Jaroslava Paštiková: Městem chodí Santa Klaus

Ty nejkrásnější vzpomínky na Vánoce mne unášejí do krajiny dětství. Byly vždycky bílé, jiskřivě mrazivé a především tajuplné. Svá tajná přání jsme nehtem škrábali na zamrzlé okenní sklo, snili s pohledem na hvězdy a počítali dny, které se nekonečně vlekly… U štědrovečerního stolu nesměli chybět prarodiče a teta. Šedovlasý dědeček sklonil hlavu, sepnul ruce a poděkoval Pánu Bohu - za ochranu rodiny, za všechny dary vánočního stolu a všichni jsme nahlas odříkali Otčenáš.

Pestrý život kaskadéra Pavla Jahody

Je velikým milovníkem a znalcem koní, ovládá bojová umění, vyrábí sedla na koně a přes rodeo se dostal k filmovému kaskadérství. Tento neobyčejně pestrý výčet aktivit jediného člověka slibuje zajímavý a nevšední život.

Vladimír Kulíček: Vodnatelná hlava / Není nad zdvořilost

Podnik, do kterého jsem nastoupil jako projektant v první polovině padesátých let, nebyl ještě stabilizován, a tak sídlil v nejrůznějších pronajatých prostorách po Praze. Tak hned osobní oddělení, kde se mnou sepisovali vstupní data, sídlilo v mlékárně, dokonce nápis byl ještě nad vstupními dveřmi.

Michal Dlouhý - Renata Šindelářová: Především lidskost a laskavost!

Zatímco o četníky, díky kterým jsem se dopracoval k titulu JUDr., se zajímám rovných dvacet let, v policejních službách jsem více než čtvrtstoletí. Když pořádám besedy o četnících, oblékám si četnickou uniformu s hodností vrchního strážmistra, takzvaně na Arazima. Poté, co uvedu, že četníci jsou pouze mým koníčkem, ale že „v civilu“ jsem vrchním policejním radou a plukovníkem Policie České republiky, tak to někteří lidé nechápou. Je to celkem legrace…

Egon Wiener: Sníh | Drobná pohlazení | Cestování

Je teprve začátek prosince roku 2010 a sníh zasypal dvojměstí Jablonec - Liberec. Města se oblékla do svátečního, do bílého. Celé okolí je v bílém, září jak šaty, které si oblékla nevěsta. Sníh padá dál, tančí a skotačí. Celý kraj si oblékl bílý frak, bílé boty, čepici, rukavice z bílé příze, bílé náušnice. Kolem se vše topí v bílé mlze a jen černí ptáci nevěřícně tiše sedí na stromech.

Lucia Bizarretová: Poezie

Lucia Bizarretová (*1989) – študuje žurnalistiku na FF UKF v Nitre, kde aj momentálne žije. Svoju tvorbu publikovala v českom magazíne pre súčasnú poéziu Psí víno, v internetovom denníku Britské listy a niekoľko jej básní vyšlo v preklade v poľskom mesačníku Odra. Počas leta 2011 založila elektroKatarína Sojkovánický literárny časopis iLeGaLiT, ktorý sa snaží dávať priestor mladým a menej známym autorom.

Peter Závacký: Rusko hľadajte v Rusku – pozývame Vás do Saranska

Starú „Rossiu“ už dnes musíte objavovať nie v „stolici“ stolíc. Ale až niekde ďaleko za hranicami Moskvy, v pravej ruskej „srednerusskoj glubinke“, čiže ľudovo povedané v ďalekom zapadákove. Cestu však nemusíte merať hneď na Ural, stačí zavítať už do centrálnej európskej časti RF, do Volžko-viatskeho rajónu do republík Mordvianskej, Čuvašskej či Udmurdskej. Najbližšie je z nich do republiky „Mordvianskej“. Jej metropola, Saransk, je od Moskvy vzdialená iba 642 km. Vzdialenosť - vzhľadom na ruské pomery - ľahko prekonateľná. „Firmennyj“ vlak „Mordovia“, rozumej „priamy vlak“ Moskva - Saransk, zvládne túto vzdialenosť z moskovskej železničnej stanice „ Kazanskovo vakzala“ už za necelých trinásť hodín...

Ivo Fencl: Myška

Býval jsem pošťák. Večer jsem prošel vrátky penzionu a všiml si asi šesti štamgastů. Pozdravil jsem, vyhoupl se na vysokou stoličku a netrvalo to ani půl minuty a objevil se Jakub. Já si dal pivo a dohromady se sklenicí už přidržoval krabičku od sirek. „Viděl jsi film Zelený sršeň?" Jakub myl sklenice, jako by byl na klíček, a jenom zavrtěl hlavou. Zběžně jsem vysvětlit, proč se mi tento americký paskvil jeví jako relativně zajímavý, i když je, uznávám, spíš pro školáky. „Aha,“ řekl Jakub – a zeptal se, zda chci druhé pivo.

Josef Fousek: Beze smyslů do nesmyslů / Zeď

Již nyní, před volbami, mohu naznačit, jaké bude spektrum našeho politického života. Dlouhými studiemi vnímaného SMYSLUPLNA vidím budoucnost velmi pozitivně. Současná strana Levopravého středu se inverzně (převráceně) vymění za Pravolevý střed za předpokladu, že Levá alternativa anarchisticko-zmateného charakteru se přikloní k Solidnímu socialisticko-středovému levicovému totalismu.

Jitka Dolejšová: Racek (od Richarda Bacha)

Hlavním hrdinou mystického podobenství o základním lidském poznání je skutečně racek. Je to zkrátka pták, který létá s ostatními nad mořem a hledá potravu. Zdánlivě nic neobvyklého, jenomže náš Jonathan si ve svém ptačím mozečku klade otázku: „Proč?” Skrz pokusy a omyly přichází na to, že aby byl jeden šťastný, musí nejprve zjistit, co miluje nejvíce. Do této lásky je třeba se vrhnout hlava nehlava, s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností

Luděk Ťopka: Podivní tvorové z jiného světa (3)

Byla ledová a v mžiku naplnila boty a nohavice kalhot, které patřičně ztěžkly. Vydrápali jsme se na bahnitý břeh a znovu zalehli. Myslel jsem, že snad zmrznu, než se zase pohneme, a toužil, aby to už začalo, a přitom mne napadlo, jestli bych se na takový rozkaz k boji těšil i ve skutečné válce. Naštěstí netrvalo dlouho a k nebi vyletěla kýžená červená raketa – povel k útoku.

Vlastimil Marek: Návod na použití muže

Vážené ženy všeho dospělého věku, tahle otázka zcela jistě napadla každou z vás. Pokud to tedy ještě nevíte, přináším vám radostnou zvěst: poprvé v historii lidstva už prokazatelně víme, že ženy jsou jiné než muži. Výzkum odlišností některých funkcí obou našich mozkových hemisfér začal v 60. letech, ale až od 80. let, kdy za něj dostal R.Sperry Nobelovu cenu, začínáme chápat důsledky tohoto objevu, jenž následně přinesl celou řadu překvapivých, ale vlastně i logických zjištění.

Jan Baum - Zdeněk Pošíval: Vánoční rozjímání aneb S kantorem na půlnoční

Vánoce mám rád takové, na které pamatuji z dětství a podobné těm, které jsi ty zažíval na chalupě. Patří k nim zasněžená krajina, která, bohužel, v posledních létech chybí. Dále zvláštní, jakási slavnostní atmosféra Štědrého dne a netrpělivé očekávání večera, kdy se sejde celá rodina, místnost je provoněná vánočním cukrovím a tradičním jídlem - rybí polévka, kuba, čočka, smažený kapr a bramborový salát.

Zita Malaníková: Poezie

V roce 2008 jsem vydala sbírku básní Hledání modrého květu. Tomu předcházelo publikování v pěti almanaších v nakladatelství Alisa od roku 2006–2008. Za své básně jsem obdržela několik ocenění a možnost účastnit se mezinárodní soutěže v Polsku. V této soutěži jsem obsadila třetí místo. V listopadu 2008 jsem se zúčastnila autogramiády pořádané KSA Praha.