Renata Šindelářová: Bublinky
Uvnitř bytu Simona zaslechla dětský pláč. Janička! Zajisté se zase vztekala kvůli nějaké maličkosti. Simona si pomyslela, jak obdivuje Markétinu trpělivost a stiskla zvonek. Pláč ustal. Následovaly kroky a ve dveřích se objevila Markéta. „Ahoj! To jsem ráda, že jsi přišla! Pojď dál!“ „Už to dlužím dlouho,“ připustila Simona.
Alena Wienerová: Napsáno životem
Bylo mi krásných 15 let. Po skončení základní školy jsem chtěla studovat gymnázium a mým snem po úspěšně složené maturitě bylo se stát právničkou. K tomu všemu jsem měla spolehlivé zázemí. Rodiče vysokoškoláci, podnikatelé, ale moc jsem si jich neužila. Snad i proto jsem byla samostatnější, než ostatní děvčata v mém věku.
Michal Čagánek: Bylo, nebylo
Byla jednou jedna babička, ale nebyla to obyčejná babička, byla to moje babička. Uměla pěkně hubovat, daleko lépe jí ale šlo vyprávění pohádek. Byly to krásné pohádky a vůbec nevadilo, že v nich sedmihlavá princezna nečíhá na Červenou Karkulku vracející se před půlnocí z bálu, aby jí doma trpaslíci nenadávali. Byly to pohádky, které napsal život sám.
Tomáš Jirák: Pavel a Klaudie
Nebýt mého neznámého ctitele, asi bych se už dávno zbláznila. Jako malá holka jsem mívala často pocit, že žiju jenom jako, jenom na zkoušku, pouze jakýsi provizorní život, že ten pravý život teprve přijde, a těšila jsem se, že jednoho dne se objeví pomyslný princ na bílém koni a odveze si mě do svého báječného světa.
Ivo Jahelka: Balada o nevydařeném Silvestru Pepíka Bočka
Včera soud odsoudil Pepíka Bočka, / ačkoliv na vině byla ta kočka. / Až dosud byl Pepa skoro svatej, / teď bude platit jak mourovatej! / Kdyby nedbal zlosti, byť jen z nedbalosti, / vyhnul by se půtce, nebyl by z něj škůdce. / Teď mu tvrdnou rysy, nechme mluvit spisy, / tam je všechno psáno, od něj podepsáno.
Ivan Kraus: Nejchytřejší národ na světě
Nejchytřejším národem na světě jsou samozřejmě Češi. Tento fakt je už dnes všeobecně znám a nelze proti němu nic namítat. Přitom zůstává jen otázkou, zda je dnes více chytrých Čechů doma, nebo v zahraničí. Mezi Čechy panuje v této otázce rozpor. V jedné věci se však všichni Češi shodnou: v názoru na druhé. Jenom Čech dokáže v neuvěřitelně krátké době rozeznat a posoudit chyby a nedostatky jiných národů.
Danuše Markovová: Čekací lhůty mohou pohladit
Čekat se dá kdekoli, kdykoli, na cokoli či kohokoli; čekat se dá v krátkém časovém horizontu, ale i v dlouhodobém časovém rozmezí; čekat se dá trpělivě i netrpělivě, láskyplně i nenávistně, s úsměvem i zachmuřeně. Čekat můžeme úplně všechno, ale také vůbec nic. Podle všeho se dá čekat také žádoucně nebo nežádoucně.
Emília Molčániová: Noe | Odložené dieťa | O troch eurách
Vážený Pán Boh, s poľutovaním Vám musím oznámiť, že s Vami dohodnutú a pred právnymi zástupcami riadne podpísanú zmluvu sa nám pravdepodobne nepodarí dodržať, nakoľko sa vyskytli nepredvídateľné okolnosti a prekážky. Zmluva bola uzavretá dva mesiace aj sedemnásť dní po mojich šesťstých narodeninách na dobu stodeväťdesiat dní. Z toho štyridsať dní malo pršať a stopäťdesiat dní mali záplavy vôd ovládať zem. Zatiaľ som plnil všetky Vaše príkazy ako Váš najpokornejší služobník a robil som všetko, čo ste mi prikázali.
Luděk Ťopka: Magistr Kelly "Na výrovce"
Nastal tartas, jak jeden přemlouval druhého, aby se přihlásil, a jak se navzájem obviňovali ze zbabělosti, nebralo to konce, až nakonec dostrkali ke stupínku toho nejnamazanějšího. Kráska toho „dobrovolníka“ přivinula, za ohromnýho smíchu a pokřiku, zády na svý dosti vyvinutý plíce a oba vzápětí přikryl zase ten květovanej hadr.
Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (11)
Při následujících hodinách se všichni kantoři snažili mu klást všelijaké záludné otázky, jako třeba chemikářka Fůrie, když se ho zeptala, k čemu se používá burel. On bez hnutí brvy odvětil, že u nich v cirkuse ho mají k potírání zadků malých lvů, aby neměli škrkavky. Kocour na něj zase zaútočil Pythágorovou větou, načež se dozvěděl, že Pythágoras se jmenuje kůň, kterej sice umí počítat, ale ani za prase neřekne slovo, natož potom větu.
Pavel Pávek: Loupežnická dieta
Vůz rozvážně pokračoval v cestě, horní chlapci si za hořkého nářku vzájemně pomáhali na nohy. Čert se zvedl sám a zamyšlen. Věděl, že jeho pozice je značně otřesená a pověst pána lesů ohrožena, chápal, že musí neprodleně učinit radikální kroky. Příčinu katastrofálního neúspěchu určil docela přesně a z posledních sil se vydrápal k jeskyni.
Iveta Kollertová: Letní bouře
Dnešní procházka mne zavedla na cestičku vedoucí k blízkým vodopádům. Jsou ukryty pěkně v lese, cesta k nim je plná roztodivných kamínkům a traduje se, že pokud máte bystré oči, můžete najít i prastarou fosílii trilobita. Vykračuji si tedy s očima upřenýma na cestičku. Sem a tam mrknu napravo, vlevo.. je sezóna hub a to mi moje houbařské srdce velí: "Hledej, děvče, hledej!"
Stanislav Rudolf: Další Den blbec!
Znáte to: budík vás probudí a vy máte pocit, že vám začíná Den blbec. Všechno vás štve, rozčiluje, dráždí, chleba k snídani je tvrdý, čaj studený málo sladký, rádio, které si pustíte trapně ukecané a ke všemu metorologové hlásí biopředpověď 3…! Prostě něco jako ranní depka. Přesně takhle začínám dnešní den.
Antonín Siuda: Černý pasažér
Z poloprázdného příměstského vlaku od Těšína, který zastavil na čtvrté koleji svinovského nádraží, vyběhl cestující. Hnal se za ním rozčepýřený průvodčí a snažil se ho nakopnout. Černý pasažér byl rychlejší. Podařilo se mu uniknout a zamotat se mezi velký houf lidí, který čekal na intercity expres z Warszavy do Prahy. "Není vám trapně - takové násilí," ozvalo se z perónu.