Jiří Suchý: PERPLEX aneb Praktický průvodce od ničeho k ničemu (4)
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
| PÍSNIČKY K SMÍCHU Není to tak dlouho, co se objevilo slovo klip. Písnička, ilustrovaná filmovým obrazem, mnohdy vynikajícím skvělou výtvarnou úrovní. Klipy sleduje hlavně mládež. Filmové obrazy se střídají mnohdy v dosti rychlém sledu a nejmladší generace je dokáže sledovat bez problémů, zatímco moje generace je sleduje jen s největšími obtížemi, nebo vůbec. Nikdy nezapomenu na jeden klip, pro jehož tempo marně hledám vhodný výraz. Kdyby bylo jen o něco málo volnější, dalo by se označit jako zběsilé, ale takhle nevím. Zatočila se mi z něho hlava jako dosud nikdy a ještě hodinu jsem se potácel a vrážel do lidí, zatímco mladá generace šla bezprostředně po zhlédnutí jezdit na skateboardech.  Sám jsem stál tak říkajíc u kolébky českého klipu - tehdy se mu říkalo filmová písnička. Režiséři Roháč, Kadár, Svitáček, Rychman ilustrovali naše písničky filmovým příběhem, který někdy souvisel s obsahem písně, jindy šel jaksi proti němu. Ať tak, či tak, kamera vyprávěla svůj příběh v pohodovém rytmu a národ je miloval. Když byla ponejprv odvysílána písnička Malé kotě, telefonovali lidé z celé republiky do televize a ta, na žádost veřejnosti, opakovala klip během dne ještě několikrát. To se, myslím, nikdy před tím a nikdy potom nestalo. Chovám obdiv k současným klipům (některým), pro jejich obrazové kvality, pro básnivou fantazii, o jaké se nám dřív nesnilo, rád bych jej choval i k hudbě, ale není mi dáno ji plně chápat. Ale krom toho obdivu se mi taky stejská. Po oněch pohodyplných filmových písničkách z oněch poměrně vlídných let šedesátých. Zmínil jsem se o tom stesku panu Spurnýmu v ostravské televizí a výsledkem bylo, že Česká televize a Perplex spojenými silami natočily s Jitkou Molavcovou dvanáct písniček z repertoáru našich i cizích komiků. Pokud jste si ty písničky pořídili, dáte mi za pravdu, že ne všechny se povedly, ale i že ne všechny se nepovedly. Tak dejme tomu Virginia, kterou kdysi zpívávali Voskovec s Werichem, je obecně považována za více než zdařilou a já jsem docela pyšnej i na Pokrok, Good night či Formbyho písničku Vezmu ukulele a začnu si hrát. Obávám se, že mé nadšení nesdílí každý, ale to se stává. Písničky k smíchu jsou tedy sérií videoklipů, pojednaných tradičním způsobem - toť má definice. Mládeži, které se budou zdát málo dynamické, oznamuji, že je tomu tak naschvál. |
JAN SKÁCEL aneb KOLIK PŘÍLEŽITOSTÍ MÁ RŮŽE Dneska se většina lidí obejde bez poezie. Nelze to nikomu vyčítat. Tak jako k poslechu hudby je třeba mít hudební sluch, k četbě poezie musíte mít poetickou duši. Protože si myslím, že vlastníky takovéto duše jsou mnohdy i lidé, kteří o tom ani nevědí, řekl jsem si, že je zkusím svým filmem upozornit. Narvat do nich smrtelnou dávku nejrůznějších metafor, pocitů a slovní ekvilibristiky, by se mohlo minout účinkem, a tak mi napadlo, přiblížit divákovi osobnost a práci některých básníků pomocí humoru. Humor odjakživa považuji za všelék a tak jsem nezaváhal použít ho i v tomto případě. Proč jsem si vybral Jana Skácela, básníka smutku a ticha? Protože Perplexu se dostalo vzácného materiálu - videozáznam poslední besedy básníka před jeho odchodem do nebe. Na tomto záznamu jsem zjistil, že básník smutku a ticha je velice vtipný a když jsem pak mluvil s jeho přáteli, vyprávěli mi o něm řadu krásných a velmi humorných příběhů. Z tohoto videozáznamu a z vyprávění jsem tedy sestavil svědectví o Skácelovi - vyprávění jsem proložil několika mnou opovážlivě, ale věřím, že vkusně, zhudebněnými Skácelovými veršíky, které jsme nazpívali - jak jinak - s Jitkou Molavcovou. Výsledkem je, že kazetu si houfně kupují hlavně školy, takže jsem rád, že jsem to vyprávění tam nedal celé - ne všechno bylo mládeži přístupné a kazetu by si pak pouštěli jen páni učitelé a žákům by ji zatajili. Chtěl bych, pokud mi to prostředky dovolí, natočit podobné filmy i o dalších básnících a přiřadit se k těm, kteří se snaží vytvářet protiváhu k akčnímu běsnění na českých obrazovkách. (pokračování příště) |
Foto-repro © Jiří Vlasák
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 01. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Milan Markovič |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Ivan Rössler |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Milan Lasica |
 |
Jan Krůta |
 |
Zdeněk Pošíval |