Autoři Pozitivních novin uspěli v Literární soutěži Polabského knižního veletrhu 2012 na téma Sběratelství. V kategorii dospělých porota hodnotila 59 prací celkem od 49 autorů.

Mezi jinými byli oceněni také autoři Pozitivních novin:

Obor próza:
1. místo: Milan Čechura z Plzně

Obor poezie:
1. místo: Zdeněk Horenský z Koryčan
2. místo: Jitka Dolejšová z Prahy

Redakce Pozitivních novin autorům gratuluje a do dalšího období přeje mnoho inspirace.

Milan Čechura: Koníček jménem sbírání

Chlap musí mít nějakou zálibu. To je naprosto evidentní. Ten, který ji nemá, je chlap bez záliby. A chlap bez záliby je ztracený, obzvláště v tom okamžiku, kdy manželka něco chce. Ani ta nejotrlejší žena nepošle svého muže někam (třeba do konzumu pro pět kilo brambor), věnuje-li se právě svému koníčku. Obecně je možné tvrdit, že manželky koníčky svých protějšků podporují (alespoň je s tím hňupem pokoj). Není-li ovšem manželovým koníčkem dívka o třicet let mladší a o čtyřicet kilo lehčí než ona sama a nepřistihne-li ji s ním při poloze koňmo. To je pak úplně v pytli a to, co jsem říkal o podpoře zálib, přestává okamžitě platit.
Proto radím. Věnujte se raději sběratelství. To je také pěkné hobby a nemůžete s ním nic zkazit. To mohu jako renomovaný sběratel potvrdit. I když.
Sbírat se dají nejen různé věci, ale třeba i zážitky. O tom se však raději příliš zmiňovat nebudu, ač je to módní záležitost a agentury, které tyto akce organizují, se mohou s nabídkami přetrhnout. Já sám si přivodil jeden takový zážitek a jsem přesvědčen o tom, že jejich sbírka narůstat nebude. Šlo o středověkou žranici, kde jsem se nejvíc těšil na to, že budu, jako kdysi rytíři, házet kosti za sebe. To ovšem nebylo možné, protože nás sedělo asi tři sta na padesáti metrech čtverečních. A s těmi dvěma kostmi bych stejně žádnou slávu neudělal. Abych ale nebyl jenom negativní. Musím uznat, že středověké tanečnice s odhalenými břichy se mi moc líbily. Jejich produkce mě natolik rozrajcovala, že jsem manželce slupnul i její porci. Do dneška mi to připomíná.
Takže raději zpátky k těm věcem. Sbírat se dají známky, nálepky, propisky, pivní tácky, časopisy, kondomy (předpokládám, že nepoužité), pytlíky z letadel (tam snad platí to samé co u kondomů), mince, bankovky a já nevím co ještě. Tyto sbírky se postupně hromadí ve skříních, v šuplíkách a na poličkách v bytech svých majitelů, kde jim působí potěšení. Z toho seznamu, který jsem uvedl, jsem se osobně, vyjma kondomů a pytlíků, pokoušel sbírat úplně všechno a nejvíc pak bankovky, zvláště ty platné. To byl moc hezký koníček. Ale nějak se mi v něm nedařilo. V poslední době se tedy věnuji sbírání něčeho zcela jiného. Nejsem si tedy jistý, že jsem si polepšil, neboť výsledek je úplně stejný, jako když jsem se pokoušel shromažďovat ty bankovky.
Sbírám totiž to, co opustí našeho psího člena rodiny otvorem pod ocáskem. Je vám doufám jasné, že to netahám domů a nevystavuji na té poličce. Nejsem žádný úchyl. Shrnuji to do papírových pytlíků, na nichž jsou vyobrazeni pejskové, jak sedí na WC, čtou časopis (nejspíš hambatý) a k tomu, aby vypadali úplně blaženě, jim chybí jen cigáro. A pak ty pytlíky házím do odpadních košů. Důležitá činnost, neboť na ni upozorňují televizní spoty a městští strážníci.
Nedávno jsem s tím naším chlupatým blbečkem (odpusť Deny, že tě tak tituluji, ale nic jiného si nezasloužíš) cválal po trávníku před domem. Soumrak už padl na krajinu. Sotva jsem popadal dech, když to na něj přišlo. Nahrbil se a za chvíli zahrabal zadními prackami. Vytáhl jsem sáček a sehnul se k inkriminovanému místu. V tu chvíli, asi kilometr daleko, štěkla nějaká čubička. Deny, proutník jeden, trhl vodítkem, a já ztratil přehled o tom, kde to hledat. A taky byl ten soumrak. Poklekl jsem a pátral. Marně. Prostě jsem to nenašel. No, snad se pro jednou nic nestane. Vrátili jsme se.
„Co to máš na koleni?“ zeptala se žena. Pes se tvářil servilně a požadoval piškotek. Tak vidíte, pak že to netahám domů. Ale na poličce jsem to nevystavil. Věřte mi.

Zdeněk Horenský: Vábnička versus vyznání

Lákal jsem slečinky na sbírku motýlů
nabídl calvados a k jídlu tortillu
k pohodlí pohovku s povrchem saténu
výsledkem bylo však lát mi do kreténů

Nezdarem poučen přešel jsem na známky
se stejným výsledkem – nemístné poznámky
co měl jsem nabídnout děvčatům k poznání?
Zbylo to prostinké milostné vyznání

Úspěchy neslaví vábničky vábení
docela postačí her lásek šálení
když s kladným ohlasem u muže setká se
pak je to o lásce o štěstí o kráse

Jitka Dolejšová: Úsměvy

Sbírám úsměvy
co mi lidé posílají
Úsměvy, co poletují
jak třepotaví motýli
Chytám je do dlaně
Opatrně, lehoučce
abych nesetřela z jejich křídel
ten vzácný pel
- a zapomeňte na špendlíky

Sbírám
bezzubé úsměvy prvňáčků s barevnými batůžky
úsměvy s rovnátky slečen v minisukních
fousaté úsměvy trampů s kytarami
šťastné úsměvy maturantů
smutné úsměvy obdarovaných bezdomovců
jiskřivé úsměvy mužů v ulicích
úsměvy maminek sklánících se nad kočárky
čarovné úsměvy batolat
radostné úsměvy mých přátel
laskavé úsměvy moudrých staroušků
(umělý chrup vůbec nevadí)

Sbírám úsměvy upřímné
co prosvětlí a prozáří den
co zahřejí
Úsměvy od srdce
kdy koutky rtů se roztáhnou
pusa pootevře
oči přimhouří
a celá tvář světélkuje
Vějířky očních vrásek
jsou tajným znamením

Co chybí v mé sbírce?
Úsměvy pokřivené
(bělostný chrup to nezachrání)
Úsměvy povrchní a naučené
Kdy zuby se vycení
v nuceném šklebu
Sýýýýýr a Cheeeeese…

Sbírám úsměvy
vyslané s láskou a radostí
a posílám je dál
Tobě i vám…