Jaroslav Rod: Má řemeslo budoucnost?
Jednou z nejstarších rukodělných výrob, která se po letech vrací na výsluní zájmu lidí, je drátování. Práce s obyčejným drátem, ze kterého lze šikovnou rukou za pomocí jednoduchého nářadí vykouzlit nejrůznější předměty, roztodivné tvary i ornamenty ...
Antika na internetu
Milovníci antiky určitě vědí, že na internetu mají svůj specializovaný server ANTIKA, na němž naleznou obrovskou spoustu zajímavých historických informací. A pro ty, kteří se dosud o antiku zajímali jen okrajově, tu máme dnešní internetové doporučení. V rozsáhlé nabídce serveru ANTIKA najdete například samostatné kapitoly: Nové články, Řecké dějiny, Římské království, Římská republika, Římské císařství ...
Antonín Suk: Strýček Jirka
Nějak jsme se zapomněli u babky na lahvovém. Tak hluboko klesl strýček Jirka z Prahy. Pivo v Praze pil jen jako štamgast točené – plzeň u Šnelů na Malé straně. Tady v té naší zapadlé polodivočině mu musela stačit v partě méně otesaných, ale zato upřímnějších chlapů z polí a lesů obyčejná lahvová kutnohorská desítka. Proložili jsme ji ovšem občas větším či menším rumíčkem.
Ondřej Suchý: O Lídě Baarové (1/3)
Na jedné z kazet, které mi Josef Škvorecký věnoval k práci na knížce, mě zaujala jedna malá zajímavůstka… LB: „Taky jsem na zahradě měla růži Lída Baarová. Vypěstovali ji v Blatné a byla kouzelná! Když byla zavřená, byla růžová, a když se otvírala, tak ty kraje lístků byly červené. Byla moc krásná, když se rozvíjela… Tak to v tý Blatný udělali právě pro mě…“
Jan Řehounek: Děsná divočina
Matěj byl chlapík k pohledání. Pod jeho rukama v truhlářské dílně se rodily nádherné věci - Nábytek od něj, to je klasa! prohlásil svého času jeden slavný pěvec z Národního divadla, v sadu pak pěstoval ty nejskvělejší meruňky a broskve a když přišel do hospody U Valtrů, nebylo nad něj lepšího kumpána. Jediné, co se mu nedařilo, byly ženy. Jakoby právě o něm notoval známý popěvek: Matěji, Matěji, proč tě holky nechtějí?
Pavel Pávek: Kdo to tehdy vlastně oral
„Co tohle je, člověče, za pitominu? Kouříš takový složitý aparát… Já to tedy dělám jednodušeji. Támhle na Potočnici u břehu Sázavy si utrhnu takové to hnědé, jak to roste na vršku orobince. A to je, panečku, pokouřeníčko. Proč tak složitě rozděláváš oheň? Copak si nestačí odplivnout? Jo, počkej, vlastně to ty nemůžeš, ty jsi přece jenom člověk.
Vlastimil Marek: Meditativní chodci na Karlově mostě
Pomalá, meditativní chůze (co výdech, to krůček, co nádech, to krůček, oči jsou sklopené, pozornost pod pupkem) je jednou z nejefektivnějších metod, jak začít se sebou něco dělat. Tedy, kdo je dnes spokojen se sebou a s tím, jak reaguje na svět kolem sebe, nic takového asi nepotřebuje.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (28)
„Ó, ženy! Ničemnost je vaše pravé jméno. Nyní je chotí strýce, jenž tak podoben jest otci velikému, Hamletu králi, a pouze měsíc. Zvíře bez rozumu a citu déle by trpělo!“ V době puberty, kdy platonická láska kvete jako děsný bolehlav, kdy ženy jsou milovány a zároveň proklínány, jsem se utápěl v biflování nejrůznějších citátů.
Alena Heinová: Meditativo na téma Radovan Lukavský
Už léta mi paměť při vyslovení jména Radovan Lukavský posílá vzkazy z hudebního názvosloví. Možná proto, že je stejně stručné jako obsažné. Jedno z prvních setkání byl HAMLET. Bylo mi patnáct a bylo to uhranutí. Nejen Shakespearem, ale především naléhavostí sdělení, kterému jsem rozuměla!
Luděk Horký: Nejdůležitější ze všeho je léčba prací (3)
Ze zařízení, v kterých jsem se léčil, byla léčba prací na nejvyšší úrovni v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. V dílně truhlářské, tkalcovské, výtvarné, keramické, kovovýrobní i výpočetní techniky (stále vyhledávanější pro svůj dynamický rozvoj) slouží nejenom k nácviku zručnosti a procvičení třeba motoriky rukou, ale ukazuje i případný další směr pro budoucí uplatnění, jak pracovní, tak i zájmové. Ač se to zdá na první pohled samozřejmostí, tak v mnoha zařízeních léčba prací neexistuje a není tam ani zácvik pro základní „samostatnosti“ s nácvikem používání kompenzačních pomůcek pro zdravotně postižené.
Jan Drocár: Čeští předkové britské královské rodiny
Jsem rád, že v pátek 12. října 2007 vyšly v Mladé frontě Dnes články „Britská královská rodina má předky z Pardubic“ a „Proč jsou si všichni příbuzní“. Jsem rád proto, že články mohu doplnit o další informace. A pro grafickou názornost doložit rodokmenem. Rodokmen v angličtině ukazuje „české“ genealogické cesty k britské královně Alžbětě II. a jejímu manželovi Filipovi, vévodovi z Edinburgu a jejich potomkům. Tedy i k princezně Anne, které bude na plátně tištěná verze rodokmenu předána během její návštěvy v České republice.
Miloslav Švandrlík: Muž s mapou
Vždycky jsem se posmíval důchodci Pukajblovi, který objíždí kulturní památky autobusem. Pochopitelně ne svým. Pukajbl sleduje dění ve svém okolí, a tím pádem mu neujde žádný zájezd. Tu ho pořádá Červený kříž, jindy baráčníci nebo Přátelé školy.
Jitka Dolejšová: Moravská specialita – Dovolená na burčáku
Ingredience: Dovolená, Morava, Rakousko, Dyje, kolo, boty, netopýr, krokodýl, jelen, kůň, zřícenina, hrad, pole, les, louka, král, kat, slunce, déšť, burčák. Postup: Vezměte si na začátku září dovolenou, turistické boty, kolo, mapu a někoho blízkého, kdo má také boty a kolo a navíc auto – ideální je, pokud je to manžel. Váš manžel. Pak se vydejte na jižní Moravu, třeba do kempu Vranovská přehrada. První den navštivte Slavnosti chleba u vodního mlýna ve Slupi. Zúčastněte se folklorních slavností, prohlédněte si funkční mlýn, kupte si úžasný, přímo z pece vytažený horký chléb pečený na dřevěném uhlí – a nezapomeňte na burčák. Čím více, tím lépe.
Egon Wiener: Po schodech | Telefon
Když mě maminka odnášela z liberecké porodnice, tatínek čekal pod schody a starou pikolou si nás odvezl do Loučné u Hrádku nad Nisou. Deset schodů vedlo v Machníně do krámu paní Langové, kam jsem tak v padesátém roce chodil s maminkou nakupovat. Jen čtyři schody vedly na radnici v anglickém Brentnu a stačily, abych se během dalších dvaceti minut oženil. Kolik jsem jich vystoupal do letadla, kterým jsem se vracel do Čech, si už nepamatuji.