Můj výlet

Můj výlet byl na celé odpoledne, jen příprava zabrala hodinu času.
Uvelebení, srovnání myšlenek a hle, múzy ke mně zvolna přistupují...
Ta malá, co se vznáší nad hlavou, je múza představivosti a inspirace.
Rozhodí své paže a ke mně se snáší duha, se všemi barvami, které je člověk schopen přijmout.
Uklidňující zelená mi namaluje lesy plné košatých stromů. Koruny se majestátně houpou ve větru a zelený mech zve ke spánku. Modrá mi symbolizuje nebe a vodu. Nebe, které mne zavede do dálek a díky ptákům vstoupám výš a výš.
Rozsáhlý oceán, na kterém se vlny perou s příbojem, malý rybník, plný života i vodních rostlin, rychlý potůček, řítící se přes kamínky a studánku v lese. Pozvolna usedám a dívám se na svůj odraz. Vybírám spadané lístečky i jehličí rozmanitého lesa a naslouchám vzdálenému houkání vlaku.
Červená barva mne pozve do království květů. Stojím na kraji velikého pole plného vlčích máků. Všechny směřují k životodárnému slunci, máš pocit, že si povídají. Motýli krouží nad celým lánem a sem tam zmizí, aby se napili sladkého nektaru.
Těch barev je tolik...
Chvilku se ocitám na lesním paloučku, abych vzápětí vstupovala do vysokých hor, hrdých pánů naší země. U některých ani vršku nedohlédneš, asi se s nebem domluvily na tichém rozjímání v té ohromující výšce.
Jsem jak mravenečci tápající na cestičce, ale jdoucí si za svým cílem.

Jen někdy je dobré se z ničeho nic zastavit...