Radek Gális: Adolf Born vystavoval v Konírně
Kdo na letošním veletrhu Svět knihy zahlédl grafika a ilustrátora Adolfa Borna, nejspíš by nevěřil, že 12. června 2005 oslavil už 75. narozeniny. S úsměvem tu rozdával autogramy a že zájemců bylo! Nechávali si podepisovat Tři mušketýry, které nedávno vyzdobil svými kresbami, lidé si přinášeli jednotlivé obrázky a nechyběl ani loňský kalendář Konta Bariéry, kterému daroval už několik svých kreseb. Jak se cítí – posuďte sami.
Josef Fousek: Nerovné věty / Dary jsou pouta
„Mluv rovně, přímo, bez kudrlinek, jasně, zřetelně, bez postranních úmyslů a hlavně – srozumitelně!“ To mně říkávala moje babička Kristýnka z Nemanic. Nevěděla, že její ponaučení budou přinášet potíže. Přišla doba, kdy se muselo mluvit opatrně. Na toto slůvko babička zapomněla.
Ondřej Suchý: Můj šemanovický konec roku 2007
Na skutečnosti, že je pojednou o mou práci zvýšený zájem, má bezesporu velký podíl Česká televize. Po dokumentech z cyklu Příběhy slavných, Sesazení krále (o V.Burianovi) a Zapomenutý zpěvák (o R.Cortésovi) na nichž jsem spolupracoval, čeká televizní diváky v prosinci další film, Moudrý šašek, v němž jsem měl pro změnu možnost zavzpomínat na skvělého komika Jaroslava Štercla.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (38) Vlasta Burian II.
Geniálního kabaretního, divadelního a filmového komika Vlastu Buriana, křtěného Josef Vlastimil (1891—1962), jsme si v tomto seriálu už jednou připomínali. Byl autorem (nebo spoluautorem) několika knížek, řady kabaretních skečů a divadelních her. Na celostátním semináři „Filmový smích Vlasty Buriana“, který se konal v roce 1986 v Rychnově nad Kněžnou, vzpomínal Jaromír Trejbal, kuchař, který u Buriana sedm let pracoval, že slavného komika také vídával psát doma „různé příspěvky do časopisů“.
Hana Křivánková: Na prahu podzimu
Na prahu podzimu. Právě tak zněl podtitul letošních broumovských Dnů poezie, kterým již po překrásných dvanáct let patří jeden říjnový víkend a já sama se jich nadšeně zúčastnila rokem druhým. Tato bezpochyby přínosná akce, kde se každoročně sejdou básníci jak z Čech, tak i z řad polských sousedů, se letos odehrála ve dnech 21.–23. října, a jako pokaždé se jejich organizace bravurně zhostila básnířka a fotografka Věra Kopecká, moje nesmírně energická a činná kolegyně z Východočeského střediska Obce spisovatelů.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (8)
Kolem Semaforu se sdružovali různí umělci a intelektuálové - mezi ně patřil Jan Schneider, velmi zajímavý básník, který měl blíž k Waldovi Matuškovi než ke mně - myslím si, že vím proč. Byl jsem jaksi - jiného druhu. Jakoby uhněten z jiného těsta. Teď trochu odbočím. Kdysi jsem přijel do Finska, abych tam režíroval našeho Fausta (teď jsem přeskočil nejmíň o čtvrt století, ale nejde tu o Fausta, jde o něco jiného).
Iveta Kollertová: Jsem zase člověk
Ranní vzbuzení, odebrání krve a nastávající vizita. Páteční den se probíral jen pomalu, sluníčko se snažilo prorazit skrz žaluzie a bez úspěchu zmizelo za mrakem. Snídaně na vidličku se nekonala, sestřička mi naskládala tři misky vývaru a bylo po parádě. Upozorňuji šeptem okolí, že můj žaludek nepojme ani jednu misku, natož všechny tři.
Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (2)
Založení Sokola 16.února 1862 v Praze vzbudilo veliký ohlas v tehdejší době národního rozmachu a ještě ve stejném roce vzniklo devět dalších sokolských jednot v Brně, Čáslavi, Jaroměři, Jičíně, Kolíně, Kutné Hoře, Nové Pace, Příbrami, Turnově. Rok nato bylo založeno pět dalších jednot a první jednota v zahraničí, „Južni Sokol“ v Lublani.
Barborko, víš jak krásné mohou být ušmudlané brýle?
To je divná otázka, máš pravdu. Má ale krásný důvod. Večer – spíše v noci ve světle několika čajových svíček jsem si všimla proč jsem hůř viděla. Představ si nejstarší místnost u nás na chalupě. Víš, tu s nízkým trámovým stropem.
Pravda víťazí?
Okrídlená veta, vďaka ktorej by človek mohol nadobudnúť dojem, že keď úprimnosťou obdarí toho druhého, dostane sa mu zároveň úprimnosti z jeho strany. A keď sa mu žiada svoju bolesť rozdeliť na dve časti, tak ako sa delí o radosť a šťastie ...
Písničkář, který nezemřel
Všeobecně známá a národem milovaná osobnost umělce, komplikovaná láska, zrada, osobní statečnost - to vše v kulisách nacistické okupace a s tragickým koncem smrti umučením v koncentračním táboře. To je námět na holywoodský film, napadne ledaskoho. Zatím nevznikl, i když v hlavě Thomase Haslera, syna české legendy písničkářů, Karla Hašlera, se nápad formuje již několik let.
Egon Wiener: Dřeváky | Chmel-kam s ním | Mít kliku, kličku
Jsem z rodiny, kde se až tak moc nenosily. Vlastně neznám nikoho kolem mne, kdo by je kdy nosil. Vím, že se říká, že je na tom jako Baťa s dřevákama, ale co vím, tak Baťa dřeváky nevyráběl, spíše jim pomohl do kamen. Dřeváky společně s tulipány, to je motiv Nizozemí. Klapot dřeváků jsem u nás na ulici, co živ, neslyšel. Viděl jsem je na Hurvínkovi. Nebyly v žádné známé pozůstalosti, natož v kredenci s míšenským porcelánem. Snad, že se za ně lidé styděli. Ono když se o někom řekne, že je dřevák, myslí se o něm, že je prosťáček, hlupák.
František Mendlík: Znesvěcená modlitebna
Fanouš Pecháček zblbnul na stará kolena. Statný šedesátník dostal druhou mízu. Zamiloval se. Dopracoval se důchodového věku po dvou nezdařených manželstvích. Sběratel všeho, vášnivý čtenář, poučený samouk. Obě postupně za sebou jdoucí ženy neměly pražádné pochopení pro jeho neklidnou sběratelskou letoru. V prvním manželství se dal na letecké modelářství. Lepil letadýlka. Protože se v běžných obchodech dostaly koupit pouze stavebnice dopravních letadel z NDR, bylo třeba shánět tuzexové bony. Vytoužené stavebnice zahraničních firem bylo možno koupit pouze v Tuzexu.
Ivo Fencl: Převážně pozitivně o výstředním Bobby Fischerovi
Fischerů bylo víc, ale Bobby Fischer byl jenom jeden. Abych ale začal pokud jen možno odlehčeně, tak třeba zdůrazním, že se narodil ve stejném roce jako František Ringo Čech, i když až v Chicagu: 9. března 1963. TAKY génius, ale nikoli tak všestranný, i když... IQ měl Bobby minimálně 182, ale kromě šachů ovšem neuměl doslova nic, jak rád i deklaroval. „Ale není to i správné se specializovat?" ptávali se kdysi také včelky Máji, na což si odpověď musí už najít každý sám.