“Zlomové osmičky“ dvacátého století v novodobých českých dějinách jsou dostatečně známé. Konec roku 2008 mi nabízí k zamyšlení méně známé letopočty. Nemám na mysli oslavy deset let republiky (1928), úspěch na světové výstavě v Bruselu (1958), cestu prvního čsl. kosmonauta do vesmíru (1978), nebo první úředně povolenou demonstraci opozice proti totalitnímu režimu (1988).
O rozvoj duchovní kultury a vědění v českých zemích se nehynoucím způsobem zasloužil císař Karel IV, v roce 1348 vydal jako král český zakládající listinu vysokého učení pražského. Touto listinou byly univerzitě propůjčeny všechny svobody zajišťující uznání tehdejšího světa. Univerzita Karlova, jak se dnes nazývá, byla v Evropě z prvních a dodnes se vyznačuje světovou úrovní pedagogickou i vědeckou.
Za představitele vysoké předbělohorské vzdělanosti se označuje Kryštov Harant z Polžic, zprvu katolík, který se přidal k církvi podobojí. V roce 1598 vykonal cestu do východních zemí a Jeruzaléma, cestu popsal ve spise vydaném tiskem v roce 1608, zemřel na popravišti na Staroměstském náměstí po porážce na Bílé hoře s dalšími 26 českými pány za účast v povstání.
Tři roky před těmito popravami, roku 1618 došlo v pražském Karolinu k osudnému sjezdu strany podobojí, české stavovské povstání začalo tím, když ozbrojení stavové vnikli do královské kanceláře v druhém poschodí pražského Hradu, obvinili tam zejména dva místodržící Jaroslava z Martinic a Viléma Slavatu za rušitele Majestátu a vyhodili je oknem i s písařem Fabriciem.
Všichni tři zůstali naživu, ale i tak tento čin nepozbyl revolučního rázu. Defenestraci vidíme jako úvod ke státnímu převratu, boj mezi českými stavy (panským, rytířským a měšťanským) a habsburským králem Matyášem.
V roce 1648 švédské pluky přitáhly ku Praze, zmocnili se Hradu a z hradních sbírek bylo odvezeno do Švédska mnoho vzácných věcí včetně strahovské knihovny. I když byl v tomto roce podepsán tzv. Vestfálský mír s Francouzi a Švédy, nebyly české země zbaveny válečných útrap. Švédové také dobyli Olomouc a potom se dostali až k Brnu.
Obléhali jej po 16 týdnů a jak kronika praví, švédský generál rozhodl, když do 12 hodin v poledne 15. srpna neobsadí hrad Špilberk a kapitulu na Petrově, odtáhnou. Boj se vyvíjel pro Brno kriticky, kostelník na Petrově poledne vyzváněl v jedenáct hodin, aby Švédy zmátl, podařilo se a vojsko dostalo příkaz k odchodu. Některá brněnská předměstí byla ale poničena.
V roce 1988 vyšla velmi zajímavá a farářem kostela v Brně Zábrdovicích dobře napsaná, fotografiemi doprovázená publikace Brněnské kostely.
Během mého pobytu v Brně v roce 1998 jsem pana faráře vyhledal, poutavě vyprávěl o svém badatelském zájmu. Zmínil se, že má rozepsaný dopis švédskému králi. Neodolal jsem, abych se nezeptal, co pana faráře k tomu vede.
„Kostel Nenebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích patří k nejstarším v Brně, založili jej premonstráti roku 1208“ začal. Dozvěděl jsem se o mnoha opatech, o poškození kostela husity a jak byl v přilehlém klášteře zřízen pivovar. Kostel byl přestavěn v barokním slohu a krásně vyzdoben, tak jej vidíme dnes. Švédové tam při obléhání Brna pobořili přilehlý klášter, do kostela se ale nedostali, při pokusu do něj vniknout vážně poškodili velká vrata.
Pan farář v šedesátých letech požádal tehdejší Církevní úřad o podporu, aby se mohly nahradit Švédy poškozená vrata, což bylo schváleno ale s podmínkou, že tato zbolševizovaná instituce sama určí výtvarníka a výrobce. Pan farář s výrobcem souhlasil, nikoliv ale s výtvarníkem, který před tím vyvedl olomoucký orloj v odborářském stylu.
Vchod do chrámu měl nést motivy křesťanství a nikoliv socialistického budování, jak režim výtvarníkovi nadiktoval. Takže z projektu sešlo a po roce 1989 již Církevní úřad neexistoval, toho ovšem nikdo nelitoval, ale sbírka mezi farníky na tento projekt nestačila. Takže pan farář žádal švédského krále, aby pořízení nových vrat Švédsko podpořilo, když ta původní švédští žoldnéři téměř před čtyřmi sty lety hrubě poškodili.
V březnu 1848 vzplanulo v Praze revoluční hnutí podníceno republikánským zřízením ve Francii, v červnu proběhl na Žofíně Slovanský sjezd, na kterém P.J.Šafařík prohlásil, že Češi nechtějí nic jiného než spravedlnost, o sto let později k takovému výroku nikdo neměl odvahu.
V roce 1848 došlo k nastolení absolutismu, setřesenému v roce 1918 a krutovládav socialistickém brnění nastala v roce 1948.
Ani rok 1968 ji nenaleptal, museli jsme čekat více než dalších dvacet let.