Ivo Antušek: V muzeu čokoládových obrazů
Rubrika: Publicistika – Zajímavosti
| V muzeu čokoládových obrazů Letošní dlouhé vánoční svátky umožnily mnohým z nás hledat nová rozptýlení. Nemohli jsme jinak, než že jsme zavítali na internet a pátrali, kam se vypravit. Nakonec padla naše volba na Muzeum čokoládových obrazů Vladomíra Čecha v Týnské uličce u Staroměstského náměstí.  Po vstupu do domu nám recepční nabídla šálek horké čokolády, který jsme si mohli vypít v prvním patře. Museum sídlí v několikapokojovém bývalém bytě. V první místnosti jsme zasedli na lavici k dlouhému stolu a při popíjení čokolády jsme sledovali osmnáctiminutovou přednášku doplněnou obrázky na LCD obrazovce. Stěny byly vyzdobeny ilustračními vtipy a dalšími podrobnostmi z historie tohoto pozoruhodného moku. Co jsme se dověděli? Asi před třemi tisíci lety obsadili Olmékové, jedna z nejstarších středoamerických civilizací, oblast tropických pralesů jižně od Veracruz v Mexickém zálivu. Moderní lingvisté zjistili, že v jejich slovníku existuje slovo "cacao". Mnozí historikové proto usoudili, že první civilizací, která tento strom pěstovala, byli Olmékové, nikoli Aztékové, jak se předpokládalo. Kolem 4. století našeho letopočtu, několik století po zániku Olméků, se usadili ve velké oblasti jižně od dnešního Mexika Mayové. Zdejší vlhké podnebí bylo dokonalé pro kakaovník, jemuž se ve stínu tropického pralesa výborně dařilo. Mayové nazývali tento strom cacahuaquchtl a věřili, že patří bohům a že lusky rostoucí z jeho kmene jsou nabídkou bohů člověku. Kolem roku 300 n. l. postavili Mayové velkolepé kamenné paláce a chrámy, do jejichž posvátných stěn vyrývali mimo jiné obrázky kakaovníkových lusků, jakožto symbolů života a plodnosti.Mayové byli první, kdo uvařil hořkou tekutinu z kakaových bobů. Byl to luxusní nápoj vychutnávaný králi a šlechtici a také používaný při náboženských rituálech. Ve svých knihách popisují několik způsobů výroby a ochucování této tekutiny. Mohlo jít o cokoli, od kaše zahuštěné mletou kukuřicí až po řidší odvar k pití. Příchuť dotvářelo různé koření, nejoblíbenější byla pálivá paprika. Po záhadném pádu mayského impéria kolem roku 900 n. l. se na někdejším území Mayů usadili nadaní a velmi civilizovaní Toltékové, následovaní Aztéky z Mexika. Quetzalcoatl, král Toltéků, byl též považován za boha vzduchu, jenž přinesl semena kakaovníku z ráje k člověku a naučit smrtelníky jak pěstovat různé plodiny. Kvůli politickým vzpourám opustil Quetzalcoatl svou zemi, odplul na malém voru se slibem, že se vrátí, aby získal zpět své království. Legenda o jeho vyhnanství se stala součástí aztécké mytologie. Astrologové předpověděli, že se v roce 1519 král s bílou pletí vrátí osvobodit svůj lid. Tato víra ovlivnila celou budoucnost Nového světa, protože s ní byl spojen Cortézův příchod… Pěstování kakaa Kakaové boby rostou ve velkých luscích na kakaovníku, Theobroma cacao, stále zeleném stromě, jemuž se dobře daří v tropických oblastech kolem rovníku. Tento strom nesnáší chladno nebo sucho, musí být chráněn před větrem a sluncem. Velmi snadno podléhá hnilobám, chorobnému vadnutí a houbovým onemocněním. Rovněž je třeba jej chránit před zvěří, která s potěšením trhá jeho lusky. Kakaovníky dorůstají velikosti jabloní a začínají rodit ve třetím roce. Dopadne-li vše dobře, plodí až do svého dvacátého roku a některé stromy se dožijí až stovky. Lesklé, tmavě zelené listy, podobné vavřínovým, dosahují až 30 cm. Malé, světle růžové květy rozkvétají v hustých chomáčích přímo z kmene a hlavních větví.Zhruba pět měsíců po opylení se květy přemění na kakaový lusk. Úroda je barevná - lusky bývají světle červené, zelené, purpurové nebo žluté, protože jak dozrávají, mění zbarvení. Zralé lusky jsou asi 20 cm dlouhé, oválné, se špičatým koncem, a každý z nich obsahuje 20 až 40 bobů v měkké bílé dužině. Posouzením barvy lusku a podle zvuku, který při poklepu vydává, pozná sběrač, že lusk je již možné sklidit. To vyžaduje roky praxe, a zkušení sběrači mají proto velkou cenu. Lusky se ze stromu odseknou ve stonku mačetou, a ty, které rostou výš, zahnutým nožem připevněným na dlouhé tyči. Přeseknout se musí maximálně opatrně, aby nedošlo k poškození stromu. V některých zemích probíhá sklizeň celý rok, i když nejbohatší je od května do prosince. V jiných částech světa, například v západní Africe, se úroda sklízí od září do února. V další fázi se lusky opatrně rozlousknou mačetou. Boby se vydlabou i s okolní dužinou a naskládají do kuželovité kupky na podložce z banánových listů. Kupka se obalí dalšími listy a začíná proces fermentace, která trvá až šest dní. Probíhající chemické procesy jsou složité. V podstatě se na cukrové dužině okolo bobů rozmnoží bakterie a kvasinky ze vzduchu. Při procesu se zvýší teplota v kupce a v samotném bobu probíhají magické změny. Barva se mění z purpurové na čokoládově hnědou a vzniká známá kakaová vůně - první důležitá fáze při úpravě bobů vynikající kvality. Po fermentaci se boby na sušení rozprostřou na rohožce z bambusu nebo na dřevěnou podlahu. Během deseti až dvaceti dnů se musí pravidelně obracet, aby měly dostatek vzduchu a zabránilo se plesnivění. V místech, kde jsou časté dešťové srážky a vysoká vlhkost, jsou boby vysoušeny uměle v uzavřených sušárnách. Kakao nejvyšší kvality však pochází z těch, které vysušilo přirozeně teplé tropické slunce. Účinky čokolády O blahodárných vlastnostech čokolády se toho spoustu napsalo v 17. a 18. století. Poukazovalo se na víru Aztéků v moc čokolády. Její vyznavači i výrobci ji prohlašovali za účinný prostředek proti vyčerpání a slabosti. Vojáci, učenci i duchovní ji používali k podpoře vytrvalosti v dlouhých obdobích fyzické, intelektuální či duševní zátěže. Dnes víme, že tuk a uhlovodany v čokoládě dodávají tělu energii a že tuk způsobuje, že čokoláda je trávena pomalu a udržuje tak pocit plnosti a nasycení. Ve srovnání s bílou a mléčnou čokoládou hořká čokoláda neobsahuje mléko, má zhruba jen poloviční obsah bílkovin a výrazně méně vápníku. Protein je životně důležitý pro růst, obnovu a udržování tělesné hmoty; vápník pro stahování svalů, včetně těch, které uvádějí v činnost srdce, stejně jako pro správnou funkci nervové soustavy, aktivitu enzymů a srážení krve. Hořká čokoláda obsahuje poněkud méně tuku, jehož spotřebu se nám doporučuje omezovat, a je na prvním místě v obsahu uhlovodanů, hořčíku (je nepostradatelnou složkou našich tělesných buněk a působí při uvolňování energie z potravy), železa (nezbytného pro tvorbu červených krvinek a pro roznášení kyslíku po těle) a niacinu (také je zapojen do procesu uvolňování energie z potravy). Hořká čokoláda rovněž obsahuje o trochu méně kalorií. Bílá čokoláda, někdy odborníky zavrhovaná, obsahuje více vápníku, zinku, karotenu a riboflaminu (vitaminu B2) než čokoláda hořká.Vedle známějších výživných složek obsahuje čokoláda také určité druhy alkaloidů - organických látek nacházejících se v rostlinách, které mají na tělo značný vliv. Nejdůležitější z nich je theobromin, podporující činnost ledvin jako mírný močopudný prostředek. Čokoláda stimuluje také centrální nervový systém s účinky podobnými kofeinu, jenž je v ní též přítomen. Theobromin je v kakaovém bobu obsažen ve dvou procentech a asi 200 mg se ho dostane do tabulky čokolády. Obsah kofeinu je mnohem menší - kolem 25 mg na tabulku, zhruba jedna čtvrtina množství obsaženého v šálku čerstvé kávy. Čokoláda a myšlení Otázka, zda čokoláda je či není návyková, vždy vzbuzuje ohnivé diskuse. Někteří historikové dokonce vyprávějí o návyku na čokoládu a následných násilných činech majících uspokojit stále rostoucí potřebu. Linda Henlyová, současná americká spisovatelka, rozhodně doporučuje, aby osobnosti náchylné k používání návykových látek uspokojovaly své potřeby čokoládou, a uvádí, že její klady mnohonásobně převýší přednosti všech ostatních látek: "Čokoláda vás neotupí a nezpitomí. Nezničí vaši schopnost řídit stroje… Čokoládu nemusíte pašovat přes hranice… Její držení, dokonce i za účelem prodeje, je naprosto legální." Někteří lékařští experti věří, že theobromin a kofein v čokoládě jsou příčinou jejích takzvaných návykových vlastností, ale může to být také přítomnost fenyletylalaninu. Tato látka patří do skupiny chemikálií známých jako endorfiny. Ty mají podobný účinek jako amfetamin. Jakmile se endorfiny uvolní do krevního běhu, zlepší náladu a vytvoří pozitivní energii a pocity od štěstí až po euforii, jaké zažívá běžec či cvičenec aerobiku. Fenyletylalanin se v přirozené formě vyskytuje také v lidském těle. Rovněž bylo zjištěno, že jeho množství v mozku se zvyšuje, prožíváme-li stav, kterému se říká "zamilovanost", což bezpochyby dokazuje, proč máme takový opojný pocit, když konzumujeme výbornou čokoládu. Na prohlídce V dalších místnostech muzea jsme si mohli prohlédnout několik desítek obrazů, které vytvořil malíř Vladomír Čech, který si své jméno pozměnil, aby si ho lidé nepletli se známým hercem. Netroufám si posuzovat kvalitu obrazů, mezi nimiž je i portrét Václava Havla. Na něm prosvítá bílé plátno přes čokoládu a odstín hnědi působí na diváka teplým dojmem. Na jiném portrétu, Salvatora Dalího, zas zlatý podklad vydává sluneční zář.Muzeum však není pouze pro pasivní diváky. Uprostřed místnosti je dlouhý stůl, na něm planoucí kahan ohřívá misku s čokoládou a štětci. Návštěvník má možnost zkusit si na papír něco čokoládou namalovat. Jeho výtvor se pak ocitne v jedné z mnoha skříněk, kde se jím mohou inspirovat další. Téma těchto dnů bylo jasné: Vánoce a novoroční blahopřání. To však ještě není všechno. Můžete zkusit malovat čokoládou špachtlí na plátno, malovat prstem v pískovém cukru na skle, či vyzkoušet škrabání na čokoládovou zed' (čokoládový happening). V obsažných textech se též seznámíte s největšími výrobci v jednotlivých zemích, kteří se o rozšíření čokolády zasloužili. Po expozici vás doprovází nádherná reprodukovaná hudba peruánských indiánů, která vám připomene pralesy a nekonečné prostory ráje na zemi, kde rostou kakaovníky - dar bohů člověku. Za krátkou dobu existence muzea jím prošlo mnoho návštěvníků z domova i z ciziny. Protože popisky i komentář jsou v několika jazycích, každý dobře porozuměl. Nejvýznamnějším návštěvníkem byl zřejmě letos v létě francouzský prezident Nicolas Sarkozy s chotí, který do pamětní knihy napsal: Une idée originale et tellement romantique! |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 01. 2009.
Další články autora
- Kniha Pavla Veselého: Dominik Duka – moderní a oblíbený
- Ivana Zapletalová: Setkání s legendou české jógy
- Neuvěřitelná dobrodružství sběratele příběhů a malíře Jana Hory
- Zbytky obydlí s hlaholskými znaky a biblickou výzdobou ve velkomoravské chřibské skalní pevnosti.
- NeKulturní večery budou již za měsíc propagovat neznámé umělce z celé ČR!
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jitka Molavcová |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Josef Fousek |
 |
Helena Štáchová |
 |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Jan Krůta |
 |
Milan Markovič |