Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (3)
Rubrika: Publicistika – Víte, že...?
|
| |||
| Činnost České obce sokolské byla obnovena ihned a první schůze výboru ČOS po válce, konaná 2.února 1919, si určila řadu náročných úkolů, mezi nimi zejména pořádání VII.všesokolského sletu v roce 1920 a provedení sokolského zájezdu na Slovensko ještě v roce 1919. Necelou hodinu po ukončení schůze dostal starosta dr.Scheiner telegram, v němž bratislavský župan Zoch žádal vyslání sokolů do Bratislavy pro „udržení pořádku“. Na jedinou výzvu, uveřejněnou v Českém slově, se ihned přihlásilo 1200 sokolů z Prahy, 880 z českého venkova a 400 z Moravy, kteří v sokolských krojích odjeli do Bratislavy. Slovenští činitelé prohlásili, že jen příchodem sokolů se zabránilo násilnostem, případně i krveprolití a župan Zoch ve svém poděkování sokolstvu uvedl: „Vedomie, že za nami stojí 2 000 sokolov, spôsobilo, že ďábelský nápor nepriateľa bol zlomený. Sokolom ich ochotu a obetavosť slovenský luď nikdy nezabudne, a ostane nám ich bratislavské chovanie vždy vzorom národnej obetavosti a ukáznenosti.“ - V březnu 1919 byla v Maďarsku prohlášena sovětská republika, jejíž vojsko vpadlo v květnu na Slovensko a obsadilo značnou část území včetně Košic, Prešova, Lučence a Nových Zámků. Když 3.června došla z Bratislavy sokolstvu naléhavá žádost o pomoc, vypsala ČOS odvody sokolského členstva a dva dny nato, 5.června, již odjel první sokolský oddíl na Slovensko; druhý oddíl následoval 10.června. Celkem se k sokolským odvodům, které skončily 20.června, dostavilo 86 000 sokolů. Nejtěžší boje s maďarským vojskem byly svedeny v bitvě o Nové Zámky, při nichž padli také sokolové a větší počet jich byl zraněn. Dobrovolná a rychlá pomoc sokolstva Slovensku vzbudila ve veřejnosti velký příznivý ohlas, jenž se také projevil v darech průmyslových podniků a jejich zaměstnanců i různých spolků a korporací ve prospěch sokolských dobrovolných čet na Slovensku; také denní tisk pohotovou a účinnou sokolskou akci vřele uvítal a podporoval. 
VII. všesokolský slet byl zahájen 6.června 1920 vystoupením žactva pražských obecných, měšťanských a středních škol; 13. června byl den sokolského žactva z Prahy a okolí; 20. a 21. června byly dny sokolského dorostu; sokolské členstvo vystoupilo 27., 28. a 29. června.
K umožnění prázdninového putování sokolské mládeže zřizovaly se noclehárny pro sokolský dorost ve větších nebo turisticky zajímavých místech na území republiky; - Na podzim roku 1922 vydala ČOS provolání, v němž vyzvalo členstvo Sokola, aby pomáhalo nezaměstnaným sestrám a bratřím; ustavila také Fügnerův fond na podporu zestárlých a podporu potřebných členů sokolských jednot a uspořádala sokolskou vánoční koledu ve prospěch strádajících sokolských rodin. - VIII.všesokolskému sletu, jehož dějištěm byl v roce 1926 po prvé Strahov, předcházely 6.června II.hry středoškolské mládeže, 13.června cvičení sokolského žactva z Prahy a okolí, na němž vystoupilo 12 300 žáků a žákyň, a 20. června cvičení členstva pražských žup. Vlastní slet se konal od 26. června do 6. července. 27. a 29. června se konal první samostatný slet dorostu, na němž vystoupilo 31 300 dorostenců a dorostenek; průvodu Prahou se zúčastnilo 27 000 dorostenců a dorostenek. Hlavní sletové dny, na nichž vystoupilo 25 000 mužů a 20 000 žen, se konaly 4.- 6. července; jejich součástí byla sletová scéna „Kde domov můj“, sokolský veletrh a průvod Prahou, v němž šlo 50 600 mužů a žen. U příležitosti sletu věnoval prezident Masaryk sokolstvu vlajku a průběh sletu byl po prvé přenášen rozhlasem. Sletu se kromě amerických, jihoslovanských, lužických, ruských a ukrajinských sokolů účastnili hosté z Anglie, Dánska, Finska, Francie, Holandska, Lotyšska a Rumunska. Polští sokolové, kteří na slet připravovali výpravu v počtu 1 000 členů, nakonec svou účast odřekli na nátlak církevních kruhů, které nelibě nesly, že se slet konal v den Husův. Slet svým úspěšným a ukázněným průběhem představoval veliké posílení demokratického zřízení republiky a přispěl k uklidnění vzrušené politické hladiny; měl proto také veliký význam vnitropolitický. Příprava sletu byla ztížena neutěšenou politickou situací, v níž čs. fašisté koketovali i se státním převratem, k němuž chtěli využít sletu; předsednictvo ČOS považovalo proto za nutné vydat před sletem prohlášení, v němž varovalo před znehodnocováním těžce dobyté svobody nízkou úrovní politických i osobních sporů a poklesem smyslu pro slušnost a mravnost. Po sletu pak, na své podzimní schůzi, vydal výbor ČOS prohlášení proti fašismu, podle něhož členství v Sokole nebylo slučitelné s členstvím nebo s podporou fašismu. Otevření Tyršova domu 24. května 1925 Budování stadionu na Strahově - Poněvadž následkem světové hospodářské krize nastala také v Československu veliká nezaměstnanost, vyzvala ČOS sokolské členstvo k sbírkám pro nezaměstnané. - Začátkem roku 1934 se na popud Karla Čapka sešli v Tyršově domě zástupci československých spolků a korporací, „bez rozdílu stran i tříd, vyznání i jazyků“ k ustavení akce „Demokracie dětem“, jejímž posláním bylo, jak uvedl Karel Čapek, „soustředit, zvýšit a doplnit dosavadní péči o bědné děti naší republiky a tím i péči o budoucnost našeho národa a státu.“ - Členové Sokola se aktivně účastnili veřejného života v republice ve všech jeho složkách včetně parlamentu. Marek Waic ve své publikaci Sokol v české společnosti 1862-1938 uvádí, že v roce 1935 bylo 106 členů Sokola v parlamentu - 70 poslanců a 36 senátorů - 45 agrárníků, 31 socialistů, 18 živnostníků a 12 představitelů Národního sjednocení. Na seznamu poslanců z roku 1929, poznamenává M. Waic, „nalezneme předsedu vlády Františka Udržala, ministra zahraničí Edwarda Beneše a další významná jména – Rudolfa Berana, Emila Frankeho, Milana Hodžu, Karla Kramáře, Jana Malypetra, Juraje Slávika, Antonína Švehlu. Sokolové“, uvádí dále M.Waic, „seděli v podstatě na všech významných místech státní správy. Jednalo se o ministerstva, soudy, policejní ředitelství, úřady statistické, zemské, pozemkové, pošty, magistrát města Prahy (senátor Baxa) atd. Sokolové tedy nebyli bez vlivu. Ovšem těžko se dá hovořit o sokolské lobby. Většina čelných politiků a byrokratů byla pouze řadovými členy ČOS, s výjimkou už vzpomínaného Juraje Slávika. Navíc sokolové v podstatě konkrétní politické aspirace neměli.“
Během roku 1936 se Národní obec fašistická opět domáhala zrušení zásadního sokolského usnesení, podle něhož nemohli být fašisté členy Sokola. Když to bylo odmítnuto, označili fašisté ve svých novinách představitele Sokola za národní zrádce, kteří zakazují fašistům členství v Sokole, ale židům ne. Později předseda Národní obce fašistů Radola Gajda nařídil svým členům, aby se Sokolem přerušili jakýkoliv styk. - V roce 1938 se německé nebezpečí neustále zvyšovalo. Hitler se již netajil svými útočnými plány proti Rakousku a Československu a 13. března 1938 obsadila německá vojska Rakousko, které bylo pak připojeno k Německu. Všeobecné napětí se také odrazilo v sokolské činnosti, i když přípravy na X. slet pokračovaly. Sokolský věstník však připomínal členstvu, že „ani v nejpilnějších přípravách nesmíme zapomínat na úklady nepřátel a na nebezpečí vojny. Starost o zajištění svobody národa nesmí být zastíněna nikdy a ničím, tedy ani sletem.” - X.všesokolský slet Hlavní sletové dny se konaly 3.- 6.července 1938. Prostná cvičilo 30 000 mužů a 52 000 žen. Největší dojem zanechala prostná Františka Pecháčka „Přísaha republice“, zacvičená v mezerném rozstupu 28 600 muži. Sletového průvodu 6. července se, kromě sokolů z Ameriky, Bulharska, Jugoslávie, Polska, členů ruského a ukrajinského Sokola v zahraničí, zúčastnili také Angličané, Belgičané, Estonci, Francouzi, Holanďané, Litevci, Lotyši, Rumuni a Švýcaři; v útvaru ČOS šlo 38 000 mužů a 24 500 žen. Jelikož Rakousko bylo v té době již součástí Německa, byla v čele útvaru Sokolské župy Rakouské za doprovodu policejní stráže nesena vlajka německé třetí říše s hákovým křížem; stráže však nebylo zapotřebí, neboť vlajka byla pražským obecenstvem přijata klidně. - X. všesokolský slet, pořádaný v době velikého napětí a vzrušení, měl veliký význam vnitropolitický i mezinárodní: prokázal jednotu národa, dodal mu důvěru ve vlastní sílu a odvahu k obraně státu a ukázal světové veřejnosti, že Čechoslováci jsou odhodláni bránit svá práva a celistvost a samostatnost Československé republiky. Daily Telegraph uvedl ve svém popisu sletu: „Sokolský slet a hromadné vystoupení znovu posílily důvěru obyvatelstva ve vlastní sílu. Sokolské hnutí je ztělesněním národního cítění a lásky k svobodě. Pod tlakem politických poměrů byl pražský slet manifestací národního nadšení a slovanské jednoty, jejichž význam daleko přesahuje hranice státu.“ - 29. - 30. září 1938 bylo v Mnichově na setkání Hitlera, Mussoliniho, Chamberlaina a Daladiera Československu uloženo, aby Německu odstoupilo pohraniční území Čech a Moravy a dohodlo se s Polskem a Maďarskem o územních ústupcích těmto státům. - 1. října zorganizovalo sokolstvo pomocnou sociální službu na nádražích a postaralo se o přechodné ubytování a registraci uprchlíků, kteří museli opustit odstoupené pohraniční území. Mimo to byly v sokolských jednotách zřízeny „Babiččiny komory“ pro pomoc uprchlíků, v nichž se sesbíralo na 36 000 kg potravin a přes 65 000 jiných věcných darů. - Sokolské ztráty způsobené mnichovským diktátem byly veliké: Německem byla zabrána sídla 455 jednot se 120 sokolovnami a 232 letními cvičišti; Maďarskem byla zabrána sídla 49 jednot s 9 sokolovnami a 13 cvičišti; Polskem byla zabrána sídla 44 jednot s 8 sokolovnami a 20 letními hřišti. - 5. října 1938 rezignoval prezident Beneš a 22. října opustil republiku. Novým prezidentem byl 30.listopadu zvolen dr.Emil Hácha, dosavadní prezident Nejvyššího správního soudu, který pověřil sestavením nové vlády Rudolfa Berana. Slovensku se dostalo úplné autonomie 6. října 1938 a vláda Josefa Tisy nařídila rozpuštění Sokola a zabrání jeho majetku ve prospěch Hlinkovy gardy. - Na konci posledního předválečného roku, plného tragiky a bolu, končil v Sokolském vzdělavateli svou úvahu nad dalším posláním Sokola člen vzdělávacího předsednictva ČOS Jan Uher: „A především věřme! Věřme, že jsme nedohráli svou úlohu v lidstvu. Věřme, že se lidstvo vrátí na cestu obecného pokroku a dorozumění mezi národy. Nebylo to po prvé, že jsme předběhli obecný pokrok. I v minulosti jsme těžce platili za toto své prométheovství i dnes je krutě odnášíme. Ale jako nám v minulosti dal vývoj za pravdu, dá nám i v budoucnosti. Náš ukřižovaný národ vstane zas oslaven a probuzen k novému životu. Přijde den, kdy z nás spadne balvan ponížení a zneuctění, který nás tiskne k zemi, kdy budeme moci volně vydýchnout a zpříma se podívat do očí svých dětí. Dávají se nám velké a těžké úkoly. Sokol dosud nikdy nezklamal. Věřím, že ani teď nezklame.“ | |||
| Vážení čtenáři Pozitivních novin, | |||
|
|
| OHLASY NA ČLÁNEK |
| Vážená paní Zieglerová, kniha Jana Waldaufa se mi dostala do rukou před několika dny a hned jsem se do ní začetl. Věci z historie vzniku Sokola jsem vzal jen na přeskáčku, ale kapitoly k únoru 1948, k XI. sletu a k tomu, co následovalo, jsem přečetl slovo od slova. Pomohlo mi to dokreslit si mnoho historických souvislostí. Ony události nejsou nikde tak věrně posány jako v té knize. Sám jsem byl na XI. všesokolském sletě jako 11-letý starší žák a teprve teď poznávám detaily toho, co tam probíhalo. Knihu doporučuji všem, jež zajímají osudové okamžiky našich současných dějin. Ať se dočká dalšího vydání. Jaroslav Skopal, 23.01.2008 starosta Sokoloské župy Středomoravské-Kratochvilovy Přerov jar.skopal(a)volny.cz |
| Tyto stručné, ale obsažné dějiny sokolství mě vracejí do let, když jsem dvakrát týdně cvičíval v plzeňské sokolovně. Hlavním cvičitelem nám byl Jaroslav Táborek, autor některých sletových prostných. Bylo to mnohem zajímavější a vydatnější než tělocvik ve škole. Na X. sletu v Praze jsme jako žáci předvedli skladbu prostných s maketami pušek. Po květnové první mobilizaci to bylo docela aktuální. Pacifistickými úvahami o vhodnosti této rekvizity, byť jen dřevěné, pro 10 až 14 - leté kluky jsme se netrápili. Pamatuji též bronzový odznak, kterým dávali na vědomí svou příslušnost k Sokolu dospělí členové. Jen si už nevzpomínám, zda na jeho horní straně byla slova Nazdar nebo něco jiného. Vladislav Drahoš, Banská Bystrica, 11.11.2007 |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 11. 2007.
