Jan Hora: Sběratel dobrodružství (23) V obklíčení šelem

Rubrika: Literatura – Na pokračování

Sběratel dobrodružství

Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O  napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.

Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.

V obklíčení šelem

Jacku Lampardovi nebylo ještě ani sedmnáct let, když se začal hodně přátelit se svým sedmašedesátiletým strýcem Oliverem. Sblížila je společná záliba v lovu. Žili oba na severu Kanady a pro společná lovecká dobrodružství nemuseli chodit daleko. Jackovi imponovala zkušenost starého zálesáka a rád ve chvílích volna poslouchal jeho vyprávění.

Dne 7. listopadu 2009 vyrazili na sněžném skútru k pobřeží na lov tuleňů. Byla sobota a Jack se těšil na zajímavý víkend. Přejeli z pevniny na zamrzlé a zasněžené moře. Ledová rovina vybízela k rychlé jízdě, ale Jack se řídil radami starého Olivera. Škrtil plyn a jel pomalu, aby nepřehlédli díry v ledu, ke kterým se tuleni připlouvali nadechnout. Byli už hodně daleko od obydlených míst, když motor sněžného skútru zakašlal a ztichl. Zastavili se a zkoušeli najít příčinu selhání jinak bezproblémového dopravního prostředku. Mladík i stařec měli blízko k přírodě, ale technika jim moc neříkala. Uvědomili si, že skútr neopraví, a vydali se tedy pěšky k městečku Coral Harbour na ostrově Southampton. Bylo to nejbližší civilizované místo. Vzali si jen pušky a tlumoky se svačinou. Po pár kilometrech chůze se jim pod nohama rozeznělo zlověstné dunění a praskot. Led se všude kolem začal bortit. Jack uskakoval před náhlými puklinami, ze kterých se ihned začínala valit mořská voda. Oba opěšalé lovce náhle rozdělila rychle se zvětšující mezera. V třeskutém mrazu nebylo možné vodu překonat. Nestačili se ani domluvit, Jack i Oliver museli od okrajů ker rychle utíkat. Když se Jack ohlédl, spatřil svého strýce už hodně daleko od sebe. Rozeznal, jak na něj Oliver zamával s puškou a za chvíli mu zmizel z očí. Uvědomil si, že zůstal sám na kře, kterou unášejí arktické vody bůhvíkam. Mohl jen doufat, že se strýc dostane v pořádku do Coral Harbour a zburcuje záchranáře.

Rozhlédl se.

Jeho ledový ostrov byl poměrně velký, ale brzy ke svému zděšení zjistil, že na něm není sám. Jack spatřil v nevelké vzdálenosti tři lední medvědy, kteří ho upřeně pozorovali. Stmívalo se. Jack si zkontroloval pušku a díval se na trojici šelem, jak se k němu pomalu blíží. Poznal, že se zřejmě jedná o medvědici s odrostlými mláďaty. Mladší medvědi však už byli dost velcí na to, aby člověka mávnutím tlapy roztrhali. Největší nebezpečí však hrozilo od jejich stále více podrážděné matky. Jack se rozhodl ustoupit co nejdál k okraji kry, aby svou přítomností šelmy nevyrušoval. V šedobílé tmě však brzo zjistil, že je sledován. Medvědice se neustále přibližovala, občas zvedla hlavu a výhružně zařvala. Útok se zdál neodvratný. Jack ještě nikdy nelovil tak obrovské a nebezpečné zvíře. Svíral třesoucíma rukama pušku a čekal. Ustoupit už nebylo kam, cítil, že kdyby se otočil a začal utíkat, byl by po několika krocích dostižen a rozsápán rozlícenou šelmou. Vystřelit se také obával, měl strach, že jediná rána tři medvědy nezastaví.

Přišlo to naráz! Medvědice rozevřela tlamu se strašnými tesáky a vyrazila do útoku. Jack namířil pušku a vypálil. Po výstřelu se hned nepodíval, popoběhl několik kroků do strany a čekal každým okamžikem smrtící ránu obrovské tlapy. Když se nic nestalo, dostal odvahu se otočit. Uviděl medvědici dokonávající po jeho ráně na zkrvaveném ledu. Mladé šelmy se držely poblíž, ale k útoku se neodhodlaly. Jack poodešel stranou a zůstal stát. Nabil si pušku a zkontroloval ji. Byla už noc, na spánek nemohl ani pomyslet. Mráz zesílil a pronikal i prošívanou bundou. Chodit ve tmě po ledové kře bylo velmi nebezpečné, mohl by spadnout do moře a to by byla jistá smrt. A na pevném ledu mohli kdykoliv zaútočit mladí medvědi.

Noc byla hrozná a nekonečná. Druhý den přinesl slabý příslib naděje, že se objeví letadlo a záchrana. Ale nestalo se nic. Z velké dálky pozoroval nedospělé medvědy, kteří se stále zdržovali u své matky. Jack tušil, že šelmy už jsou dost velké na to, aby se uživily samy, a děsil se chvíle, až od staré medvědice odejdou. Potichu se odplížil až na nejvzdálenější výběžek kry a tam přečkal celý den.

Přišla druhá děsivá noc. Jack měl strach usnout. Bál se mrazu, který by ho mohl ve spánku zabít. Bál se, že se může každým okamžikem vyřítit z bělošedé temnoty lední medvěd a překvapit ho. Dočkal se dalšího rána, byl silně podchlazený a znepokojeně pozoroval, že přestává cítit nohy a tváře. To jsou první příznaky omrzlin. Věděl, že už dlouho nevydrží. Seděl na tlumoku a třásl se zimou, když zaslechl motor letadla. Vědomím mu projela nesmírná radost, když zvedl hlavu a uviděl nad sebou kroužící cessnu se záchranáři. O minutu později přistálo letadlo na ledové kře. Byl zachráněn.

Jackova kra urazila za dobu jeho pobytu čtyřicet pět kilometrů vodami arktického moře. Strýc Oliver dorazil po strastiplné cestě do Coral Harbour až druhý den večer. Rychle uvědomil záchrannou službu. Průzkumné lety neměly v nadcházející noci šanci na úspěch, ale ráno Jacka Lamparda našli a vysvobodili ho z ledového pekla.

Píše a kreslí Jan Hora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 11. 05. 2012.