Ivan Kraus: Nejchytřejší národ na světě

Rubrika: Literatura – Fejetony

Nejchytřejším národem na světě jsou samozřejmě Češi. Tento fakt je už dnes všeobecně znám a nelze proti němu nic namítat. Přitom zůstává jen otázkou, zda je dnes více chytrých Čechů doma, nebo v zahraničí. Mezi Čechy panuje v této otázce rozpor.
V jedné věci se však všichni Češi shodnou: v názoru na druhé. Jenom Čech dokáže v neuvěřitelně krátké době rozeznat a posoudit chyby a nedostatky jiných národů.
Jedním z nejlepších znalců světa je Nývlt. Dokáže posoudit kvality a hlavně nedostatky celé řady zemí a přitom mu stačí i velmi krátký pobyt k tomu, aby stát poznal.
Nývlt mi občas z těchto států telefonuje a sděluje mi výsledky svých pozorování.
Protože je inteligentní, volá samozřejmě vždy na účet firmy, která ho na cesty posílá. Firma, pro kterou pracuje, je britská, a nehrozí tedy nebezpečí, že by její vedoucí Nývltovi jeho telefonáty zakázal, protože (jak tvrdí Nývlt) Angličané některé obchodní triky nikdy neodhalí, nemají pro to smysl. Kromě toho neumějí vůbec vařit.
O Američanech mi Nývlt sdělil, že jsou také velice naivní a že neumějí zkonstruovat tak dobrá auta, jako je třeba mercedes nebo volkswagen. O volkswagenu mi Nývlt řekl, že je to v podstatě kopie staré české tatry. Čeho je kopie porsche, jsem už zapomněl. O Němcích jsem se navíc dozvěděl, že nemají smysl pro humor.
To mají společné se Švýcary, kteří navíc hrozně šetří.
Francouzi jsou vlmi povrchní.
Italové jsou komedianti a byrokrati.
Švédové si vzájemně závidí.
Finové mají příšerný jazyk. A z Belgičanů si i Francouzi dělají legraci.
Nedávno mi Nývlt opět telefonoval – z Madridu. Zjistil tam během své návštěvy, že Španělé jsou primitivové, protože mají rádi býčí zápasy.
„Kde my jsme už mohli být, nebýt těch mizerných komunistů,“ povzdychl si do sluchátka. Pak mi sdělil, že česká životní úroveň by byla v této době vyšší než životní úroveň Beneluxu nebo kteréhokoliv skandinávského státu.
O komunistech hovořil Nývlt jako o někom, kdo do Československa přišel a trvale se tam usadil. Namitnu-li, že i komunisté jsou Češi, naznačí Nývlt, že většina z nich jsou Slováci, a žádá mne, abych si představil, jak by to vypadalo třeba v Anglii nebo ve Švýcarsku, kdyby tam měli komunisty jako my.
„Ale ve Švýcarsku komunisté nevládnou,“ řekl jsem.
„To je právě jejich štěstí,“ řekl Nývlt.
Zeptal jsem se ho, zda to třeba není také zásluhou Švýcarů, že jejich stát není komunistický.
„Co tě napadá,“ rozčílil se, „Švýcaři jsou přece absolutně politicky pasívní a nevzdělaní. Čech má mnohem větší politický přehled. Mají prostě štěstí, to je to.“
Nechtěl jsem se v mezinárodním telefonickém rozhovoru z Madridu na účet britské firmy přít o švýcarských komunistech a tak jsem raději mlčel.
„Kdyby k nám v roce šedesát osm nepřišli Rusové, mohlo být všechno jiné,“ povzdechl si Nývlt po drátě. Když jsem mu naznačil, že komunisté, kteří Rusy pozvali, jsou u vlády už od roku čtyřicet osm, dostal se opravdu do varu.
Únor zavinil podle Nývlta pouze doktor Beneš. Nebýt Benešových chyb, byl by se nedostal Gottwald k moci. Nebýt Churchilla a Roosevelta, nedošlo by k Jaltě, a nebýt Jalty – neměli by Stalin s Gottwaldem šanci. A nebýt těch dvou, nedošlo by k Únoru, takže bychom získali od Američanů Marshallův plán, a mít ten plán, bylo by Československo dnes fantastickou zemí.
Naslouchal jsem Nývltovi, který to vše zaujatě líčil, jako by během všech událostí byl český národ někde na dovolené.
A protože jsem mlčel, rozvíjel Nývlt dál celou teorii, a taky mi z Madridu na účet britské firmy oznámil, že vlastně chybu udělal už Masaryk, protože nebýt Masaryka, mohli jsme zůstat součástí Rakouska-Uherska.
„A dnes bychom žili jako Rakušáci,“ řekl na konec svého historického přehledu.
„Ale je možné, že bychom už nemluvili česky, ale německy,“ řekl jsem.
Nývlt se mi po mezinárodní lince vysmál.
„To je nesmysl. Němčina je neohrabaná řeč. A Rakušáci jsou neschopní. Jen kdyby to vzal zase někdo z našich lidí do ruky.“
Pak se ještě rozohnil a ptal se, zda měli Rakušani Komenského. A křičel pak do sluchátka jména našich velikánů, jednoho za druhým.
„Haška? Baťu? Zátopka? Jana Husa? Žižku? Navrátilovou?“
Vylíčil mi, co bychom my, Češi, mohli udělat z Rakouska, ale v tom nás přerušili. Nývltův plán na zlepšení tohoto státu jsem se už nedozvěděl.
Rakousko bude muset zatím počkat.
Když nad tím tak uvažuju, začínám mít pocit, že na tom něco je.
My, Češi, jsme asi opravdu ze všech nejchytřejší.
(1987) 

       

Originální ilustrace pro Pozitivní noviny © Ing. arch. Miloslav Heřmánek
http://hermanek.info/reference/  http://hermanek.info/
http://navolnenoze.cz/prezentace/miloslav-hermanek/

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 10. 2009.