Poznali jsme se v době, kdy jsem měl každý týden ve Svobodném Slově kreslené vtipy s myší tématikou. Měla je ráda, a tak mne od počátku začala oslovovat Myšáčku. Dokonce se naučila kreslit myši podle těch mých! Paní Zita Kabátová – což se neví – byla totiž kdysi zručnou malířkou porcelánu! Chodila dokonce do kursů, kde se před válkou učilo na porcelán malovat. Svůj monogram, když bylo dílko hotové, zakomponovala vždy do kresbičky velmi podobné té, kterou ke svému podpisu vždy připojoval její strýc, legendární „první český filmový herec“, známý kabaretiér a vydavatel „veselostí“ Josef Šváb-Malostranský!

Probírám se složkami s dopisy a obrázky, které jsem kdy od paní Zity dostal. Jsou nesmírně vtipné, tak jak vtipná je jejich pisatelka dodnes. Kdysi, to jí bylo zrovna devadesát, jsem s ní vystupoval v televizním Domácím štěstí Ivy Hüttnerové. Když jsem přišel do studia, byla obklopena dalšími účinkujícími a televizním štábem a cosi vyprávěla. Přistoupil jsem zezadu k ní a rukou jsem ji dvakrát pohladil po rameni. Otočila se, uviděla mě a vesele zašveholila: „Jééé, tady Myšáček je už poslední mužskej, kterej mě oprašuje!“ Měli byste slyšet to haló, které se neslo celým studiem.

Své recepty i s úvodním komentářem mi poslala po spisovatelce Marii Formáčkové.

VZPOMÍNÁ ZITA KABÁTOVÁ: Když jsem studovala školu pro ženská povolání, tatíček často během naší návštěvy nějakého podniku požádal někoho z personálu, zda se mohu podívat do kuchyně, abych viděla, jak se co upravuje. Tak jsem se naučila připravovat například šneky. Okoukala jsem pár triků, které se mi posléze hodily nejen ve škole, ale i v životě.

V naší domácnosti byla ve velké oblibě kulajda nebo koprovka, ke které mamička dělávala jako přílohu tak zvané kudlíky. Šlo o bramborové šištičky, které se obalovaly praženou krupicí. Jedly se také samostatně, omaštěné, se zeleninovou přílohou. Ovšem za mých dětských a mladých let se zelenina jedla méně, než dnes. Jako příloha se na talíře nepodávala, to se objevilo jako zvyk až mnohem později. Mamička pár zeleninových jídel v repertoáru měla, například mladé kedlubny na sladko, což bylo moje oblíbené jídlo. Nebo mladý hrášek, také připravovaný na sladko. V obou případech byly přílohou nové brambory.

Denně se u nás vařila polévka, ta byla součástí každého našeho oběda; v pátek, kdy se nejedlo maso, se dokonce podávala jako hlavní jídlo. Mamička často dělávala třenou bramboračku. Což byla klasická bramborová polévka, ovšem posléze se všechny ingredience šťouchadlem rozmačkaly. Navrch přišla čerstvá petrželka z truhlíku na pavlači.

Když jsem byla malá holčička, tak byla válka. Všeho byl nedostatek, takže jsem neznala, že se chodí nakupovat nějaké konkrétní potraviny, konkrétní maso, ale chodilo se do obchodů s nadějí, že tam vůbec něco bude. Existovala samozřejmě jatka, ale tehdy šlo vše přednostně na frontu, a pro týl, tedy civilisty, byly jenom zbytky. Ovšem ani poté, když válka skončila, tak nebyla taková velkovýroba masa, jako je dneska. V domácnostech se zdaleka nekonzumovalo tolik masa, jako tomu bývalo v pozdějších letech, zpravidla bývalo maso pouze v neděli, a když bylo někdy v týdnu, tak ho dostal živitel rodiny, u nás tatíček. Ale nikdy jsem neměla důvod si stěžovat, hlad jsem nemívala. Vlastně jednotlivé druhy masa jsem začala poznávat až po válce. Skopové u nás ve velké oblibě nebylo. Jelikož tatíček pocházel ze selského rodu, kde chovali ovce, bylo pro nás skopové dosažitelné, tudíž jsme si ho ani nepovažovali.

Měli jsme rádi drůbež, když bylo před svátky, mamička vykrmovala husu. Mívali jsme i zvěřinu, zejména v době honů. Zajíc, bažant nebo něco jiného vždy viselo venku, aby se maso uleželo. Neměla jsem ráda koroptve, protože jsem je musela škubat. Mívali jsme i perličky nebo křepelky. Byly malé, ovšem lahodné. Křepelky jsme připravovali na víně. Do perliček jsme dávali hrušku, sladkou, šťavnatou, která se tam během pečení rozplynula, a pak se vyndal jen ohryzek se stopkou. Tatíček často nosíval domů také holuby, které dostával od chovatelů, masa na nich moc nebylo, ale mamička je uměla připravit velmi chutně. Když jsme měli kohouta, připravoval se na divoko. Dělávali jsme také sekanou, a to ze směsi hovězího a vepřového masa, mamička k tomu přidávala také králičí maso. Králíka rovněž přidávala ke kohoutovi, aby získal lepší chuť, protože králík je chuťově nevýrazný.

V naší rodině pak byla velmi oblíbená žemlovka. Dělali jsme jí dokonce několik druhů. Když nastala doba jablek, byla u nás na programu podzimní žemlovka. Mamička vybírala chuťově výrazná jablka, plátky veky opekla trochu na másle jako topinky, aby to pak pěkně chřupalo, a já to považovala za pokrm přímo královský. Stejně tak jsem měla ráda žemlovku zimní, která byla tvarohová. A aby byl repertoár úplný, v létě se dělala žemlovka meruňková, tedy letní, do které se ovšem musely meruňky sloupnout z kůže, aby byla jemná, a to bylo poměrně pracné. Na jaře reveňová, té jsme říkali jarní. Reveň nám rostla na zahradě u naší vily v Dobříni. Ke kuchyňskému zpracování se hodila jen mladá, která ještě nebyla dřevnatá. Velmi se jí u nás dařilo, měla listy tak silné a velké, že se na nich udržela i rosnička, když tam vyskočila.

Ale teď už alespoň tři recepty:

Očištěné a omyté žaludky vhodíme do hrnce, kde jsme na jedné lžíci másla zpěnili nakrájenou cibuli, zalijeme vodou, osolíme, přidáme očištěnou kořenovou zeleninu a v hmoždíři roztlučené nové koření a pepř. Vaříme zvolna pod pokličkou, dokud nejsou žaludky měkké. Poté si z druhé lžíce másla a hladké mouky uděláme světlou jíšku, do které přidáme muškátový květ a rozředíme ji za stálého míchání vývarem. Pak přilijeme k žaludkům a ještě chvíli povaříme. Poté vyndáme žaludky, které podle potřeby nakrájíme na menší kousky. Omáčku propasírujeme nebo rozmixujeme a nakonec přilijeme smetanu, vrátíme do omáčky žaludky, které na talíři posypeme sekanou petrželkou.

Šalotku osmažíme na rozpáleném oleji do růžova, přidáme nakrájené chilli papričky a rozdrcený česnek. Poté přidáme vyloupané a horkou vodou spařené šneky, podlijeme vínem, osolíme, opepříme a přidáme nasekané bylinky. Všechno důkladně promícháme a pod pokličkou dusíme, dokud šneci nezměknou.

Mezitím vyšleháme máslo se žloutky, trochou soli a bílého pepře, přidáme nasekané bylinky, prolisovaný česnek, opražené kostičky housek, smetanu a tuhý sníh ušlehaný z bílku. Promícháme. Do čistých ulit vložíme jednoho až dva dušené šneky a přidáme nádivku. Naplněné ulity dáme na plech a asi 10 minut pečeme v předem vyhřáté troubě.

Rohlíky nebo veku nakrájíme na plátky a navlhčíme polovinou mléka. Do pekáče dáme vrstvu navlhčených rohlíků, na ně nastrouháme polovinu oloupaných a jádřinců zbavených jablek. Posypeme je cukrem, skořicí, citrónovou kůrou, rozinkami a jablky. Pak dáme další vrstvu rohlíků a opět jablka s příchutěmi. Navrch přijde poslední část rohlíků. Ty pokapeme máslem a zalijeme zbylým mlékem, do kterého jsme rozšlehali vejce. Pečeme asi půl hodiny ve středně horké troubě.

Místo jablek můžeme použít oloupané meruňky, oloupané broskve, oloupanou reveň, výborný je také tvaroh (který utřeme s cukrem, vejci, rozinkami a citrónovou kůrou).