Montáž (2/2)
Jakmile jsme minuli bez povšimnutí kancelář, malinko se mi rozbušilo srdce, protože mi bylo jasný, že si mě vede k sobě domů o poschodí výš. „Počkej, já jsem ale v montérkách…“ zaprotestoval jsem při pohledu na můj špinavý mundůr. „Jen klid, Jiří. Nemám ve skříni jen bílý pláště po tom svým bývalým…tedy jestli ti to nebude vadit…“ lehce mi stiskla ruku. „Ale podívej se na mě, jak vypadám?“
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (4)
„Bylo odstartováno, tak plaveme!" Následoval pokyn mým společníkům, aby se ponořili do kalné Visly. Oba plavci se ke mě přidali a vzduchem se k nám donesla vlna potlesku. Plavali jsme volně prsa, seřazeni do trojúhelníku, já na špici, jako host. Na mostě Poniatowského se zastavily tramvaje i auta. Ohlédl jsem se a zjistil, že polští kolegové vypadli z tempa a nestačili nasazenému rytmu.
Antonín Suk: Starostlivý hajný
Stávala a dosud stojí Pavlovská hájenka na svahu Pavlíkovského polesí směrem k Ledči. Budova obytná, dvůr, stodola a vedle rybníček-prameňáček. Nad ním vysoké třešně a vrby. Vládcem zde byl strejček Uhlířů, hajný jak má být. Na co sáhl, to se mu dařilo, v dudáku na něj nikdo neměl a to raděj nemluvím o té trošce rumu, který jsme občas u Mařenky ve Vilémovicích vypili. Člověk to byl veskrze veselý, nedokázal promluvit bez vtipné nadsázky. Do jeho rudlu patřila baculatá, milá a starostlivá mamina, které závidět nemohl nikdo. Žít po boku takového hajného nebyla žádná legrace. Dále tu byl synek Fanda, moc hezká černovlasá dcerka Jaruška a pak výškrabeček Pavlík.
Perličky ze školní lavičky…
• Cukr je rafinovaný, protože se po něm tloustne. • Pravý hovězí vývar se dělá ze dvou kostek. • Švestkové knedlíky dělíme na jídlo a pecky. • Sardinkám se uřezávají hlavy, aby se vešly do konzervy. • Děda povídal, že alkohol sice kazí zrak, ale že má radši brejle než žízeň. • Tatínek řekl, že na svůj svátek nechal pití, ale neví kde. • Tři potraviny, bez kterých člověk nemůže žít, jsou snídaně, oběd a večeře.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (37)
V čase, kdy se mi nabízela možnost prožívat znovu, už potřetí, onen závan štěstí z narození dítěte, z jeho srdcervoucího pláče, zatnutých pěstiček, když spinkalo, a tepla, jež jsem cítila pokaždé, když jsem si je přitiskla k svému obnaženému prsu, jsem se musela zabývat problémy, které mi zkracovaly noci a neskutečně odčerpávaly klid dne.
Únos / Štúdijný pobyt
Prišiel som domov z krčmy a v nemom úžase som ostal stáť v predsieni. Čo sa stalo? Prečo ma moja Xantipa ako obyčajne nevíta s valčekom v ruke? Kde sú staré dobré zvyky? Už mi to normálne chýbalo. Išiel som ďalej a nič. Mĺkvo. Asi išla k svojej mamičke. Nuž čo, aspoň raz to bude bez nadávok a školenia. Na druhý deň som našiel v schránke list. Stálo v ňom: „Uniesli sme Vašu ženu, ak ju chcete naspäť živú, zaplaťte dvestotisíc. Inak ju neuvidíte.“
Sloupky Jiřího Menzela (25)
Říká se, že tenis je bílý sport, že je to hra gentlemanů, bez podvádění a faulů, a to je jeden z důvodů, kromě jiných, proč se mi tenis líbí. Tenisti mi zkrátka vždycky připadali, jako určitá šlechta mezi sportovci, bez uřvaných a neobjektivních fandů, bez skutečných i předstíraných faulů a bez hulvátského pokřikování do hřiště i na hřišti.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (5) Apačská nevěsta
Vůdce mormonských vystěhovalců Royce Oatman měl tři děti. Třináctiletou dívku Olive, jedenáctiletého chlapce Lorenze a sedmileté děvčátko Mary Ann. Vydal se v čele výpravy do údolí řeky Rio Gila a v krytém voze si vezl rodinu a veškerý majetek. Doufal, že se svými mormonskými souvěrci vytvoří v úrodném pruhu země podél řeky prosperující a spokojenou komunitu. Zaslechl varovné zvěsti o tom, že Apači vykopali válečnou sekeru, ale vidina života utvářeného podle společného náboženského přesvědčení všechny obavy zaháněla.
Egon Wiener: Vzkaz Ypsilonce | Schody | Hlemýždí bohatství
Nedávno jsem vzpomenul, žel, asi jako jediný, nedožitého jubilea jednoho z nedoceněných libereckých občanů – středoškolského profesora Václava Bahníka, překladatele, latináře a víc než učitele italštiny - nezapomenutelného pedagoga. Jednoho z těch, který napomohl na svět inscenaci „Michelangelo Buonarroti“ rovněž jubilujícího studia, slavné liberecké Ypsilonky, v jejímž čele stál i tehdy Jan Schmid, režisér představení o významném renesančním umělci a vynálezci.
Pavel Landa: K neznámému účelu
Na jednom z právnických blogů onehdy kdosi prohlásil, že duševní vlastnictví je nesmysl. Dotyčný patrně vůbec nikdy žádný takový nehmotný statek nevlastnil, dokonce zřejmě ani není naděje, že by vlastnil někdy v budoucnu. Přestože, jak vidno, existují takovéto kuriózní názory, se duševnímu vlastnictví v poklidu chvilku věnujme, tentokrát v podobě práva k vynálezům.
Miroslav Sígl: Hravá česká abeceda
Buďme báječní, benevolentní, bystří, bojovní, bohatýrští! Běda bezmocným, biflujícím, beznadějným, bezostyšným, bezpáteřným, bezradným, beztaktním, bezcharakterním, bojácným! Budeš babičkou... Bůhví? Bůhsuď! Bláhovec. Blábolil blamáž. Blázen. Blekotal bludy, bájil báchorky. Bigotní babral. Brepta brečel. Boží bojovník. Bodrý boháč bankrotoval. Bařtipán. Belzebub. Bakšiš - bankovky, bídák! Báječná baletka. Bestseller. Bravo! Baf! Bác! Bimbam...
Milena Horáčková: Čarodějné kouzlení - Chudobka / Sedmikráska obecná
Moje láska - sedmikráska / od jara až do zámrazu / všechno přečká bez úrazu / na rozličných místech roste / klidně o pomoc ji proste / každý koho zmohl kašel / u chudobky pomoc našel / v sirupu anebo v čaji / její síly spočívají / a dokonce bez dřiny / zlikviduje modřiny / vředy vyrážky i zánět - / arniku nemusíš shánět…
Jana Stuchlíková: Můj příběh
Vdala jsem se před 25 lety za toho, bez koho jsem si svůj tehdejší život dokázala těžko představit. Narodily se nám dvě krásné děti a život plynul celkem pohodově. A pomalu, pěkně plíživě, se u nás objevil pan Alkohol. Všimněte si, jak říkám „u nás“, protože problém mého muže jsem docela dlouho považovala i za svůj problém.
Egon Wiener: Horská chata na Smrku | Z Lemberka | Pivo a špek
Nedávno jsem byl na léčebném pobytu v lázních Libverda a tam jsem se dozvěděl o jednom osudu, o osudu horské chaty na Smrku. Rád bych vám převyprávěl příběh, který mě vrátil do let, kdy naši rodiče přicházeli na seve,r do pohraničí, aby tady, v Sudetech, obnovili českou řeč, aby český živel staletí v tomto kraji potlačovaný našel své místo.