Dobromila Lebrová: Vzpomínka na Viléma Přibyla, pěvce Janáčkovy opery v Brně
Bylo to někdy kolem roku 1960, tedy skoro před půl stoletím, kdy jsme si doma všimli, že Československý rozhlas má na programu přímý přenos Wagnerova Lohengrina z operního divadla v Ústí nad Labem. Nepamatuju se už, zdali jsme poslouchali celé představení nebo pouze závěr, ale při poslechu Lohengrinova vyprávění o svatém grálu v přednesu nám tehdy zcela neznámého tenoristy Viléma Přibyla jsme zůstali v hlubokém okouzlení.
Josef Fousek: Eman, Kornelie, boží lidé (6)
Bolelo mě všechno, co může v noci bolet. Bolel mě celej člověk, jak říká v hospodě hajný Zajíček. Druhej den napadl sníh. Těšík k nám jít nechtěl, ale Kornelie má sílu. Je narozená ve Štíru a ty se nedaji. Dupla mu na nohu, chytla ho za límec a vedla Těšíka vesnicí jako jezevčíka. Když jsem se na to koukal z okna, musel jsem Kornelii obdivovat, i když jsem jí kolikrát měl pod krk.
Jan Řehounek: Marie Thurn–Taxis
V loňském roce byl znovu pro veřejnost zpřístupněn zámek na Loučeni. Tisíce návštěvníků sem jezdí především za souborem různých labyrintů v zámeckém parku, ale mohou si prohlédnout i zajímavou historickou expozici v interiérech zámku, která představuje život na zámku za vládnutí Thurn – Taxisů. V jednom ze sálů uvidí i obrovský obraz zpodobňující neobyčejně půvabnou mladou dámu.
Josef Fousek: Buďme k sobě vlídní
Odpuštění! Jediné slovo a za ním se skrývá jedna z nejtěžších a nejušlechtilejších vlastností, která si vyžaduje moudrosti, velkorysosti, lásky a síly – překonat sama sebe a potlačit vlastní sobectví. Nevím, zda jsem dokázal někdy zcela odpustit podraz, ponížení, výsměch nebo nespravedlivé rozhodnutí.
Ivan Kott: Nesmrtelný fenomen
Sešla se jednou parta šikovných mladých lidí a dala dohromady divadelní soubor. Nikdo nespočítá, kolikrát se už tato situace opakovala, stejně jako nespočítá, kolik takto vzniklých ansámblů skutečně odehrálo nějaká ta představení. Zlatá éra pro vznik podobných uskupení u nás byla před čtyřiceti a více lety, ale stejní nadšenci žijí i v naší současné, uspěchané době.
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (2/3)
Konečně hranice na dohled. Město Venlo je pár kilometrů a cestou nás zastavuje chodec se žádostí o pomoc. Došel mu benzín, a tak nám dává dvacet euro, jestli bychom nedojeli k hranicím a nekoupili mu něco do kanistru. Aleš, že si dá časovku...prý je to pár kilometrů. Tak jedeme. Jsme za hranicemi. Jenže včera vyprodali kanystry a to je problém.
Jan Řepka - Jitka Dolejšová: Písně, kolo – jak se to rýmuje…
Jan Řepka (*1982) je mladý písničkář, který sám sebe nazývá cyklotrubadúrem. Nedávno se vrátil ze svého zatím nejdelšího bicyklového turné. Během 33 dnů najel úctyhodných 1915 km. Trasa vedla třemi státy a čítala 26 koncertních zastávek. Písničkář si přitom vezl veškeré vybavení na speciálním prodlouženém kole.
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (3)
Dnes se potřetí scházím s Vlastou Korbovou, zkušenou lektorkou kurzů pořádaných v České republice mezinárodní společností Dale Carnegie Training. U počítače a sklenice studeného čaje si budeme dál povídat o tom, co je to „pozitivní myšlení“, že se mu lze naučit, a jak rady a zásady, které pan Dale Carnegie zavedl do kurzů mezilidských vztahů a řečnického umění, mohou pomoci lidem zlepšit kvalitu jejich života.
Eliška Peroutková - Zdeněk Pošíval: Malířka něžné básnivosti
Dnešní rozpravy jsou o Elišce Peroutkové, scénografce a malířce, o její účasti na divadle a hlavně o tom, proč si vybrala jako předmět své umělecké tvorby ilustrování básní, jež ji zároveň inspirují pro její volnou obrazovou tvorbu, a také o jejích nesměle smělých pokusech literárních i o lecčems ze života.
Václav Pačes - Zdeněk Pošíval: Můj první divák
V rodině se skutečně počítalo s tím, že půjdu studovat medicínu. Můj případ je však pro tehdejší dobu typický. Můj otec byl v roce 1948 asistentem profesora Jiráska na chirurgii na Lékařské fakultě UK: tam se v únoru utvořil akční výbor, který ovládli komunisté, jak se to obvykle dělo. Při jakémsi hlasování otec, který byl vtělený demokrat, vystoupil proti tomuto akčnímu výboru.
Dagmar Slivinská: Tomáš Paul - výtvarník, který píše obrázky a maluje slova
I nám „lidem od fochu" je naivita blízká a já osobně se tomu nebráním, nicméně myslím, že jde spíš o „naivitu“ ve vztahu k obsahu než formě. Ta moje rozverná naivita je tak trochu reakcí na to, jak se lidi berou strašně vážně, jak ulpívají na různých pseudopředstavách o tom, jak se má správně prožít život, co je správně a co ne, strašně se upínají na různé vzory a někdy pro mě až nepochopitelně baští výrobu různých „hrdinů“ a jinak mediálně propagovaných hvězd.
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (1/3)
Šok! Vidím ceduli Žitava - mávám na auto, jestli se mi to zdá, a chci vidět mapu. Je to jasné jezdíme dokola a bloudíme. Aleš je na infarkt a teď se jasně ukázal nedostatek. Chybí navigace a jet přes malé obce na mapě bude značný problém. Budeme muset celou trasu korigovat a držet se hlavnějších tahů, jinak budeme jen bloudit a nikam nedojedeme.
Ondřej Suchý: Neudolatelná a neodolatelná noblesa R. A. Dvorského
Muž mnoha profesí – zpěvák, skladatel, dirigent, klavírista, hudební vydavatel a filmový herec R. A. Dvorský, vlastním jménem Rudolf Antonín, se narodil v roce 1899 ve Dvoře Králové (odtud jeho pseudonym) a z tohoto světa odešel v roce 1966. Bylo to pouhý rok poté, co se oženil s Annou Johnovou, někdejší pracovnicí svého nakladatelství, která se o něj a o jeho domácnost starala v nejhorších dobách, a navíc jej léta i finančně podporovala.
Egon Wiener: Otec Porsche se narodil mezi Jabloncem a Libercem
Ferdinand Porsche se narodil 3. září 1875 na cestě mezi Jabloncem a Libercem, v dnešních Vratislavicích v rodině klempíře. Od malička se zajímal o práci v otcově dílně a o nástroje, které otec používal. Konec 19. století byl plný vynálezů a nových technologických postupů. Mladý Porsche velmi mnoho četl a zajímal se o všechno, co se ve světě techniky událo.