Stanislav Moc: Pojišťovna
Jednou jsem mladé holce prodal hodinky se zárukou a ona mi je asi za týden přinesla nazpět, že jí vypadlo sklíčko a že chce své peníze zpět. Díval jsem se na hodinky a viděl, že jsou silně odřené. Sklíčko v nich chybělo, ale asi proto, že holka někde šmikla rukou s hodinkami o zeď. To jsem vzít nazpět nemohl, to by mi výrobce nevyměnil.
Vladimír Cícha: Erikova cestička
Pobřeží Pacifiku, na které v létě chodíme, se vyznačuje přírodní drsností. Kameny různé velikosti omleté vodami oceánu, ohromné klády, s nimiž si živel v době přílivu a v zimní době pohrává jako se sirkami, to je naše oblíbené místo. Sotva začne alespoň zdánlivě letní počasí, docházíme tam dost často. A stejně tak už po léta činí Erik. Přijíždí automobilem z Calgary, někdy přiletí. Navštívit matku, která v Západním Vancouveru žije. Seznámili jsme se s ním na té kamenité pláži. Nemáme jasno o jeho zaměstnání, ač už jednou nebo dvakrát se nám to pokusil objasnit. Hovořil o jakýchsi svých klientech, o žurnalistice, ale hlavně o daních.
Jan Řehounek: Něco mu přibylo v kalhotách
V pátek odpoledne po šichtě prohlásil Bob ke kolegům v šatně: „Příští tejden mám dovolenou. Pobrali jsme prémie, tak to pěkně roztočím!“ A odebral se do pivnice Semafor, aby dvanácti pivy a pěti rumy zahájil týdenní spanilou jízdu. Nutno podotknout, že ke spanilosti měla daleko.
Vladimír Vondráček: Česká přísloví
Abychom ale naše předky jen nehaněli, musíme je také alespoň trochu pochválit. Stále jistě platí, že „Žádný strom neroste do nebe“, dále „Za dobrotu na žebrotu“, „Zloděj volá – chyťte zloděje“, což je u nás nyní velmi aktuální. Jen nepatrné potíže máme se rčením „Čas jsou peníze“, a kupodivu zejména u našich politiků platí, že – „Mluví, co mu slina na jazyk přinese“, jako by ani věta nebyla pronesená myšlenka, vznikající v mozku!
Zdislav Wegner: Foťák
Zvedl jsem oči od novin a málem jsem na něj křiknul, ať zavře ty dveře. Kolem jeho sešlapaných bot zavál do kupé vítr, a s ním zápach dávno nemytých podlah, nedopalků, záchodků, potu a špíny. Vešel, s námahou za sebou dveře zatáhl, a s omluvným úsměvem se usadil naproti, vedle okna.
Ruth Hrušková: Vždyť nad mraky slunce svítí! / Dělaj šaty člověka?
Jenže do chrámu Božího se nechodí se svačinou v kabelce, ještě tak by se našel kancionál. Za dřevěnými, bronzem zdobenými dveřmi vdechnete kadidlovou vůni, jemně uháčkovanou v neviditelnou clonu. Zbývá několik minut do začátku mše svaté. Vedle mě usedl mladík s dlouhými vlasy v hrubě upleteném svetru, do jehož rukávů si vsouval prokřehlé ruce.
Václav Čapek: Slovník jazyka našeho (A-L)
ALIMENTY - nejlepší důkaz toho, že za chyby je třeba platit. ALTRUISTKA - žena, která souhlasí s tím, že s námi bude sdílet starosti, které bychom neměli, kdybychom se s ní neoženili. ANATOMIE - to, co má každý, ale co se nejlépe demonstruje na dívkách. ARCHEOLOG - člověk, jehož kariéra leží pod zemí. AUTOMATIZACE - snaha mužů usnadnit práci tak, aby ji mohly vykonávat pouze ženy.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (7)
Ráno jsem ještě nevěděl, že kráčím do radňovské školy naposled. Sice to bylo možné vytušit, protože starším bratránkům Vlaďkovi a Pepíkovi už před týdnem zavřeli v Pelhřimově měšťanku a tudíž si vozili úkoly domů, ale nikdo nevěřil, že by Němci zavřeli i školy obecné. Nadýchl jsem se před osmou hodinou medové vůně radňovské školy a vzápětí mě strýček Šetek poslal domů.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (24)
Posadila jsem se v posteli a za hlavou zmáčkla vypínač lampičky. Teď konečně přišla moje chvíle! – Víš, s čím se mi, Luboši, svěřila naše Simona?! Hodila jsem mu háček, na který se měl chytit. - Nevím… a taky mne to nezajímá! odpověděla mi hromada z polštářů a přikrývky. – Dobrou noc! - Věřil bys, že Viktor byl fízl?! prozradila jsem mu a čekala jeho velký úžas.
Večera pri sviečkach / Nevedomost hriechu...
„Mucinko môj, a či ty vieš, aký je dnes dátum v kalendári?“ „Neviem, drahá. Aký?“ „Cukríček môj, máme jubileum, už sme spolu celé tri týždne. Cmuk, cmuk, cmuk... Zlatko, čo by si povedal, keby sme si urobili slávnostnú večeru pri sviečkach?“
Montáž (1/2)
Připravoval jsem se na výjezd do jedné malé firmičky na sítotisk, která si u nás objednala výrobu a montáž nějakých speciálních regálů do jejich meziskladu. Akci jsem vyfasoval na osobní přání šéfky, která s mou poslední prací u nich byla zřejmě moc spokojená. Když jsem si odškrtal všechny věci, který jsem měl za chvilku nakládat na dodávku, zavolal si mě šéf do kanceláře.
Ivan Kraus: Kolo
Každý kluk touží mít kolo. Vzpomínám na to, jak jsem si ho sám kdysi přál. Nějakým nedopatřením jsem však místo něho dostal piano. Řekl jsem matce, že jsem si nepřál piano, ale kolo, na kterém bych rád jezdil. Matka pravila, že na kole bych se mohl zranit, kdežto u piana mi úraz nehrozí. Na pianě nenarazím ani nepadnu do příkopu. Kromě toho mohu na piano hrát, což bych na kole, jak musím uznat, nemohl.
Elena Paclová: Zvířata vědí víc, než si myslíme (3)
Po čase se ukázalo, že Pepíček z neznámých důvodů vůbec nechce létat. Ne, že by to neuměl, ne že by nemohl, nechtělo se mu. Patrně usoudil, že když chodí jeho zachránci, nebude se nad ně vyvyšovat, bude chodit jako oni, po zemi. Dospělí se naučili dívat se pozorně pod nohy, v obavě, aby ho nezašlápli, protože se svižně přemisťoval a objevoval se v nečekané chvíli na nečekaných místech.
Egon Wiener: Sestav si svůj svět | Čarostřelec | Zlatý lev
Myslím si, že to podstatné už bylo vymyšleno. O to víc mě překvapil pan inženýr Ulrych z Nymburka svým nápadem. Systém puzzle využil ke hře Putování Českým rájem, něco, co jsme tu ještě neměli. Magnetické střípky, 43 kusů, jednoduchá estetická doplňovačka toho nejhezčího od Sychrova přes Frýdštejn, Malou Skálu k Sobotce, Kosti, Lomnici nad Popelkou až po Jičín.