Vladimír Vondráček: Česká přísloví

Rubrika: Literatura – Fejetony

Kdo by neznal krásná česká přísloví, která nám zanechali naši předkové a která nás provázejí od školky. Je jich snad nespočet a jedno je lepší než druhé. V tomto článečku bychom si chtěli na tuto starou lidovou tvořivost tak trochu s nadhledem posvítit. Snad nám odpustíte tento neobvyklý plurál majestáticus, ale on se sem prostě hodí. Přitom se zcela beze studu a beze strachu, že budeme nařčeni z plagiátorství, necháme inspirovat nesmrtelným Saturninem. Ten jak známo společně s dědečkem založil Společnost na uvádění přísloví na pravou míru.
Doufáme, že nám pan Jirotka promine, my bychom v tom chtěli pokračovat. Některá přísloví doplníme, jiná zpochybníme a další doslova rozcupujme na kusy! Máte se na co těšit. Nechceme nosit dříví do lesa a tušíme, že možná někomu šlápneme na kuří oko, ale nepřátel se nelekáme a na množství nehledíme. Takže – „Do toho a půl je hotovo!“

Prověřování věrohodnosti českých přísloví začněme známým: „Pravda vítězí“, které už Jan Masaryk doplnil velmi výstižně – „ale dá to fušku“! Zde nám to nedá a musíme zmínit i novější Havlovu inovaci – „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Vzpomínáte, jak nám toto heslo před lety zalahodilo? Dnes už je slýcháváme většinou pouze s výsměšným či dokonce pejorativním přízvukem a nám se zdá, že je to stejně nemorální a nechutné, jako mluvit o provaze v domě oběšence!
Ale na morálku a politiku ještě dojde. Nyní si však připomeňme několik přísloví, která je třeba tak nějak doplnit. „Ranní ptáče dál doskáče“, ale navíc také – „víc sežere a dřív chcípne!“ Nebo dále – „Ryba smrdí od hlavy“, ale - „u člověka je tomu naopak.“ „Na každého někdy dojde“- „ale někdy to trvá tak dlouho, že se toho jeden nedožije!“ Rčení „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe“, je třeba také doplnit o - „ale také bohužel většinou už jen krátce!“
Podívejme se i na známá rčení o lásce: „ Láska kvete v každém věku“ – „ale rychleji odkvétá v mládí“, nebo – „Láska prochází žaludkem“ – „ale důležité jsou i jiné orgány!“ Velmi nedokonalých a často velmi zavádějících je dle našeho názoru bohužel značná část našich jinak krásných přísloví. Třeba – „Peníze kazí lidi“ – zde ani nevíme, kterým směrem tato věta platí! „Za blbost se platí“ – to je velké zjednodušení a je to naprosto zavádějící, protože všichni víme, že se přece platí za všechno! A naši milí předkové na tom bohužel nebyli zřejmě nejlépe ani s matematikou!
Jinak by nemohli propagovat rčení, že je „Čistota půl zdraví“ a také „Veselá mysl půl zdraví“. Kdyby to platilo, stačilo by mýdlo a baviči, a rázem bychom měli po starostech o své zdraví a nemusela se konat reforma zdravotnictví! Nebo - jak je možné, že tvrdili –„ Nula zůstane nulou na každém místě!“ Je přece nebetyčný rozdíl na kterém postu v čísle ta nula stojí a zkuste mít na účtu za jedničkou čtyři nuly, anebo nul osm, a jistě poznáte ten rozdíl!
Abychom ale naše předky jen nehaněli, musíme je také alespoň trochu pochválit. Stále jistě platí, že „Žádný strom neroste do nebe“, dále „Za dobrotu na žebrotu“, „Zloděj volá – chyťte zloděje“, což je u nás nyní velmi aktuální. Jen nepatrné potíže máme se rčením „Čas jsou peníze“, a kupodivu zejména u našich politiků platí, že – „Mluví, co mu slina na jazyk přinese“, jako by ani věta nebyla pronesená myšlenka, vznikající v mozku! Když jsme jen letmo proběhli pár internetových stránek, sami jsme se podivili, kolik moudrostí naši předkové do svých pořekadel a rčení vložili. To nás ovšem vyburcovalo k další snaze, podívat se této lidové tvořivosti na zoubek, takže musíme pokračovat.
„Ráno moudřejší večera“ může být pouze v případě, že se nejedná o kalné ráno opilcovo, „Protivy se přitahují“ nejen ve fyzice, ale dle činnosti našich současných potentátů se zdá, že i v politice! Přísloví, která padnou našim politikům jako něco na hrnec a kterými by se měli řídit, ale neřídí, je celá řada. Měli by vědět, že „Každý chvilku tahá pilku“, „Kdo s čím zachází, tím také schází“ a zejména, že „Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí!“ Naši politici by také měli hledat pravdu nejen ve víně, ale i mezi lidmi, měli by si častěji sypat popel na hlavu a méně používat rčení „Ruka ruku myje!“
Dále je třeba se zastavit u zajímavého přísloví „Kdo rychle dává, dvakrát dává.“ Zde je jasné, že značná část našich levicově smýšlejících občanů by dala přednost rozdávání pomalejšímu, ale zato častějšímu, nejlépe dennodennímu! O „Máslu na hlavě“ ví u nás snad každý, zejména pak o tom na hlavě druhých.
Příslovím „Nemaluj čerta na zeď“ by se měli řídit, ale opět bohužel neřídí, četní sprejeři. Naopak velmi se v našich krajích uchytilo heslo „Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně,“ a to zejména ta část o slečně, která se rozšířila i o manželky. Podstatně se také rozšířil okruh působení rčení „Bez peněz do hospody nelez“ a také „Líná huba – holé neštěstí.“ „Z bláta do louže“ a „Z deště pod okap“ se dostal jistě každý, ale naopak kde kdo z nás má výhrady k „Lehce nabyl – lehce pozbyl“, protože často platí pouze ta jeho druhá část.
U rčení „Komu se nelení, tomu se zelení“ si dovolíme lehce zaveršovat a dodat, že – z toho se radují zejména jeleni.
Dávno zřejmě neplatí, že „Slovo dělá muže“, ale dle našeho názoru se bohužel stále více prosazuje, že „Šaty dělají člověka“, přestože je tomu právě naopak. Člověk přece dělá šaty a žádné sebedražší šaty z lotra pořádného člověka neudělají! Leckdo, zejména milenci, budou mít jistě výhrady k tomu, že „V nejlepším je třeba přestat“, i když většinou přijmou, že „Opatrnost je matka /nejen/ moudrosti.“ Bez uvozovek pak můžeme uvést, že chytrost sice nejsou žádné čáry a ve dvou se to lépe táhne, ale boží mlýny bohužel melou stále pomaleji a dokonce i nejistě! Střepy už dávno nepřinášejí štěstí a práce kvapná už není málo platná, ale často se cenní téměř více, než práce pořádná.
Také lžím se stále více prodlužují nohy a kam to vede, to vidíme všude kolem. Břehy nyní mele spíše voda divoká, než tichá a – opět bohužel se udržuje platnost rčení – „Vyráží klín klínem.“ Velké oči nemá už jen strach, ale doslova kdekdo a leckde, a hole na bití psa se stávají nedostatkovým zbožím. Také panenky sedávající v koutě už dávno nejsou v módě a marně bychom je hledali ve dne i s lucernou.
Takto bychom mohli negativně pokračovat do aleluja. My však chceme samozřejmě zakončit probírku našich krásných lidových pořekadel pozitivně, i když to dá asi pořádnou práci! Takže nakonec snůška toho nejpozitivnějšího, co jsme v našich lidových pořekadlech objevili.

Protože odvážnému štěstí přeje jen někdy, měly by dobré hospodyňky pořádně trénovat, aby hravě pro pírko plot přeskočily. Vezměme rozum do hrsti, opravdu bychom neměli stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko a když je teď už mnohem více mostů, měli bychom věřit, že dobrá rada stále platí nad zlato a že v nouzi poznáš přítele. Uznávejme, že „Chybovati je lidské“ a „Chybami se člověk učí“, ale nevymlouvejme se na to!
Nekopejme jámy, abychom do nich sami nespadli, vězme, že není na světě člověk ten, aby se líbil lidem všem a moudřejší nechť ustupují, ale jen od „odcamcať“ po „camcať“! Zcela určitě se učme nejen v mládí, ale neustále, abychom to na stará kolena našli a zcela určitě se řiďme rčením „Co nemáš rád sám, nečiň druhému!“ Zde je ale opravdu třeba v nejlepším přestat, a tak nám dovolte zakončit jedním velmi známým a jedním téměř neznámým příslovím: „Pýcha předchází pád“ a „Ozdobuj se vědomostmi a ne oblečením!“

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Martin Velek

OHLASY NA ČLÁNEK

Nepatrí sa možno, aby Slovák komentoval takúto navýsosť českú tému, ale nedá mi. Keď už pán Vondráček zaradil medzi príslovia aj osobné heslo (dnes by sa asi nazývalo "slogan") T. G. M., chcem upozorniť:
Olga Scheinpflugová vo svojich spomienkach uvádza, že T. G. M. to nehovoril vždy v podobe "Pravda vítězí", ale vravieval vraj " Pravda vítězívá". (Aj v češtine sa tomu hovorí nedokonavý vid?) Nepýtajte sa ma na presný zdroj - pred pár rokmi to niekto citoval v článku, ktorý dnes už nemám.
Tá menej známa podoba je mi milšia preto, lebo po prvé viac zodpovedá realite (a T. G. M. bol určite realistom), a po druhé nás všetkých upozorňuje, že víťazstvo pravdy nie je zákonité až do automatizmu a samozrejmej zaručenosti, ale že vyžaduje, aby sa za toto víťazstvo niekto angažoval, zasadil. Teda aj my.

Ing. Peter Lieskovský, 21.02.2008
Prešov
2peterel(a)gmail.com

 

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 20. 02. 2008.