Emília Molčániová: Zmena je život | Znamenie | Pekný den, synček
Na internete ma upútal inzerát: „Začnite znovu, zbavte sa starého spôsobu života, hoďte za hlavu všetky prežitky.“ Čítam ďalej a konečne som pochopil o čo tu vlastne ide. „Pomôžeme vám nájsť si progresívnym vedeckým spôsobom nového partnera na celý život.“ Ja manželku mám a som s ňou spokojný. Lákalo ma však prečítať si to celé, čo keď… S úžasom som zistil, že štyri miliardy žien, z ktorých vám počítač vyselektuje tú pravú, pochádza z celého sveta, teda, dá sa povedať, že pravdepodobnosť ideálnej voľby sa mení na 100percentnú istotu.
Jarmila Moosová: Barevná školička
Milé děti, člověk, když se moc snaží, toho dokáže opravdu hodně. Ale někdy také přijdou chvíle, kdy se bez pomoci ostatních neobejde. A právě připravit pro vás hezkou a zajímavou knížku bez takové spolupráce ani není možné. Proto vám zde chci představit svoje vzácné pomocníky a zároveň jim nesmírně poděkovat za sebe, ale také za vás za všechny ...
Vladimír Cícha: Kapři jako sumci
Když strýčka ještě v roce 1948 zbavili uniformy Sboru národní bezpečnosti, do kterého vstoupil, když jej omrzelo věnovat se krejčovskému povolání, tak se po nějakém čase se svojí ženou odstěhovali na tehdy Státní statek Zdonín, už v šestnáctém století založený dvůr v kraji kolem Nymburka. Snad pro změnu, abych netrávil každé prázdniny ve Slapech, jednou nebo dvakrát pobyl jsem několik týdnů na tom statku, kde strýček pracoval jako účetní a tetička v kanceláři. Strýček byl vždy schopný a podnikavý, a tak zřejmě snadno získal kvalifikaci účetního, když byl vysvléknut z uniformy strážce pořádku, která mu velmi slušela, ale pořádky, které měl střežit, dostaly poněkud jiný význam a podobu.
Ivan Kolařík: Úvaha o chůzi a zdravení
Před časem jsem se dočetl, že vůbec nejlepší aktivita k upevnění vetché tělesné schránky je procházka. Bláhově jsem se domníval, že denním špacírováním po okolí rozdmýchám chatrné plíce a osvěžím krevní oběh, čímž se budu cítit mnohem lépe. Budu spát jako dub, přestanu mít chuť na pivo a na laškování se ženou, protože člověk se chůzí příjemně znaví a má pak chuť jenom na tak zdravé věci jako vodu a vegetárnu.
Jitka Dolejšová: Jarní etuda / Nádherný den
Den se vykoupal v rose a nakročil k poledni. Podpatky vyťukávají jarní staccato. Závidí psíkům ten jejich pohled vzhůru na pevné vysoustružené nohy, čerstvě vyloupnuté ze zimních kalhot. Až se slunce trochu osmělí a pomazlí s pobledlou kůží, čeká ho ještě radostnější podívaná. Sukně se zkrátí a zprůhlední, halenky s příslibem bohaté úrody se lákavě zavlní…
Jan Krůta: Lítali jsme do nebes (nahoře i dole bez)
Někdo má svět rozškatulkovaný a celý život poučuje jiné, jak škatulkovat, pod záminkou vnesení řádu do života. Takový pořádek může ale být velice vymezující a omezující. Naopak jistý chaos je inspirativní, dá nahlédnout na fakta, ke kterým bys jinak nepřišel. Směs kýče, lží a nemenných pravd je naší denní realitou.
Stanislav Rudolf: Chybami se i kantor učí!
Je pravda, že učitelské povolání nikdy nepatřilo mezi ta nejvyhledávanější. Už když jsem po skončení studia na VŠ nastoupil na své první kantorské místo v Chrašticích na Příbramsku, objevil jsem náhodou ve sborovně pod starými nástěnnými hodinami nápis: KOHO BŮH BYL NEPŘÍTELEM, UDĚLAL HO UČITELEM! Napsal to tam některý z mých předchůdců.
Ladislav Gerendáš: O neposlušných kůzlátkách
Za devatero horami, devatero řekami… kdo to počítal, bůhví… žila jedna koza se třemi kůzlaty. Bydlely chudě a skromně v malé chaloupce, která svou stavbou připomínala spíše chlívek než Karlštejn. Byly dočista samy, starý kozel totiž v jednom jarním odpoledni odešel „středem“ za mladou rozvedenou kozou.
Eduard Světlík: Hledá se Voltaire / Papoušek na tři
„Vrátit knížku, kterou jsem mu půjčil. On se však nehýbal, jenom zabručel: ,Co to bylo?‘ ,Voltairův Filosofický slovník,‘ řekl jsem. ,Velmi dobrá knížka,‘ podotkl. Čekal jsem, že ji začne hledat, místo toho však otevřel přihrádku psacího stolu, položil na stůl nějaké pouzdro, chvíli si hrál s jeho zámkem – a pak vyndal dalekohled. Co to má znamenat? říkal jsem si.
Oáza / Serjoža a Nataša
Správa, ktorú predniesol magister Vábnička, referovala o narastajúcej zločinnosti v meste. Mestské predstavenstvo bolo zúfalé, vyskúšalo už mnoho opatrení a žiadne poriadne nezabralo. Nuž, komu niet rady, tomu niet pomoci a pritom to Jožo myslel vtedy s ľuďmi dobre. Ale začnem od začiatku. Jožo Úžľabina mal šťastie, na čo siahol, to sa mu darilo.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (17) Tsantsa
Dobrodružní cestovatelé z dob před druhou světovou válkou bývali výhradně muži. Jedinečnou výjimku představovala Rosita Forbesová, která se nebála cestovat i do velmi nebezpečných oblastí. Její články, povídky a knihy vycházely v řadě zemí po celém světě. Rosita přijela v roce 1935 do Ecuadoru. V hlavním městě Quitu se zdržela jen krátce, brzy odcestovala autem do Banosu, tehdejší poslední výspy civilizace.
Příhody strýce Františka - Dvojníci (1/4)
Strýc František zvedl pušku. Byla to nová karabina K98k, jen trochu pozměněný model té, kterou měl doma táta, ještě z první světové. Cítil její hladké bukové dřevo na tváři, houpal ji jako dítě. Kdysi dokázal z osmdesáti metrů ustřelit bažantovi hlavičku. Vestoje, na povel kapitána téměř bez míření vystřelil.
Egon Wiener: Vitamíny po pětačtyřicátém | Prázdniny | Poděkování vzpomínkou
My, kluci, jsme to nikdy neměli moc lehké, a zvlášť ti, kteří se narodili dosídlencům v pohraničí po odsunu Němců. Prostředí, kam nás drazí rodiče přivedli, bylo úplně jiné než u babiček, tet a strýců ve vnitrozemí. Byl to svět naruby. Co bylo normální v Sudetech, bylo v Nymburku nebo v Kolíně postavené na hlavu. Vše bylo o Němcích a po Němcích. Od hrnce ve dřezu po knížky, obrázky a nádobí v kredencích. Půdy plné bohatství, poklady skryté pod podlahami. Zahrady, louky, pole, stráně, potoky, břeh Nisy, na co ukážete, to bývalo jiné než tam, odkud naši přišli.
Luděk Ťopka: Obecní strážník a moji první kapříci
Rodiče naštěstí nebyli dosud doma, otec v práci, máti u své sestry na Blatově, takže jsem mohl kolem šesté, když už se pomalu stmívalo, vypadnout s nenápadnou aktovkou k rybníku. Nešel jsem nejkratší cestou, protože ta vedla právě kolem Šimečkova domu, který stál kousek od rybníka. Sice ne na dohled, protože za rohem, ale přece jen blízko.