Dobromila Lebrová: Jane Austenová – anglická spisovatelka romantických příběhů, 195. výročí úmrtí
Jane Austen od počátku ovlivňovala mínění lidí svými vtipnými postřehy z vyšší třídy anglické společnosti přelomu osmnáctého a devatenáctého století. V době vydání svých knížek patřila k autorům, vyhledávaných opravdu i nejvyšší anglickou společností – dcera budoucího anglického krále Jiřího IV., princezna Charlotta Augusta (1796–1817) – patřila ke ctitelkám jejího díla. Ve Velké Británii samé bylo několik vln zájmu o její dílo. Velcí angličtí spisovatelé ji obdivovali. Zájem ale neutichl dodneška – její romány byly zfilmovány už i v 21. století.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (4) Den třetí
Ten třetí den se během dopoledne přece jenom ještě rozzářil sluncem a mé, ranním deštěm navlhlé svršky, teplým vánkem rychle usušil. Kráčel jsem sám, kochal se krásou krajiny a městeček, kterými jsem procházel, a hned dvakrát toho dne jsem si v praxi ověřil, že na té cestě se snad ani nedá zabloudit. Jak jsem tak na všechno vykuleně hleděl, přestal jsem si hlídat směrovky a dvakrát se mi na křižovatkách podařilo ze správné cesty sejít.
Ivo Fencl: Mrazík
Hádejte, odkud je následující dialog. Anebo raději ne. Tu otázku by totiž zodpověděl skoro každý z nás, i kdyby nebylo titulku zde nad ní. A dialog? „Má milá, odkud jsi zabloudila?" „Z domova." „Z domova?" podiví se Mrazík... „Už je ti teplo, děvče?" „Teplo, dědečku Mrazíčku," třese se Nastěnce zimou hlas. „Dobrá." Nastěnka: „Opravdu teplo!" Ale Mrazíkovi to nedá. Obíhá veliký strom, aby ji uviděl i z druhé strany: „Teď už je ti teplo, děvče?" „Teplo, Mrazíčku, teplo dědečku." Zima ji však roztřásá čím dál tím víc...
Vladimír Leksa: Roman Dragoun – Piano
Pieseň sa začína potichu ako para stúpajúca z džungle. Pomaly letí hore, oprie sa do nej južný vietor a tlačí ju nad mesto. Pocíti jeho príťažlivosť, plné kvapky sa vracajú a klopú na dáždniky a štíty vysvietených reklám: Palbou neonů na křižovatkách z chrómu, prodírá se muž, jeden z tisíce... Tá pieseň sa volá Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce a nachádza sa na albume brnianskej kapely Progres 2 Třetí kniha džunglí. Zložil ju Roman Dragoun, spevák a hráč na klávesové nástroje, ktorý do Progres 2 prišiel pred nahrávaním albumu, aby hneď po jeho vydaní odišiel do skupiny Futurum.
Olga Szymanská: Pernštejnové a jejich doba
Loňský výstavní projekt o rodu Rožmberků a jejich vlivu na historický a kulturní vývoj českých zemí nazval Národní památkový ústav „Rokem růže“. Letošní „Rok zubra“ věnoval výstavě, nazvané Pernštejnové a jejich doba. Svědčí o značné odvaze, vysoké vzdělanosti a kulturnosti nositelů erbu se zubří hlavou. Před vchodem dřevěná plastika znázorňuje prvního z předků, přemáhajícího zubra. Vítá nás jeden z Perštejnů v plné zbroji. Filmový dokument ozřejmuje vznik a vývoj historicky staršího rodu, nežli byli Rožmberkové.
Dobromila Lebrová: Josef Václav Sládek, básník a překladatel – 100. výročí úmrtí
Básník Josef Václav Sládek byl jednou z hlavních českých literárních osobností druhé poloviny devatenáctého století a začátku století dvacátého. V dnešní době možná některé jeho verše zní přepjatě a pateticky, ale vím od obou svých babiček, které se v době Sládkova života dožily dospělosti, že byl jako básník a velký vlastenec velmi ctěn. Byl ve svém patosu opravdový; on to skutečně tak cítil – a v té době nebyl sám. Slova, která užíval, měla tehdy v sobě pravdu, nebyly to pouhé fráze, i když se mluvilo o vlasti, o vlastenectví…
Jitka Dolejšová: Výběr z novinových inzerátů
Daruji čerstvě natočenou vodu. Každý dostane hadr zdarma. :-) PS: Pospíchá, začíná prosakovat k sousedům. :-))) Daruji zachovalé, plně funkční koště. Je skladné, výkonné, nebourané, 5rychlostní, ABS, 2x airbag vpředu, 1x airbag vzadu, stereo, klimatizace, bluetooth. Nalétáno jen 10.000km. Zn.: Jde s ním i zametat. Nabízím k zapůjčení raketoplán včetně nosné rakety, pouze pro bohulibé účely. Palivo na cestu tam zdarma!!!
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (48) Adina Mandlová
Je toho stále ještě mnoho, co není známo o Adině Mandlové. Víte například, že Jarmila Anna Františka Marie Mandlová – známá jako Adina a pak také pod jménem Titina, které jí dal Hugo Haas – měla ještě řadu jiných přezdívek? Například Dáďa, Greta, Ada nebo Saša. Provozovala spoustu sportů: Tenis, cyklistiku, plavání, jízdu na koni – a dobový tisk na ni ještě prozrazoval sporty další: „Lyžuje, velmi ráda řídí auto, zejména svůj černý kabriolet Praga Lady, a střílí, přesněji řečeno holduje lověně. Střílí dobře a těší se již, jak vyzkouší svou novou brokovnici, Fauknerovu dvacítku, kterou dostala k vánocům.“
Ivo Fencl: Malý Vinnetou
Mácha napsal Máj. A May napsal Vinnetou. A jak prosté, milý Watsone, jak prosté, ne. Anebo nikoli? Anebo jen a pouze banální? Nevím, ale rozhodně jsme se tomuto vtipu, ještě jako děti, smáli. Kdy? Při blbnutí a hrách na ulici, ale taktéž doma, pokud jsme otevřeli sešit tzv. Knihovničky Ohníčku nazvaný Malý Vinnetou. Pamětníci si jistě vzpomenou, že šlo o pestrý výbor z obrázkových příběhů výtečného malíře Karla Franty (nar. 1928 v 1. Libčicích nad Vltavou), který nadchl fakticky každého, a já třeba o jedněch prázdninách pokreslil celý veliký sešit jen jeho (chabou) nápodobou s hrdým titulem „Šerif“ (a ještě ji mám). Ani nám tenkrát nedošlo, že se tu i hřeší na absenci westernového žánru v naší kotlině, a paradoxem doby se stalo, že se psaly i filmovaly parodie jako Limonádový Joe nebo Malý Vinnetou, nicméně parodované předlohy děti skoro neznaly.
Michal Dlouhý: Četník na zkoušku
Početní stavy četnictva v samostatném československém státě byly vzhledem k nebývalému poválečnému nárůstu zločinnosti zcela nedostatečné. Mladý stát do svých služeb přijímal zájemce o službu v četnickém sboru, kteří byli mnohdy nuceni samostatně vykonávat bezpečnostní službu, aniž by k ní byli dostatečně vyškoleni a vycvičeni. Dne 13. června 1919 večer měl četník na zkoušku Stanislav Harant z četnické stanice v Kunraticích u Prahy staničním velitelem předepsánu ve služební knížce noční obchůzku. Kolem 3. hodiny ranní kráčel jesenickou silnicí od Krče do Kunratic...
Dorothea Christiane Erxleben, první německá promovaná lékařka – 250. výročí úmrtí
Mezi světové osobnosti, jejichž výročí se ocitlo na seznamu UNESCO, bylo pro tento rok zařazeno 250. výročí úmrtí prvníní promované německé lékařky, ale také první promované evropské lékařky, Dorothey Christiane Erxleben. V dnešní době si ani nedokážeme představit, jakým překážkám musela čelit, jak to bylo složité, aby oficiálně získala doktorský titul. Lékařkou se stala v r. 1754. První česká doktorka medicíny Bohuslava Kecková (1854–1911) se narodila přesně sto let po promoci doktorky Erxleben a svůj lékařský diplom ze Švýcarska držela v ruce až roku 1880. Další německá lékařka – po Dorothee – získala titul o čtyři roky dříve, také ve Švýcarsku.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (45) Karl Valentin
Německé komiky zde zastupuje legendární lidový komik Karl Valentin. V povídce Vše pro zdraví dával kdysi návod, jak se udržovat v kondici. Vybírám z ní alespoň pár jeho podnětů: „Když tak o tom člověk uvažuje, je jízda na kole velká hloupost. Pokud se mě týče, nikdy bych na kolo nesedl, předepsal mi to však doktor. ‚Musíte mít pohyb, jinak budete otylý‘, řekl mi a rukama nakreslil do vzduchu nejspíš sud. Smutně se přitom usmíval, jako by byl na pohřbu blízkého příbuzného. Začal jsem tedy jezdit na kole, abych mu udělal radost.
Dobromila Lebrová: Šebestián Hněvkovský, básník a národní buditel – 165. výročí úmrtí
Dílo básníka Šebestiána Hněvkovského není ani rozsáhlé, ani se nevyznačuje něčím zvlášť výjimečným. Podstatné je ale na něm to, že byl jedním z prvních českých básníků doby národního obrození; že patřil k těm několika svým přátelům a blízkým spolupracovníkům, kterým se podařilo přesvědčit velkého odborníka na český jazyk Josefa Dobrovského (1753–1829), že čeština vůbec není mrtvým jazykem, jak se Dobrovský domníval, ale že žije, že jí lze užít k básnění – a to nejen vážnému, ale k žertovnému. A právě v této oblasti, zvláště v mládí Hněvkovský vynikal.
Michal Ezechel: Oslavenec ze Strašnic – Jiří Štědroň
Jiří Štedroň oslavil 23. května již své 70. narozeniny. Proslavil se především jako zpěvák a herec, ale v současné době vydal také knížku prózy „Jak se dělá hvězda“. Nutno ještě podotknout, že J. Štedroň žije již několik let v Praze 10 – Strašnicích. V Praze 10 spolupracuje s Občanským sdružením SEPPIA, které se snaží pomáhat znevýhodněným občanům. Jiří Štedroň se narodil v roce 1942 ve Vyškově, kde v roce 1959 i maturoval. V roce 1963 absolvoval herectví na JAMU v Brně, kde již jako student vystupoval v avantgardním divadle X62. První písničku nahrál v roce 1959 v brněnském rozhlase s orchestrem Gustava Broma. Poté vystupoval v divadle Večerní Brno.