Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (26)
Dávno před tím, než jsem poprvé spatřil živého osla, měl jsem vědomosti o hře pánů Voskovce a Wericha OSEL A STÍN. V cizokrajných filmech se objevovala tahle trpělivá zvířata, která očividně líně a bez zájmu přežvykovala trávu, občas zastříhala dlouhými slechy, popošla a nedůvěřivě se rozhlížela po příčině nezvaného hosta. Dvounohý lidský osel vydával divné skřeky a skutečným oslům poroučel, někdy je i tloukl klackem přes zadek.
Vladimír Vondráček: Ty naše hospůdky české … (3)
Trojka je bezvadné a pro leckoho šťastné číslo, a tak i toto sondování českých hospůdek se dočkává svého třetího a posledního pokračování. Opustíme v něm staré pražské vyhlášené „osvěžovny“ i neznámé studentské hospůdky a zkusíme se podívat pod pokličku či na pípy nových hospůdek současných. Protože patřím mezi staromilce, nesmí se nikdo divit, že v mých následujících postřezích se budou zákonitě střídat klady se zápory.
Pavel Pávek: Blanka Kubešová v Kostelci nad Černými lesy
V sedmdesátých letech budoucí uznávaná spisovatelka otevřela v Luzernu poetickou kavárničku, které čeští exulanti říkali Viola 2. Tady po mnoho let předčítala z exilové a disidentské literatury, recitovala své oblíbené básníky, zpívaly se Hašlerovy písničky… Psát začala nejdřív drobné texty, pak i knížky. Debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové...
Michal Dlouhý: Farářova dobrosrdečnost
Velitel četnické stanice v Malešově pan vrchní strážmistr Rudolf Švábenický si vždy v neděli rád dal partičku mariáše se svými přáteli. Hráčské kvarteto se scházelo v místním hostinci a bylo kromě četnického velitele tvořeno malešovským starostou, učitelem a panem farářem z nedaleké Bykáně.
Jan Řehounek: Polabský knižní veletrh potřetí
Ve dnech 7. až 10. září proběhl na výstavišti v Lysé nad Labem třetí ročník Polabského knižního veletrhu. Lze konstatovat, že úspěšně, neboť ho navštívilo víc jak devět a půl tisíce návštěvníků, představil hezký průřez ...
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (31) František Kovářík
„Marečku, podejte mi pero!“ S vyslovením téhle věty, která také tvoří název jedné české filmové komedie, se snad každému okamžitě vybaví dobrácká, usměvavá tvář toho, kdo ji na plátně pronášel. Ano, dnes si připomeneme skromného a dobrého člověka a herce, kterému chyběly pouhé dva roky k tomu, aby oslavil 100. narozeniny. FRANTIŠKA KOVAŘÍKA (1886-1984) milovali jak diváci, tak i všichni jeho kolegové.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (1)
♦ Manželství je společenství kompromisů. Každý z nich je hřebem do osobního sobectví. ♦ Pravdu má ten, který svou pravdu prohlásí za pravdu z pozice své moci. Ten, kdo má pravdu, ji musí skrývat, protože nemá moc. Kdyby ji měl, lhal by v důsledku záchrany své moci. ♦ Čím více nakradeš, tím ti hrozí menší trest. Ti, co si nakradou, jsou vlastně chudáky. Nic z toho, co mají, jim nepatří.
Jonas Santos (Brazília) – Peter Závacký: Karikatúra je pre mňa hlas ľudí
Brazília dáva svetu nielen plejádu výborných futbalistov, ale v ostatných rokoch aj výborných karikaturistov, ako sú Mello, Batistao, Tonho, ale i Nivaldo De Souza, Correa, či Mauricio de Souza, ktorí dávajú o sebe vedieť na festivaloch humoru na všetkých kontinentoch. Už dnes patrí k ním aj Jonas Santos (*1986), mladík zo Sao Paulo, ktorý smelo a bez zábran sa udomácňuje nie len na stránkach domácich periodik ako sú O Estado de Sao Paulo, Folha de Sao Paulo, Jornal Agora, Jornal da Tarde, METRO, METRO News, či Destak, ale aj v prestížnom a rešpektovanom Barrosovom Bostoonthemag (USA), kde opublikovali aj jeho opus Nepraktu.
Josef Krám: Professor s hlavou hadrem ovázanou
1898 měl TGM poprvé přijet do Rychnova: Zamýšleli ho pozvati zdejší akademikové, ale mezi zdejšími lživlastenci roznítila se veliká bouře a „Posel z podhoří“ přinesl lokálku ,,Co to na nás leze“? Akademické mládeži spíláno nevlastencův, vlastizrádcův, a prof. Masarykovi hrozeno i fysickým násilím.
Poslední slovo Dagmar Patrasové (VŠECHNO JE JINAK!)
Zařekla jsem se, že se již nikdy nebudu k této kauze vyjadřovat, ale po přečtení příspěvku paní Heleny (bez příjmení) jsem se rozhodla, že mlčet nebudu. Na úvod chci zdůraznit, že slečna Dlouhá nikdy mou manažerkou nebyla přesto, že se tak všude představovala. Měly jsme spolu pouze ústní dohodu o tom, že mi bude pomáhat při komunikaci s médii.
Ivo Fencl: Pozitivně o upírech
Vůbec prvním upířím filmem byl prý Meliesův Ďáblův dům (1896) a prvým snímkem se slovem UPÍR v titulu americký Upír z pobřeží (1909). První Dracula, nebo tedy adaptace slavného románu Brama Stokera (1897), možná překvapivě vznikl v Rusku (1920) a je dnes dávno ztracený, ale zmizel navěky i ten druhý, maďarský Dracula (1921) a pohřešuje se i bohužel i film Londýn po půlnoci (1927) alias „super dílo“ v hlavní roli s „mužem tisíce tváří“ Lonem Chaneym, na kterého dodnes rád vzpomíná Ray Bradbury (nar. 1920), zůstaly z Londýna jen fotky s dotyčným Chaneym, zato aspoň děsivé.
Jarmila Moosová: Vivat Martha!
Řekne-li se Marta, vyvstane každému z nás na mysli žena, dívka či holčička toho jména z nejbližšího okolí. Napíše-li se Martha, je téměř bezvýhradně jasné, alespoň mně a mnoha dalším z mojí generace, že se jedná o ženu jedinou: Marthu Elefteriadu. Doufám a věřím, že mi odpustí – byť se o tom nikdy nemohla dozvědět, nebýt mého dnešního doznání – že jsem ji svýma někdejšíma očima vídala a smysly studentky vnímala jako krapet „ošizené dvojče“ ve stínu své mladší a sexy sestry Teny.
Czech Art Festival 2007 – veletrh umění
Czech Art Festival – prodejní veletrh umění je mezinárodní přehlídkou výtvarného umění, které se účastní výtvarníci z České Republiky, Slovenska, Rakouska, Německa, Chorvatska a jiných evropských zemí. Czech Art Festival je výjimečný osobní účastí výtvarníků, kteří se nejen prezentují veřejnosti, ale také navazují kontakty s výtvarníky, galeristy a dalšími zájemci o umění.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (30) Ruda Sieger
Sám aktivní sportovec-cyklista napsal na 500 sportovních reportáží; vystupoval jako konferenciér i kabaretiér, otextoval téměř 200 písniček, z nichž některé vyšly i na gramofonových deskách. Jeho vzpomínky vycházely začátkem osmdesátých let ve Svobodném Slově. O kom je řeč? O estrádním umělci RUDOVÍ SIEGEROVI (1905-198..), člověku, který uměl rozdávat úsměvy a radost i v době, kdy už byl na zasloužilém odpočinku.