Miroslav Sígl: O šlapání nebeských cyklistů
Vraťme se přece jen o pár století nazpátek, aby nám byl ten překotný vývoj bližší. Průkopníky létání, o kterém v celé knize jde, byli skutečně cyklisté. Utopické, často až ztřeštěné návrhy létajících bicyklů, si nechávali jejich tvrůci patentovat v různých zemích světa. V knize najdeme velké množství ilustrací okřídlených bicyklů, šlapacích letadel či kluzáků včetně jejich technických parametrů, ale také fotografie elegantních aeroplánů, které začínaly udivovat svět na mezinárodních salónech v Paříži, vlastně na letišti Le Bourget.
Inka Zemánková - Dívka, co zpívala hot
Právě na tuto knihu Ondřeje Suchého, Inka Zemánková – Dívka k rytmu zrozená, čekalo netrpělivě nejen pražské nakladatelství Ikar, ale i všichni fandové swingu a staršího českého filmu. Autor mi poskytl rukopis k nahlédnutí již dříve ...
Ivan Kolařík: Neobvyklá úvaha na ožehavé téma
Ano, ulevit si v přírodě je hračka. Horší je, když se vám chce v prostředcích hromadné dopravy a ještě horší, když vás náhle přepadne neúprosné bolení břicha a nemáte kam jít. Nejdřív začne v břiše škrundat, zakrátko poté začnou křeče a vy víte, že jestliže v příštích pěti minutách nenaleznete úlevu, nejhroznější sen vašeho života se stane skutkem.
Iveta Kollertová: Návrat domů
Můj lékař, který mi byl přidělen osudem a primářem. Moc mne mrzí, že mi už jméno vypadlo z paměti, ale vzpomínám na něj jako na vysokého, statného muže, který mi řekl poprvé, jak na tom doopravdy jsem, Tenkrát se ani neusmál, jeho výraz byl nadmíru vážný a já se ho svým způsobem bála.
Libuše Čiháková: Bílý jako čokoláda | Lišák
V době, kdy si sousedé pořídili několik fenček, začal se nám náš maltézáček toulat. Cítit to jejich okouzlující aroma a nepokoušet se za nimi utéci, to by snad bylo proti přírodě. A tak se začal podhrabávat pod plotem. Většinou jsme ho lapli včas, jenže párkrát se nám to nepovedlo. Jak jednou pes (a nejen pes) přičichne ke kouzlu čubky, stane se z něho roztoulaný sexuální dravec.
Luděk Ťopka: Místo hrouzků - poklad
Na jaře následujícího roku jsem si ale uvědomil, že darovaní masožravci nebudou mít dostatek potravy. Z potomstva původní osádky zlatých jelců, které dosáhlo různé velikosti, od potěru po pěticentimetrové „klacky“, mnoho nezbylo, protože noví přistěhovalci už jich stačili podstatnou část zkonzumovat. Naštěstí je ale nad vsí rybník, který v té době sloužil místním rybářům jako zdroj nástražních rybek, převážně plotic a hrouzků.
Ludvík Ťopka: Rabštejnský Scotland Yard
„Takže, pánové“, začal pan otec, jako nejstarší, „víme, že Vojta Haloušek ze Stvolna přišel druhej den po tom mordu domů v juchtovejch botách, vo kterejch nevěděla ani jeho máma, přestal chodit do práce, kulhal na pravou nohu a lhal, že mu na ni stoupl kůň při práci, že měl najednou peníze na tolik chlastu a že v kořalně chtěl po cizím chlapovi tisíc zlatejch, než ten mu třikrát propích břicho.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (4)
Po čtrnácti dnech mě na stavbě něco kouslo do krku. Včela nebo vosa spíš ale nějaký jiný hmyz. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost, podobných bodnutí jsem už v minulosti chytla! Večer jsem absolvovala sice krásné rande s Míšou, ale v noci jsem pocítila šílenou bolest na krku. Napadlo mě, že by mi pomohl chladný obklad.
Hana Tomková: Zázrak na Piavě
Rakouský důstojník nespal, tiše ležel a oči měl vyhaslé. „Už nebojuje, ztratil vůli k životu,“ říkal si lékař. Pak vyšel před lazaret. Odtud z alpské průrvy bylo viděl část oblohy, byla dnes plná zářivých hvězd. „Těch se ta válka netýká, jsou lhostejné, jsou tak daleko, jsou věčné,“ pomyslel si lékař. Za ním se ozval hlas mladé sestřičky: „Doktore, přejte si něco, padají hvězdy a dnes je den zázraků,“ řekla tiše.
Jitka Krpensky: Slohová práce na téma Prázdniny
Tedy slovo prázdniny není úplně správné. Prázdno jsem totiž v červenci a srpnu vůbec neměl. Hned první týden jsem jel k tetě do Drtína, a tam já to mám rád. Bratranec Petr mě vzal sebou do jejich fotbalového klubu, kde jsme čutali skoro každé dopoledne. Po obědě jsme se chodili koupat a kluci mě naučili kraula, ale co bylo ještě lepší, bylo potápění. Nejdřív jsem se trochu bál a párkrát jsem se napil. Ale to jsem nikomu neřekl, na břehu totiž byly holky a ty by se mi smály.
Šárka Jarošíková: Návrat Malého prince
Jestlipak znáte Malého prince? Nedávno se mi stalo něco zvláštního. Potkal jsem velice malého človíčka se zlatými vlásky a malou krabičkou. Zeptal se mě, kde najde toho hodného pilota. Byl jsem trochu zmatený ...
Jitka Dolejšová: Krajíc pohody ke snídani od G. Apollinaira
Pravda umožňuje pronikat do neznáma. Překvapení, to, co je nečekané, je jedna z hlavních vzpruh poezie dneška. Hodiny jedna za druhou zvány jak pohřební průvod jdou. Člověk žasne, co lidé nadělají, jen aby nemuseli pracovat. Básník je ten, kdo objevuje nové radosti, i když je obtížné je snášet. Bez básníků a bez umělců by se lidstvo jednotvárností přírody brzo unudilo.
Eva Vlachová: Čisté ruce
Někdy na podzim jsem potkala zajímavou starou dámu. Opravdu dámu - klobouček, šálka barevně sladěná s kabátkem, nenápadné ale nápadité nalíčení a hlavně rukavičky. Myslela jsem si, že jen stylově dotvářejí její obraz, ale byl to omyl. Neodložila je, ani když se podepisovala. Zřejmě to pro ni byl dost obtížný úkon, bylo patrné, že už nemá ten pravý cit v prstech.
František Mendlík: Starost o chorého spolužáka
Nezáživný předmět účetnictví vyučoval na železniční průmyslovce profesor Hřivna. Byl to typický ouřada, kterému chyběly akorát klotové rukávy. O přestávkách chodil na kávičku do hospůdky za tratí, zvané DCV (Družstvo cestující veřejnosti). Při jeho hodinách se nevzrušoval nikdo. Kantor dobře věděl, že téma „Uzávěrka osobní pokladny“ nelze přednášet poutavým způsobem. Jistě by se dala celá látka pojmout jako příběh. Hrdina nejdříve opíše z ternionu čísla lepenkových jízdenek, pak vyzná lásku kolegyni.