost nahlas chválila masérské a léčebné schopnosti paní vinárnice, což mě programově zaujalo.
Josef Fousek: Švédské vzpomínky
Zapomněl jsem, že mám za sebou týden ve Švédsku, tisíce kilometrů cest, letadlem, auty, autobusem, metrem. V letadle při dosednutí na stockholmské letiště Arlanda jsem poděkoval pilotovi potleskem. Můj syn Tomáš a vydavatel Pozitivních novin Pavel Loužecký se nepřidali. Na letišti nás srdečně přivítala Jitka Vykopalová, dobrá duše celé naší kulturní „mise“.
Miloš Ondrášek: Naše osmičky
V roce 1648 švédské pluky přitáhly ku Praze, zmocnili se Hradu a z hradních sbírek bylo odvezeno do Švédska mnoho vzácných věcí včetně strahovské knihovny. I když byl v tomto roce podepsán tzv. Vestfálský mír s Francouzi a Švédy, nebyly české země zbaveny válečných útrap. Švédové také dobyli Olomouc a potom se dostali až k Brnu.
Antonín Suk: Ramlice | Bezpracný pych
„Tak a teď si ty ramlice remlujte sami! Já už sem starej!“ Takto se jednou moc a moc rozčiloval ve strojetické hospodě malý, rtuťovitý děda. Byl myslivec tělem i duší. Jen někdy mu flinta vhledem k jeho postavě byla trochu delší. To byly laufy nad hlavou a pažba skoro na zemi. Nemělo to ale vůbec vliv na jeho mysliveckou důstojnost. Ale k věci. Na Strojeticku se chytali zajíci do sítí a v té době to tvořilo nezanedbatelnou položku příjmu do státního rozpočtu, a to v tvrdých valutách.
Josef Fousek: Blbá nálada / Divadlo obyčejné chvíle
Den začal divně. Nohou jsem srazil při vstávání obraz Jana Kristoforiho, řízl jsem se při holení, malíček u nohy jsem si narazil o dveře. Zazvonil telefon a anonym šeptal, že si s Jirkou Krampolem dáváme ke snídani extázi. S dekadentní náladou jsem se zakousl do BE-BE a ulomil si kousek zubu.
Ivo Fencl: Vlasta Javořická se čte pořád! I sto dvacet let po svém narození
Příběhy Vlasty Javořické nejsou špatné, ale horší je její styl. Psala prostě, psala, neškrtala… a hlavně se snažila každé hnutí hrdinky polopaticky vysvětlit a nic nenechala čtenářově domyšlení. Na tom měl ovšem snad podíl i její katolický vydavatel, který ji často kritizoval i za nemravnost. O Kerouacovi bylo kýmsi řečeno: Kerouac nepíše prózu, Kerouac píše na stroji, a Javořická sice psala rukou, ale "furt pryč".
Jitka Dolejšová: Kdopak nosí dárky?
Rozdávání vánočních dárků je úkolem těžkým a časově velmi náročným. Neexistuje škola pro výchovu vánočních dárkonošů, ani není pro toto povolání specifikován potřebný rozsah vědomostí, znalostí či délka praxe. Z tohoto důvodu je profese vánoční bytost-doručovatel s náplní práce: dodat v určeném termínu dárky až do domu, a to pokud možno tajně, obsazena různě...
Jiří Heller: Svět očima dětí
Svět očima dětí. Tak se jmenuje projekt Asociace profesionálních fotografů ČR a společnosti NIKON. Do pěti dětských domovů jezdilo několik měsíců pět profesionálních fotografů, členů AF ČR, aby s dětmi hovořili o fotografování, seznamovali je se základními pravidly technikami. Fotografovalo se kompaktními aparáty značky NIKON, které dětským domovům tato společnost věnovala.
Josef Fousek: Pohlazení Evy
V roce 1995 jsem měl vystoupení pro krajany v Austrálii. Poblíže pódia se skvěl plakát s Evou Pilarovou, který hlásal, že Eva bude mít za čtrnáct dní koncert v Sydney. V té době jsem netušil, že nás spojí za dvanáct let společná práce na knize POHLAZENÍ. Nápad nakladatele Jindřicha Krause Eva uskutečnila a já jsem její fotoobrazy rád doplnil svými básněmi.
Egon Wiener: S humorem do světa módy
Čas od času se dívám na televizní americké armádní vyšetřovací metody, jak dopadnout delikventy. Dr. Malárd a jeho úvahy z patologie si nikterak nezadají s četbou o tom, co si oblékaly ženy koncem 19. století. Zajímavé je především používání cizích slov, se kterými se jen tak nesetkáte. Co obléknout si mají mladé ženy plné života a zdraví koncem 19. století? Černé atlasové sukni ještě rozumím, ale vesta z tmelovobarveného sukna s vykrajovanými šůstky, se mi zdá zavádějící.