Jan Drocár: Putování pana Lva z Rožmitálu
V roce 2006 uplynulo již 541 let od doby, kdy 25. listopadu 1465 vyjelo z nádvoří blatenského hradu poselstvo českého krále Jiřího z Poděbrad. Český panovník se rozhodl ho vyslat do západní Evropy kromě jiného s úkolem ....
Úspěch autorů Pozitivních novin v Literární soutěži Polabského knižního veletrhu 2012 na téma Sběratelství
Autoři Pozitivních novin uspěli v Literární soutěži Polabského knižního veletrhu 2012 na téma Sběratelství. V kategorii dospělých porota hodnotila 59 prací celkem od 49 autorů. Mezi jinými byli oceněni také autoři Pozitivních novin: Obor próza: 1. místo – Milan Čechura z Plzně; Obor poezie: 1. místo – Zdeněk Horenský z Koryčan; 2. místo: Jitka Dolejšová z Prahy. Redakce Pozitivních novin autorům gratuluje a do dalšího období přeje mnoho inspirace.
Dobromila Lebrová: Hermann Hesse, německo-švýcarský spisovatel, malíř, nositel Nobelovy ceny za literaturu – 50. výročí úmrtí – výročí UNESCO
Spisovatel Hermann Hesse se ve svém díle zabýval propojením ducha a přírody s hledáním člověka, jeho vlastního Já. Jeho hledání je často duchovním vhledem do samého sebe. Hledal vnitřní svět mimo omezení peněz, čísel a času. Ve většině jeho prací se vyskytují dvě hlavní postavy, které představují pudovou a duchovní stránku; někdy se skutečnost prolíná se snovou vizí, či naopak je život čímsi jakou hrou, v níž postavy mohou, ale také třeba je jim zabráněno, hru nějak ovlivňovat.
Vladimír Leksa: Ján Adam Rayman – imunológ z čias Jánošíka
Ján Adam Rayman sa narodil v Prešove 23. apríla 1690, dva roky po Jánošíkovi, ako jediný syn lekárnika Jána Raymana. Po smrti otca v roku 1699 si jeho mama Alžbeta berie za muža Jána Samuela Willicha, tiež lekárnika. Bolo to zrejme inšpiratívne detstvo strávené v lekárni, ktoré rozhodlo o budúcnosti malého Janka Adamka. Po štúdiu farmácie na prešovskom evanjelickom kolégiu, absolvoval v rokoch 1709–1712 medicínu na Leydenskej Univerzite v Holandsku u slávneho profesora Hermana Boerhaaveho.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Vladimír Stibor – Kalvárie po básnicku
V rozhovoru s Břetislavem Kotyzou (Pozitivní noviny 29. 10. 2008) Vladimír Stibor řekl, že tvůrčí sny se nemají prozrazovat. Nazdáváme se ovšem, že tvůrce propadlý slovesnému kumštu nakonec vyjeví každý svůj sen – přece vydanou knihou. Vladimír Stibor (též jeho přičiněním není rodné Sedlčansko krajinou literárně neprobádanou a zapomenutou) již po sedmnácté přišel na veřejnost neodrazen kalvárií mezi propadlinami na místech dřívějších výsep čtenářova hladu po poezii, a ještě k tomu s hrstí květů léčivek.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (51) Woody Allen
„Vstávám denně ve stejnou dobu, v osm začnu psát, pak hraju na klarinet, potřebuji vést klidný a spořádaný život, abych odvedl svou práci. Jsem velmi klidný, naprogramovaný člověk,“ říká o sobě plachý, subtilní muž v brýlích s černými obroučky, který patří od konce šedesátých let ve světě mezi nejznámější komiky a humoristy. Je mistrem bonmotů – jeden za všechny: Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že neumřu!
Dobromila Lebrová: Jane Austenová – anglická spisovatelka romantických příběhů, 195. výročí úmrtí
Jane Austen od počátku ovlivňovala mínění lidí svými vtipnými postřehy z vyšší třídy anglické společnosti přelomu osmnáctého a devatenáctého století. V době vydání svých knížek patřila k autorům, vyhledávaných opravdu i nejvyšší anglickou společností – dcera budoucího anglického krále Jiřího IV., princezna Charlotta Augusta (1796–1817) – patřila ke ctitelkám jejího díla. Ve Velké Británii samé bylo několik vln zájmu o její dílo. Velcí angličtí spisovatelé ji obdivovali. Zájem ale neutichl dodneška – její romány byly zfilmovány už i v 21. století.
Pavel Vrána: Putování v dešti, aneb Psím počasím do Santiaga (4) Den třetí
Ten třetí den se během dopoledne přece jenom ještě rozzářil sluncem a mé, ranním deštěm navlhlé svršky, teplým vánkem rychle usušil. Kráčel jsem sám, kochal se krásou krajiny a městeček, kterými jsem procházel, a hned dvakrát toho dne jsem si v praxi ověřil, že na té cestě se snad ani nedá zabloudit. Jak jsem tak na všechno vykuleně hleděl, přestal jsem si hlídat směrovky a dvakrát se mi na křižovatkách podařilo ze správné cesty sejít.
Ivo Fencl: Mrazík
Hádejte, odkud je následující dialog. Anebo raději ne. Tu otázku by totiž zodpověděl skoro každý z nás, i kdyby nebylo titulku zde nad ní. A dialog? „Má milá, odkud jsi zabloudila?" „Z domova." „Z domova?" podiví se Mrazík... „Už je ti teplo, děvče?" „Teplo, dědečku Mrazíčku," třese se Nastěnce zimou hlas. „Dobrá." Nastěnka: „Opravdu teplo!" Ale Mrazíkovi to nedá. Obíhá veliký strom, aby ji uviděl i z druhé strany: „Teď už je ti teplo, děvče?" „Teplo, Mrazíčku, teplo dědečku." Zima ji však roztřásá čím dál tím víc...
Vladimír Leksa: Roman Dragoun – Piano
Pieseň sa začína potichu ako para stúpajúca z džungle. Pomaly letí hore, oprie sa do nej južný vietor a tlačí ju nad mesto. Pocíti jeho príťažlivosť, plné kvapky sa vracajú a klopú na dáždniky a štíty vysvietených reklám: Palbou neonů na křižovatkách z chrómu, prodírá se muž, jeden z tisíce... Tá pieseň sa volá Muž, který se podobá odvrácené straně měsíce a nachádza sa na albume brnianskej kapely Progres 2 Třetí kniha džunglí. Zložil ju Roman Dragoun, spevák a hráč na klávesové nástroje, ktorý do Progres 2 prišiel pred nahrávaním albumu, aby hneď po jeho vydaní odišiel do skupiny Futurum.
Olga Szymanská: Pernštejnové a jejich doba
Loňský výstavní projekt o rodu Rožmberků a jejich vlivu na historický a kulturní vývoj českých zemí nazval Národní památkový ústav „Rokem růže“. Letošní „Rok zubra“ věnoval výstavě, nazvané Pernštejnové a jejich doba. Svědčí o značné odvaze, vysoké vzdělanosti a kulturnosti nositelů erbu se zubří hlavou. Před vchodem dřevěná plastika znázorňuje prvního z předků, přemáhajícího zubra. Vítá nás jeden z Perštejnů v plné zbroji. Filmový dokument ozřejmuje vznik a vývoj historicky staršího rodu, nežli byli Rožmberkové.
Dobromila Lebrová: Josef Václav Sládek, básník a překladatel – 100. výročí úmrtí
Básník Josef Václav Sládek byl jednou z hlavních českých literárních osobností druhé poloviny devatenáctého století a začátku století dvacátého. V dnešní době možná některé jeho verše zní přepjatě a pateticky, ale vím od obou svých babiček, které se v době Sládkova života dožily dospělosti, že byl jako básník a velký vlastenec velmi ctěn. Byl ve svém patosu opravdový; on to skutečně tak cítil – a v té době nebyl sám. Slova, která užíval, měla tehdy v sobě pravdu, nebyly to pouhé fráze, i když se mluvilo o vlasti, o vlastenectví…