Petr Pučelík: Standa Procházka pokřtil písničky, které čas neodvál
„Sedmdesát let rozdávám lidem dobrou náladu a najednou zjišťuji, že písničky, které zpívám, neznám celé. Například písničku Zvadla růže, zvadla sama… jsem zpíval mockrát, ale že má patnáct slok, jsem nevěděl. Je úžasné, že pan inženýr Kalbáč dal něco takového dohromady a já všem lidem přeji, aby jim naše krásné písničky v tom dnešním mumraji měly stále co říct,“ vzdal hold sběrateli písniček Standa Procházka.
Egon Wiener: Čaj nebo meltu | Kluci mají své priority
U babičky v Geršdorfu, to je dnešní Loučná, součást Hrádku nad Nisou, visel na zdi v kuchyni mlýnek na kafe. Zrnková káva nebyla po válce běžná, ale babička, hospodská, si poradit uměla. Smíchala v mlýnku něco praženého, něco sušeného, přidala pár zrnek opravdové kávy a mlela tak dlouho, až výsledkem bylo kafe, že na něj, co živ budu, nezapomenu. Ta vůně! Tak voní snad jen med v medometu, pryskyřice po ránu, když je les kolem ještě plný mokrých pavučin a vysoké trávy.
Marta Urbanová: Španělsko
Do Španělska na dovolenou jsme odlétali z Getwicku s cestovní společností Thompson Holidays. Když odlétáte z Getwicku, tak hned poté, co zaparkujete auto, si musíte poznamenat číslo parkovacího místa, řadu a blok, jelikož po příjezdu z dovolené byste už nemuseli auto nalézt. Ne však proto, že by se ztratilo, to ne, ale prostě proto, že byste ho mohli hledat celé měsíce na tak rozlehlé ploše. Poté nastoupíte do autobusu, který vás odveze k odletové hale.
Miroslav Sígl: Úplně nová mysl ovládne budoucnost
Pozoruhodný vypravěčský, řečnický způsob výkladu činí z četby napínavý příběh. Jeho autor si nechal napřed zobrazit svůj mozek, sledoval strašidelné výjevy, počínání levé a pravé hemisféry za použití tzv. funkční magnetické rezonance. Zúčastnil se velkého množství pokusů, studoval objevné výzkumy profesora Rogera W. Sperryho (zemřel v roce 1994), nositele Nobelovy ceny v oblasti lékařství, které navždy změnily pole psychologie a neurologie.
Zdeněk Horenský: Byli u moře a u moře nebyli
Franta a Pepa byli dva téměř nerozluční kamarádi. Postupem času své kamarádství povýšili na kamarádství z mokré čtvrti. Denně se setkávali u piva ve své oblíbené hospodě „U mašinky“. Jednou si k nim ke stolu přisedl Jarouš, jejich společný známý, a povídalo se o všem možném. Přišla řeč na dovolenou a cestování. Jarouš jezdíval jako vedoucí zájezdů. Vylíčil jim barvitě několik zážitků z těchto zájezdů a popsal místa, kam se jezdí. Jeho vyprávění je zaujalo. Franta pravil: „Pepo, co kdyby sme se též jednou s nima vypravili k temu moři? U moře eště ani jeden z nás nebyl, na dovolenou nejezdíme, dostaneme příspěvek od ROH, tak proč nejét?“
Vlasta Korbová - Helena Procházková: Povídání u sklenice studeného čaje (1)
Moje cesta byla velice zvláštní. Snad v devadesátém druhém roce jsem se na brněnském veletrhu poznala s mladým Američanem. Snažila jsem se naučit anglicky a hltala jsem každou příležitost trénovat jazyk. Vinek mě seznámil se svou matkou Temi Miller, která právě připravovala podmínky pro „dovoz“ kurzů Dale Carnegie Training do tehdejšího Československa.
Lukáš Nepovím: Takový normální maratónský den
Sobotního dne 12.5.2007 byl zahájen na Václavském náměstí v Praze WOLKSWAGEN MARATONSKÝ VÍKEND jako každý rok doprovázený MARATON MUSIC FESTIVALEM. A tohoto krásného slunečného dne jsem maratón navštívil. První rozběh nazývaný Caddy City běh 8 km začínal ve tři hodiny odpoledne. Hezké počasí a program tvořený tanečníky samby, domorodými tanci za doprovodu perkusí a dalšími umělci, dotvářel uvolněnou atmosféru.
Stanislav Rudolf: Moje paličaté IQ (29)
Viktorův odhad se ukázal jako správný. Jejich manželství bylo hned při prvním stání u soudu rozvedeno. Naše máma to obrečela. Simona začala s přípravami ke stěhování. Už předem se s Viktorem dohodla, které věci si odveze, takže se netahali o starý kabát nebo pastičku na myšli, jak se to někdy mezi rozvádějícími se manželi stává.
Vladimír Leksa: Ladislav Smoljak, pravdivý, nadčasový
Jedného večera v roku, keď si Federico Fellini na Moskovskom filmovom festivale odniesol Zlatú cenu za film Interview, a keď Marcello Mastroianni získal veľkú cenu v Cannes za hlavnú rolu vo filme Nikitu Michalkova Oči čierne, som na jednom z dvoch programov Československej televízie po televíznych novinách so zváračom a kombajnom uvidel film, vďaka ktorému som objavil génia. Ten film sa volal Nejistá sezóna a ten génius sa volal Ladislav Smoljak. V tom čase som už poznal komédie a divadelné hry z pera Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Dialógy z nich som vedel citovať naspamäť.
Egon Wiener: O husím brku | Kupovitá oblačnost | V posteli
Má první třída byla o násadce a peru, které se do ní nastrčilo a šup s ním do kalamáře s inkoustem. Potom mohl nastat onen obřad, který nazýváme psaním. Jak málo dělí naši generaci od doby, kdy se psalo husím brkem! Dějiny psaní jsou dějinami hledání. Začalo to malovanými obrázky, kdy Číňané malovali štětcem namočeným v tuši, Egypťané tvořili hieroglyfy, jiné národy klínové písmo. Staří Řekové znali inkoust a psali na pergamen nebo papyrus, Římané zase převážně používali voskové tabulky, do nichž ryli kostěným rydlem, ale také znali inkoust ze sazí, lepidla a gumy.
Ivan Kolařík: Policejní dar (2.)
“Jo, kamaráde, to jsme na ty hajzly estébáky konečně vyzráli. Krátce po revoluci jim všechno vzali a Volhy jsme podědili my, kteří jsme donedávna jezdili ve starých Škodovkách,” vysvětlil ochotně můj nový přítel Franta. Ten mi taky řekl, jak chlapi od kriminálky neměli estébáky rádi, protože jim do řemesla strkali nos a kolikrát jim narušili dlouhodobé vyšetřování.
Jiří Suchý: Elektrická puma (5)
Přepilovat lano se mu však podařilo teprve v okamžiku, kdy kabina bezpečně přistála v přízemí. Polovina lana dopadla na její střechu, na druhé polovině pak zůstal viset nešťastný voják, jemuž pojednou pětipatrová propast počala nahánět hrůzu. Ostatní ozbrojenci, kteří byli svědky jeho neúspěchu, ponechali ho osudu a rozběhli se dolů za Bondem.
Miroslav Sígl: Do tyrolského Brixenu po 150 letech
Ani na chvíli neváhám zařadit mezi doporučenou literaturu k studiu o Karlu Havlíčku Borovském rozkošnou publikaci, kterou sepsal a vydal v nepatrném nákladu pro potěšení svých přátel a známých svitavský rodák a lékař MUDr. Josef Čáp (*1948) pod názvem „Tyrolské elegie po 150 letech“.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (16) Arkadij Rajkin
V roce 1939 vzniklo Leningradské státní divadlo miniatur, jehož zakladatelem a uměleckým vedoucím byl herec a komik ARKADIJ RAJKIN (1911-1987). Představovat jej u nás bývalo kdysi zbytečné; vždyť právě v Československu dostal v padesátých letech přezdívku „muž mnoha tváří" (tak se ostatně také jmenoval film režiséra Zdeňka Podskalského, natočený při první Rajkinově návštěvě Československa v roce 1958, a stejný název nese i obrazová publikace, která o rok později vyšla rovněž u nás, v nakladatelství Orbis).