Egon Wiener: Povídám si s lidmi | Napoleon a pruský král | Pohlednice

Pořád slyším a čtu to samé: Jak se vám vaše město líbí, zda ano nebo ne. Co byste změnili? A pak se divím, co mi ti lidé povídají. Nikdo není dokonalý, ale lidé jsou opravdu divní. Rádi se předvádí a jako druh snad i trochu chřadnou. On každý na tenhle svět, jako dítě ateistů, přišel náhodou. A odkud? To bych rovněž mohl vyprávět. Už předem vím, co mi odpoví.

Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (29)

V prádelně pracovaly domorodky a všechno to byly mladé a hezké holky kolem šestnácti osmnácti let. Bylo jich asi patnáct a na starosti je měl starý Polák a ten si mě oblíbil. Často jsme spolu hovořili směsicí polštiny, češtiny a angličtiny. Zaměstnávala ho misie v Yirrkala a jeho úkol byl naučit mladé černošky pracovat v moderní prádelně.

Jiří Suchý: OD PRAVĚKU K ZALOŽENÍ SEMAFORU (III.)

Nadepsal jsem tuto kapitolu a skoro mi začalo být líto, že píšu o Egyptě. Měl bych totiž ohromnou chuť, rozepsat se při této příležitosti o Staré Říši na Moravě — o té nevelké obci, kde pan Florian se svou početnou rodinou vydával nádherný knížky a žil svůj zvláštní život. Můj smysl pro povinnost však mi velí zůstat v Egyptě a Starou Říši na Moravě zahrnout případně do dvacátého století, ke kterému se, doufejme, taky jednou dopracujeme!

Michal Čagánek: Luky, šípy, samopaly

Sousedovi kluci. Martin a Jarek. Bez těch dvou by mé dětství nebylo úplné. Bez společných výprav do útrob opuštěného statku v naší ulici. Bez šplhání po stromech. Bez plastových vojáčků a cvrnkacích kuliček. Bez luků z prutů zlatého deště a kusu rybářského vlasce, bez pistolí kapslovek a špuntovek koupených na pouti. Indiánské čelenky z gumy do trenýrek s našitými pery holubů našeho dědy jsme doplnili pery papoušků, které choval táta obou kluků.

Jaroslav Volf: (Ne)všední pohledy Bohuslava Radimce

Nedávno skončená výstava fotografií Bohuslava Radimce v Českém Krumlově nesporně potěšila srdce i oči většiny návštěvníků, kteří nelitovali času příjemně tam stráveného. Sympatický ohlas výstavky přivedl mne k malé úvaze na téma tvorby Bohuslava Radimce, autora, který si zaslouží více než pouhých těchto pár vět.

Helena Lehečková – Jan Maruška: Profesorka českého jazyka nechce jít k čertu

Paní docentko, nedávno jste byla zvolena za členku Finské učené společnosti, což je pocta na akademické úrovni. Jak se stalo, že kantor, který učí slovanský jazyk, dosáhl takové pozice? Ve jmenovacím dopise je jako zdůvodnění uvedeno „in recognition of the outstanding contribution in your research work“. Zabývám se totiž už 30 let neurolingvistikou, která zkoumá vztah jazyka a mozku. Jazyky jsou svou stavbou velmi rozdílné, zatímco lidský mozek je stejný.

Karel Trinkewitz - výtvarník, básník a publicista

Galerie Ve Smečkách si vytkla za cíl postupně představit unikátní sbírku českých koláží nejznámějších domácích tvůrců. Vedle fotografií a koláží S. Fleischmannové, J.Ladocha a E.Brabence tu jsou až do začátku ledna 2007 ...

Jitka Dolejšová: Deset kamínků z Gargana…a něco navíc (8-9)

Monumentální hrad Castel de Monte je nejkrásnější necírkevní stavbou v celé Apulii. Tato „Koruna Apulie“ byla postavena ve 13. století jako lovecké sídlo pro císaře Fridricha II. Zbudování osmiúhlé stavby proběhlo podle přesných geometrických plánů. Osmibokou stavbu obklopuje osmiúhlé nádvoří, v osmi rozích je věnčena osmibokými věžemi, na každém patře má osm stejně velkých síní, výhled z horního patra je realizován osmi portály. Symbolika „magické osmičky“ nebyla dosud objasněna.

Břetislav Stejskal: Vozejk zdarma

Před dveřmi, které vědí, kdy se mají otevřít a kdy zavřít (kde jsou ty časy, že jsme se jim obdivovali v Praze na letišti), tedy před těmito dveřmi mladík vycházející s prázdným vozíkem. Já: „Za kolik mi ten vozík prodáte?“ „Za pět korun.“ Otevřel jsem peněženku. Tam pětikoruna není. Z drobných se pět korun nedá sestavit. Desetikorunová mince tam není.

Ivo Jahelka: Balada o domácích pracech paní Růži

Paní Růža stála nad hromadou prádla, / ráda, že to prádlo bez problémů zvládla. / Jeden kousek zůstal ušpiněnej silně – / manželovy gatě, který nosí v dílně. / Paní Růža vzdychla: „Zatracenej Karel, / zas se v práci otřel o asfaltu barel. / Tohle vyprat nejde, budu muset zjistit, / čím takovej sajrajt nechá se vyčistit.“

Ivo Fencl: O mírném vlivu filmu na autory Rychlých šípů

Spřízněnost kresleného seriálu a filmu je očividná. Známá... A jistě, disertace o tom napsali už mnozí, i včetně právníků. Taky věk komiksu a věk filmu je podobný. Hodně. Narodili se skoro stejně. A Rychlé šípy? Jak jsou na tom vzhledem k filmu ty? Mám teď pocit, že to víme všichni, ale přesto napíši aspoň krátký, pozitivní článek... Ovšemže, Rychlé šípy zdaleka nejsou tím typem komiksu, který "přímo křičí" po přetavení do animované grotesky.

Ondřej Suchý: Vzpomínka na zpívající princeznu

„Stáří je zlá, úskočná, nespravedlivá a krutá potvora a my s ní musíme bojovat ze všech našich sil,“ napsala před léty filmová a divadelní herečka Stella Májová. Tehdy už se ale podepisovala jako Stella Mraz a žila v kalifornském městě Fallbrooku, kam se provdala za přítele z mládí, Jaroslava-Jerryho Mráze.

Jiří Suchý - Jitka Vykopalová, Václav Židek: "Lampenfieber" s Jiřím Suchým (1/2)

Význam slova LAMPENFIEBER nemusím lidem znalých němčiny vysvětlovat – v překladu to znamená TRÉMA. Je zajímavé, že něco podobného je i ve švédštině – RAMPFEBER. Doslovně přeloženo „horečka z divadelních reflektorů a světel pódia“. Ale proč tím vlastně začínám náš rozhovor s panem Jiřím Suchým? Došel jsem totiž k závěru, že obě slova, jak v němčině, tak i ve švédštině, mají hluboké kořeny vzniku někde u divadla.

Danuše Markovová: Suvenýrové stopy

Pokud někdy zatoužíte čistě z egoistických pohnutek po sobě zanechávat stopy, tak vězte, že se jim velmi dobře daří v mořském písku. Otiskují se s nevšední lehkostí, aniž byste museli vyvíjet duševní či fyzický nátlak na svou osobu. Toto skvělé zjištění mě napadlo letos u moře při první průzkumné procházce po nádherné písčité pláži, do níž se má chodidla bořila v rytmu mořských vln. Téměř rozkošnicky jsem si věrné otisky šlépějí vychutnávala, neboť ideálně rovný povrch pro ně vytvářel ty nejlepší podmínky.