Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (9) Vlasta Burian
Když jsem v lednu roku 1990 natáčel v Ostravě televizní Kavárničku dříve narozených s dcerou Vlasty Buriana, paní Emilií Kristlovou, zeptal jsem se jí mimo jiné také na to, co jedl její tatínek nejraději. Její odpověď byla okamžitá a prostá: „Škubánky a koprovku! Konkrétně koprová omáčka na sklonku jeho života – to byla pro něj pochoutka nad všechny delikatesy! Snad se pan Trejbal, neurazí…“
Dobromila Lebrová: Viktorin Kornel ze Všehrd, humanista, právník, spisovatel
Už od doby Karla IV. pronikaly na naše území první ozvěny humanistického učení, které předpokládalo obrození a zdokonalení lidstva za pomocí některých poznatků z antiky. Humanistické hnutí zdůrazňovalo především lidskou důstojnost, úctu a lásku životu. K rozvinutí tohoto nového filozofického směru u nás došlo za vlády Jiřího z Poděbrad a za vlády Jagellonců.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (15)
Ten se otočil a Kornelie mu skočila na prsa a držela se ho jako klíště. Pikart upustil kosu a Kornelie pustila Pikarta. Popadla kosu a dělala, že mu chce useknout nohy. Pikart skákal jako přes švihadlo a ječel: „Neblázněte, Rákosová, vždyť mi useknete šlachy a já nebudu už moct tancovat.“ Potom Pikart utekl ven a přelezl plot.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (26)
Dávno před tím, než jsem poprvé spatřil živého osla, měl jsem vědomosti o hře pánů Voskovce a Wericha OSEL A STÍN. V cizokrajných filmech se objevovala tahle trpělivá zvířata, která očividně líně a bez zájmu přežvykovala trávu, občas zastříhala dlouhými slechy, popošla a nedůvěřivě se rozhlížela po příčině nezvaného hosta. Dvounohý lidský osel vydával divné skřeky a skutečným oslům poroučel, někdy je i tloukl klackem přes zadek.
Vladimír Vondráček: Ty naše hospůdky české … (3)
Trojka je bezvadné a pro leckoho šťastné číslo, a tak i toto sondování českých hospůdek se dočkává svého třetího a posledního pokračování. Opustíme v něm staré pražské vyhlášené „osvěžovny“ i neznámé studentské hospůdky a zkusíme se podívat pod pokličku či na pípy nových hospůdek současných. Protože patřím mezi staromilce, nesmí se nikdo divit, že v mých následujících postřezích se budou zákonitě střídat klady se zápory.
Pavel Pávek: Blanka Kubešová v Kostelci nad Černými lesy
V sedmdesátých letech budoucí uznávaná spisovatelka otevřela v Luzernu poetickou kavárničku, které čeští exulanti říkali Viola 2. Tady po mnoho let předčítala z exilové a disidentské literatury, recitovala své oblíbené básníky, zpívaly se Hašlerovy písničky… Psát začala nejdřív drobné texty, pak i knížky. Debutovala v nakladatelství 68 Publishers prózou Deník Leošky Kutheilové...
Michal Dlouhý: Farářova dobrosrdečnost
Velitel četnické stanice v Malešově pan vrchní strážmistr Rudolf Švábenický si vždy v neděli rád dal partičku mariáše se svými přáteli. Hráčské kvarteto se scházelo v místním hostinci a bylo kromě četnického velitele tvořeno malešovským starostou, učitelem a panem farářem z nedaleké Bykáně.
Elena Paclová: Zvířata vědí víc, než si myslíme (1.)
„Isidore?! Co tady děláš? Pane řidiči, zastavte prosím, musím odnést kocoura domů!“ Příště už je chytřejší. Naskočí do autobusu až v poslední vteřině, ale tentokrát se dobře schová. Ve městě nenápadně vystoupí a opatrně svou paní následuje. Ta si ho všimne až po chvíli. Netušila, nemohla tušit, že ji doprovází chlupatý kavalír.
Vladimír Kulíček: Prezervativní story
Před více než 40 lety jsem pracoval v útvaru, který měl honosný vědecký název a každý v něm měl svůj odpovědný úkol, ale podnik nás využíval k hašení různých „požárů“, prostě když něco „hořelo“ - ať již ve výrobě nebo v montáži. Neměli jsme prostředky, přístroje, devizy, často ani dost zkušeností, ale je zajímavé, že jsme si obvykle nějak poradili, i když třeba na koleně.
Jan Řehounek: Polabský knižní veletrh potřetí
Ve dnech 7. až 10. září proběhl na výstavišti v Lysé nad Labem třetí ročník Polabského knižního veletrhu. Lze konstatovat, že úspěšně, neboť ho navštívilo víc jak devět a půl tisíce návštěvníků, představil hezký průřez ...
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (31) František Kovářík
„Marečku, podejte mi pero!“ S vyslovením téhle věty, která také tvoří název jedné české filmové komedie, se snad každému okamžitě vybaví dobrácká, usměvavá tvář toho, kdo ji na plátně pronášel. Ano, dnes si připomeneme skromného a dobrého člověka a herce, kterému chyběly pouhé dva roky k tomu, aby oslavil 100. narozeniny. FRANTIŠKA KOVAŘÍKA (1886-1984) milovali jak diváci, tak i všichni jeho kolegové.
Ivan Kolařík: O lásce k umění - "Doktor" kulisákem v Národním
Mistra Nedbala jsem osobně poznal během filmování pro mě neslavných „Zákopů”. A tak jsem si jednou dodal kuráž a po představení “Romeo a Julie” jsem ho oslovil s prosbou jestli by mně nemohl laskavě poradit s přípravou na příští zkoušky na DAMU, kde v té době také přednášel. Změřil si mě od hlavy k patě a pak k mému úžasu řekl, abych si připravil nějaký monolog a navštívil ho u něj doma.
Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (1)
♦ Manželství je společenství kompromisů. Každý z nich je hřebem do osobního sobectví. ♦ Pravdu má ten, který svou pravdu prohlásí za pravdu z pozice své moci. Ten, kdo má pravdu, ji musí skrývat, protože nemá moc. Kdyby ji měl, lhal by v důsledku záchrany své moci. ♦ Čím více nakradeš, tím ti hrozí menší trest. Ti, co si nakradou, jsou vlastně chudáky. Nic z toho, co mají, jim nepatří.
Sloupky Jiřího Menzela (21)
Vrátil jsem se z Bukurešti. Byla tam přehlídka věnovaná panu Hrabalovi a mým filmům. Bylo mi tam dobře a všichni na mne byli hodní. To město je velice zajímavé, připadalo mi, jako když se probouzí z nehezkého snu. Kdysi bylo náramně bohaté se širokými třídami a výstavnými bohatě zdobenými domy. Dneska je to už ale smutná, zašlá a hodně omšelá paráda.