O kdysi krásném letním kině v Karlových Varech jsem psal v Pozitivních novinách v roce 2007 v článku Lesk i stesk na Karlovarském festivalu. Tenkrát jsem na filmovém festivalu požádal svého kamaráda, Karlovaráka, hudebníka a herce Ladislava Gerendáše, jestli by se nešel se mnou podívat na kino, k němuž jsem měl a mám zvláštní vztah… To mně bylo teprve jedenáct let, když jsem se stal – aniž bych si to tehdy nějak uvědomoval – jedním ze svědků významné události. Časopis Kino o ní napsal: „V dějinách československé kinematografie budiž pro věky zaznamenáno, že 12. července 1956 spatřili naši diváci poprvé filmy promítané na široké plátno. K IX. mezinárodnímu filmovému festivalu v Karlových Varech bylo vybudováno nové letní kino, vzdálené jen několik minut chůze od střediska festivalového ruchu.“ Od té doby uplynulo 51 let a já si chtěl ono místo připomenout. „Bude ti ale z toho smutno,“ varoval mě tehdy Láďa. Jenomže já se nenechal odradit. „Víš, kolikrát jsem tam za zadním plotem lezl do korun stromů, abych viděl nějaký film? Kdyby všichni chlapi světa, Most přes řeku Kwai… Něco jsem pak viděl ještě také děsně šišatý, to když jsem se díval na filmové plátno nalepený na uzavřenou velkou bránu, vyplněnou drátěným pletivem.“ Vyměňovali jsme si navzájem své divácké zážitky z dětství, až jsme dorazili na místo. Když jsme prolezli dírou v plotě, obklopilo nás velké, smutné ticho. Tehdy jsem celé vybrakované kino prošel s fotoaparátem, abych svůj článek doplnil fotografiemi, dokumentující tu zkázu.
Od roku 2007 uplynuly další tři roky a já jsem letos události 45. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech sledoval u televize. A u ní jsem také uslyšel z úst Marka Ebena poprvé tu zprávu: Ve Varech se bojuje za záchranu Letního kina - a boj vůbec nevypadá beznadějně! Den na to mi pak přišel od Ladislava nadšený email: „Ondřeji, povedlo se nám uspořádat v letním kině koncert!!! Předcházelo tomu pět brigád a spousta schůzek, spousta starostí. Před blížícími se komunálními volbami si místní strana KOA (Karlovarská občanská alternativa) umístila rekonstrukci letního kina do svého volebního programu, byl to společný nápad na jedné z prvních pravidelných schůzek, kde od začátku nechyběl ani šéf strany ‚O co jim jde?‘ Mají v programu navíc také uvedenou i podporu symfonického orchestru, který letos přišel o 5 milionů na dotacích a je ve složité situaci, a taky chtějí obnovit v karlovarském divadle alespoň malý herecký soubor. Na ten koncert přišlo na 800 lidí! Hrála dechovka, místní big band, smyčcové kvarteto, byl tam kankán, Michal Prokop a Framus 5, Jiří Schmitzer, Pavel Bobek, prostě dopadlo to skvěle!“
Že by se v Karlových Varech opravdu blýskalo na lepší časy? Druhý den jsem se o snaze zachránit Letní kino dočetl v tisku další podrobnosti. Mimo jiné i o úspěchu petice, která jak se zdá vše odstartovala. Zeptal jsem se na ni a na to, co bude dál. A tu je Láďova odpověď: „Petice už je, Ondřeji, za námi. Na petici, kterou podepsalo 4.000 lidí, magistrát ožil a rozhodl, že se kino bude ‚revitalizovat‘, nikoliv prodávat. Teď nám jde o jeho podobu, nechceme bourat stožáry, na kterých bylo osvětlení, a jsou v použitelném stavu. To nám řekl včera námi pozvaný statik přímo na místě. Nechceme vůbec nic zatím bourat. My chceme opravovat!“
Dovolil jsem se Ladislava Gerendáše (který mě už před dvěma lety potěšil tím, že se rozhodl opustit hlavní město a natrvalo se vrátit do Karlových Varů), zda jej mohu v tomto článku citovat. Souhlasil a tak se tím pádem dovídáte o celé sympatické akci trochu víc, než jste mohli zaregistrovat ve zprávách, přinášených z průběhu letošního festivalu. Do Pozitivních novin patří pozitivní informace. A tahle je pozitivní nadmíru, že se mnou souhlasíte? |