František Mendlík: Šlépěje Otce zakladatele
Historie tohoto národa se hemží Otci zakladateli. Máme Otce vlasti, Otce kubismu, Otce národa. Vincek Rendl aspiroval v jisté době na roli Otce zakladatele fotbalu v obci Podboří. Jeho syn Fanouš zatoužil kdysi zjistit původ svého rodu a případně vytvořit generační strom. Kdo by nebyl zvědavý, kam až sahá povědomost o předcích. Protože neovládá latinu, ani němčinu, zůstaly mu uzavřeny různé matriky. Tento hendikep řešil pochůzkami po pamětnících.
Egon Wiener: Píši Vám, svatá Zdislavo, a mám k tomu své důvody
Jaké? Nebyla jste doma. Nebylo nás málo, kdo k Vám přijel na návštěvu, a Vy jste byla bůhvíkde. No co dělat. Slavili jsme bez Vás. Dvacetiny znovuotevření hradu – zámku Lemberk po přestavbě. Přijeli jsme ze všech končin a všichni jsme si libovali. Bylo nám u Vás dobře. Paní kastelánka byla milá, čísla účetní bilance kladná, slunce vysoko na obloze, sem tam teplá dešťová kapka. Krásná idylka, zlatý čas a Vy nikde… Aspoň jsme se podívali, kde přespáváte. Nic moc. Holobyt. 13. století. Cela skromné jeptišky.
Milan Markovič: Svět vzhůru nohama...
Golfskému proudu už není jasné, kam by měl směřovat. Na cigaretách najdeme varování, že kouření může zabíjet. Jako kdyby na chlebě bylo napsané: Nejezte to, zahynete! Potraviny obsahují výrobcem přiznané a poctivě vyznačené škodlivé přísady. Výhodně nakoupené čínské hračky pumpují do dětí olovo a ftaláty.
Pavel Kopáček: Docela malá psí pohádka
Tak si děti hezky sednětě,povím vám mou malou psí pohádku. Jmenuji se Betinka a to, že mi rozumíte, to způsobil můj páníček, který rozumí naší psí řeči a napsal to pro vás po vašem, po lidsku. Jsem docela klidná a hodná fenka, nejraději se stočím do klubíčka na svém oblíbeném křesle a spím. Ale běda, jestli u našich dveří zazvoní listonoška nebo cizí člověk!
Iveta Kollertová: Studánka splněných přání
Pomalu jsme vjeli do hustého lesního porostu. Všude samá pavučina, voní podhoubí a za zády utichá ruch města. Občas se ozve zvuk motorky nebo silnějšího auta, jinak je naprosté ticho. Cesta je kamenitá, rozbrázděná stékajícím pramínky z blízkého potoka. Ptáci nezpívají, v těchto místech panuje zvláštní ponurá, až zlověstná atmosféra.
Jan Jurek: Šárka
Přicházela k nám na pokoj téměř pravidelně, aby si poklábosila s mým spolubydlícím. Jmenovala se Šárka, měla krásné velké oči, velká ústa a postavu drobounkou až příliš na můj vkus. Petr, můj parťák na koleji, s nímž jsem to táhl celé čtyři roky, měl Šárku za dobrou přítelkyni. (Nic víc nic míň – jak mě léta asi v dobré víře ujišťoval.)
Stanislav Moc: Pojišťovna
Jednou jsem mladé holce prodal hodinky se zárukou a ona mi je asi za týden přinesla nazpět, že jí vypadlo sklíčko a že chce své peníze zpět. Díval jsem se na hodinky a viděl, že jsou silně odřené. Sklíčko v nich chybělo, ale asi proto, že holka někde šmikla rukou s hodinkami o zeď. To jsem vzít nazpět nemohl, to by mi výrobce nevyměnil.
Vladimír Cícha: Erikova cestička
Pobřeží Pacifiku, na které v létě chodíme, se vyznačuje přírodní drsností. Kameny různé velikosti omleté vodami oceánu, ohromné klády, s nimiž si živel v době přílivu a v zimní době pohrává jako se sirkami, to je naše oblíbené místo. Sotva začne alespoň zdánlivě letní počasí, docházíme tam dost často. A stejně tak už po léta činí Erik. Přijíždí automobilem z Calgary, někdy přiletí. Navštívit matku, která v Západním Vancouveru žije. Seznámili jsme se s ním na té kamenité pláži. Nemáme jasno o jeho zaměstnání, ač už jednou nebo dvakrát se nám to pokusil objasnit. Hovořil o jakýchsi svých klientech, o žurnalistice, ale hlavně o daních.
Jan Řehounek: Něco mu přibylo v kalhotách
V pátek odpoledne po šichtě prohlásil Bob ke kolegům v šatně: „Příští tejden mám dovolenou. Pobrali jsme prémie, tak to pěkně roztočím!“ A odebral se do pivnice Semafor, aby dvanácti pivy a pěti rumy zahájil týdenní spanilou jízdu. Nutno podotknout, že ke spanilosti měla daleko.
Vladimír Vondráček: Česká přísloví
Abychom ale naše předky jen nehaněli, musíme je také alespoň trochu pochválit. Stále jistě platí, že „Žádný strom neroste do nebe“, dále „Za dobrotu na žebrotu“, „Zloděj volá – chyťte zloděje“, což je u nás nyní velmi aktuální. Jen nepatrné potíže máme se rčením „Čas jsou peníze“, a kupodivu zejména u našich politiků platí, že – „Mluví, co mu slina na jazyk přinese“, jako by ani věta nebyla pronesená myšlenka, vznikající v mozku!
Zdislav Wegner: Foťák
Zvedl jsem oči od novin a málem jsem na něj křiknul, ať zavře ty dveře. Kolem jeho sešlapaných bot zavál do kupé vítr, a s ním zápach dávno nemytých podlah, nedopalků, záchodků, potu a špíny. Vešel, s námahou za sebou dveře zatáhl, a s omluvným úsměvem se usadil naproti, vedle okna.
Ruth Hrušková: Vždyť nad mraky slunce svítí! / Dělaj šaty člověka?
Jenže do chrámu Božího se nechodí se svačinou v kabelce, ještě tak by se našel kancionál. Za dřevěnými, bronzem zdobenými dveřmi vdechnete kadidlovou vůni, jemně uháčkovanou v neviditelnou clonu. Zbývá několik minut do začátku mše svaté. Vedle mě usedl mladík s dlouhými vlasy v hrubě upleteném svetru, do jehož rukávů si vsouval prokřehlé ruce.
Václav Čapek: Slovník jazyka našeho (A-L)
ALIMENTY - nejlepší důkaz toho, že za chyby je třeba platit. ALTRUISTKA - žena, která souhlasí s tím, že s námi bude sdílet starosti, které bychom neměli, kdybychom se s ní neoženili. ANATOMIE - to, co má každý, ale co se nejlépe demonstruje na dívkách. ARCHEOLOG - člověk, jehož kariéra leží pod zemí. AUTOMATIZACE - snaha mužů usnadnit práci tak, aby ji mohly vykonávat pouze ženy.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (7)
Ráno jsem ještě nevěděl, že kráčím do radňovské školy naposled. Sice to bylo možné vytušit, protože starším bratránkům Vlaďkovi a Pepíkovi už před týdnem zavřeli v Pelhřimově měšťanku a tudíž si vozili úkoly domů, ale nikdo nevěřil, že by Němci zavřeli i školy obecné. Nadýchl jsem se před osmou hodinou medové vůně radňovské školy a vzápětí mě strýček Šetek poslal domů.