Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (29)
V prádelně pracovaly domorodky a všechno to byly mladé a hezké holky kolem šestnácti osmnácti let. Bylo jich asi patnáct a na starosti je měl starý Polák a ten si mě oblíbil. Často jsme spolu hovořili směsicí polštiny, češtiny a angličtiny. Zaměstnávala ho misie v Yirrkala a jeho úkol byl naučit mladé černošky pracovat v moderní prádelně.
Antonín Siuda: Pak to zvíře tiše umřelo
Paní od vedle chodí celá zkormoucená. Důvodem je, že zůstala sama. Umřel jí muž a záhy po něm starý člen rodiny, pejsek. To první úmrtí je naplněním determinanty života – chvíli jsme tu a pak už na věčné časy nejsme. Člověk musí žít velmi dlouho, aby dosti hluboce procítil krátkost svého bytí a smysl svého konce.
Michal Čagánek: Luky, šípy, samopaly
Sousedovi kluci. Martin a Jarek. Bez těch dvou by mé dětství nebylo úplné. Bez společných výprav do útrob opuštěného statku v naší ulici. Bez šplhání po stromech. Bez plastových vojáčků a cvrnkacích kuliček. Bez luků z prutů zlatého deště a kusu rybářského vlasce, bez pistolí kapslovek a špuntovek koupených na pouti. Indiánské čelenky z gumy do trenýrek s našitými pery holubů našeho dědy jsme doplnili pery papoušků, které choval táta obou kluků.
Břetislav Stejskal: Vozejk zdarma
Před dveřmi, které vědí, kdy se mají otevřít a kdy zavřít (kde jsou ty časy, že jsme se jim obdivovali v Praze na letišti), tedy před těmito dveřmi mladík vycházející s prázdným vozíkem. Já: „Za kolik mi ten vozík prodáte?“ „Za pět korun.“ Otevřel jsem peněženku. Tam pětikoruna není. Z drobných se pět korun nedá sestavit. Desetikorunová mince tam není.
Ivo Jahelka: Balada o domácích pracech paní Růži
Paní Růža stála nad hromadou prádla, / ráda, že to prádlo bez problémů zvládla. / Jeden kousek zůstal ušpiněnej silně – / manželovy gatě, který nosí v dílně. / Paní Růža vzdychla: „Zatracenej Karel, / zas se v práci otřel o asfaltu barel. / Tohle vyprat nejde, budu muset zjistit, / čím takovej sajrajt nechá se vyčistit.“
Jan Jurek: Sladce hořké dětství
Cyklista z Beverly Hills - tak zní titul knihy světoznámého autora W. Saroyana vydané v nakl. Eminent /přeložila Věra Klásková/. Na úvod se možná patří poznamenat, že málokterý autor vzbuzoval a snad stále vzbuzuje v řadách literárních kritiků a stejně tak v řadách čtenářů tolik rozporuplné reakce. Jedni ho bez nadsázky upřímně zbožňují a druzí mu mnohdy v lepším případě nemohou přijít na jméno, doslova i obrazně.
Danuše Markovová: Suvenýrové stopy
Pokud někdy zatoužíte čistě z egoistických pohnutek po sobě zanechávat stopy, tak vězte, že se jim velmi dobře daří v mořském písku. Otiskují se s nevšední lehkostí, aniž byste museli vyvíjet duševní či fyzický nátlak na svou osobu. Toto skvělé zjištění mě napadlo letos u moře při první průzkumné procházce po nádherné písčité pláži, do níž se má chodidla bořila v rytmu mořských vln. Téměř rozkošnicky jsem si věrné otisky šlépějí vychutnávala, neboť ideálně rovný povrch pro ně vytvářel ty nejlepší podmínky.
Egon Wiener: Otec Kondelík a ženich Vejvara – zrcadlo nastavené současnosti
Píši Vám, pane Hermanne. Nestihl jsem Vám sdělit, jako mnozí jiní v lednu roku 1899, jak moc, či málo se mi Vaše kniha líbí…. Autora knih U snědeného krámu, Bodrých Pražáků a jiných lze jen doporučit, neb víc jak po stu letech nevyčpěla z jeho knih dobrota a rozmanitost všehochutí ve spleti lehounkých příhod, které se v životě průměrného měšťana mohou vyskytnout. Na paměti dlužno mít, že nebýt dnešních televizních rozinkových seriálů, nebylo by s čím srovnávat. Já za blouda byl co dítě, když Kondelíka story měl jsem za sladký limonádový sirup, tak pro kojící matky, aby jejich mléko mělo ten správný říz.
Iveta Kollertová: Jsem zase člověk
Ranní vzbuzení, odebrání krve a nastávající vizita. Páteční den se probíral jen pomalu, sluníčko se snažilo prorazit skrz žaluzie a bez úspěchu zmizelo za mrakem. Snídaně na vidličku se nekonala, sestřička mi naskládala tři misky vývaru a bylo po parádě. Upozorňuji šeptem okolí, že můj žaludek nepojme ani jednu misku, natož všechny tři.
Ivan Kraus: Řešení
"Jak se máš?" zeptal jsem se Nývlta, když jsem ho zaslechl v telefonu. "Mám moc práce. Jsem tajemníkem nové politické strany." Byl jsem zvědav, o kterou se jedná. "UPSDLKOKNZ," pravil Nývlt o poznání hlubším hlasem. Když si povšiml, že si se zkratkou nevím rady, vysvětlil mi, že je tajemníkem Unie pravicových sociálních demokratů, liberálních komunistů, odtržených křesťanů a neekologických zelených.
Pravda víťazí?
Okrídlená veta, vďaka ktorej by človek mohol nadobudnúť dojem, že keď úprimnosťou obdarí toho druhého, dostane sa mu zároveň úprimnosti z jeho strany. A keď sa mu žiada svoju bolesť rozdeliť na dve časti, tak ako sa delí o radosť a šťastie ...
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (1)
A už ji měla! Vystřihla jsem jí takovou facku, že se zapotácela až ke dveřím. – Tohle si ke mně dovolovat nebudeš! přidala jsem navíc a bylo mi jedno, že vzbudím Patrika i malou Lindu, která spí vedle v ložnici. Moje dcera se chytla za levou tvář, úkosem se na mne zadívala a nenávistně štěkla: – Peníze mi snad můžeš dát! Chci si koupit brýle!
Egon Wiener: Dřeváky | Chmel-kam s ním | Mít kliku, kličku
Jsem z rodiny, kde se až tak moc nenosily. Vlastně neznám nikoho kolem mne, kdo by je kdy nosil. Vím, že se říká, že je na tom jako Baťa s dřevákama, ale co vím, tak Baťa dřeváky nevyráběl, spíše jim pomohl do kamen. Dřeváky společně s tulipány, to je motiv Nizozemí. Klapot dřeváků jsem u nás na ulici, co živ, neslyšel. Viděl jsem je na Hurvínkovi. Nebyly v žádné známé pozůstalosti, natož v kredenci s míšenským porcelánem. Snad, že se za ně lidé styděli. Ono když se o někom řekne, že je dřevák, myslí se o něm, že je prosťáček, hlupák.
František Mendlík: Znesvěcená modlitebna
Fanouš Pecháček zblbnul na stará kolena. Statný šedesátník dostal druhou mízu. Zamiloval se. Dopracoval se důchodového věku po dvou nezdařených manželstvích. Sběratel všeho, vášnivý čtenář, poučený samouk. Obě postupně za sebou jdoucí ženy neměly pražádné pochopení pro jeho neklidnou sběratelskou letoru. V prvním manželství se dal na letecké modelářství. Lepil letadýlka. Protože se v běžných obchodech dostaly koupit pouze stavebnice dopravních letadel z NDR, bylo třeba shánět tuzexové bony. Vytoužené stavebnice zahraničních firem bylo možno koupit pouze v Tuzexu.