Michal Dlouhý: Pro dobrotu
Dne 29. ledna 1870 si byl četník Jan Čížek z četnické stanice Strašice nucen do služby poněkud přivstat. Na devátou hodinu ranní byl totiž, coby svědek, předvolán k okresnímu soudu do Zbiroha. Na trasu dlouhou 18 kilometrů stačily pro člověka, jdoucího rychlou chůzí, běžně tři hodiny. Četník, ten však byl povinen pohybovat se volnou chůzí, aby mohl pozorovat vše co se v jeho okolí děje. A k tomu sněhové závěje a krutý mráz při blížícím se úplňku. Na cestu musel trasu plánující desátník počítat nejméně čtyři hodiny a k tomu samozřejmě nějakou tu rezervu, aby se svědek nedostavil k soudnímu pře líčení pozdě.
Dobromila Lebrová: Hans H. B. Selye, kanadský lékař – 105. výročí narození
Slovo „stres“ je dnes skloňováno ve všech pádech v mnohých článcích, pojednáních, programech rozhlasu a televize. Každý tomu slovu rozumí více méně podle svého. A sám autor použití tohoto slova – Hans Hugo Bruno Selye – ve svých pamětech podotkl, že se poněkud zmýlil při pojmenování mechanismu zvýšené zátěže na organismus. Že v neznalosti přesného synonyma použil tohoto slova, že později by pravděpodobně použil spojení „syndrom napětí“, asi tak, jako se používá v nauce o pružnosti ve fyzice.
Pavel Novotný: O té naší vzdělanosti...
Nedávno se v krátké návaznosti seběhlo hnedle několik věcí, které daly vzniknout tomuto zamyšlení. Mám za svými zády deset krabic od banánů plných archivu, nebo,li „siláže“. A žena Anna se mě zeptala jak se mě spalo a vnuk se zakrátko otázal: „A hele – dědo to jako když mají to „Studio“, tak to pořád studují? Po pořádku: Ty škatule plné papíru ležící na hlubotiskovém lisu mě donutily k povinnosti vše roztřídit, potřebné naskenovat a nepotřebné musí pryč.
Olga Szymanská: „Ke třicátému výročí“
Název je parafrází jména písně Charlie Soukupa, kterou zveřejnil za normalizace v době narození Lucie Rohanové, která nyní stejnojmennou výstavou rekapituluje třicet let svého života a filozoficky zvažuje důvody k osobnímu optimismu. Autorka (narozena 28. 1. 1982), absolventka Filozofické fakulty UK v Praze (2003–2009) dokončuje studium na Fakultě výtvarných umění v Brně – v ateliérech Papír a kniha a Grafický design. V letech 2004–2008 pracovala v Národní knihově, nyní působí v Archivu Výtvarného umění o. s. Věnuje se především konceptuální tvorbě na bázi autorských knih, v níž dává přednost obsahu před formou.
Pavel Victorin: Maggi
Při listování v Encyklopedii architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách jsem náhodně narazil na několik stránek se známým jménem „Maggi“. Do té doby jsem ho znal pouze jako název tekutého polévkového koření, ale i v různých jiných formách, nebo ze sáčků hotových pokrmů, zejména polévek, avšak nyní již vím, že se také jedná o jméno poměrně značného počtu stavebníků italského, tedy tehdy vlašského a jihošvýcarského původu, kteří působili v Čechách. O svůj objev se chci podělit se čtenáři Pozitivních novin. Z uvedeného pramene vybírám čtyři nejvýznamnější představitele jména Maggi, kteří v naší zemi vytvořili stavby dodnes známé a využívané.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (25) Oldřich Dědek
Přiznám se, že trvalo hodně dlouho než jsem si dal dohromady, že komik, který mě v mých sotva patnácti letech rozesmál až k slzám svým vystoupením v pražské Lucerně je totožný s jedním z trojice „rádců“ starého krále v Pyšné princezně, anebo s excentrickým bubeníkem a hráčem na pilu Karlíčkem Kalouskem v Hudbě z Marsu.
Pavel Vrána: Ještě trochu o Vánocích
Doma je krásně, voňavo, vánočně. Do Štědrého dne zbývají už jenom dva dny. Žena peče ještě nějaké cukroví, míchá polevy, zdobí, co napekla dřív, a já, jako kdysi v dětství, každý kastrůlek od těch dobrot vyškrábu lžičkou a když se můj malý vnouček Kuba se svojí babičkou nedívají, ještě ho pečlivě vytřu periodicky olizovaným prstem. Dával jsem Kubovi taky líznout a do toho předsvátečního požitku jsem ho chtěl zasvětit, ale jemu to, z nějakého důvodu, nechutnalo.
Ilustrátoři Pozitivních novin se představují (2) Hana Křivánková
Do Pozitivních novin jsem zavítala nikoli náhodou, ale čistě za účelem – kamarád mě informoval o možné prezentaci v rubrice Hledám nakladatele (kterého se už léta marně usilovně snažím najít) a pak už to šlo samo – na příjemné stránce plné stejně tak příjemných autorů, tam je radost zůstat a vracet se. Proto mi bylo ctí, když můj kreslířský duch dostal příležitost právě tady, hrozně ho to baví a jen tak se jinam nevrtne.
Dobromila Lebrová: Moliére – 390. výročí narození
Moliére je považován za největšího autora francouzských komedií, v nichž mistrným způsobem představoval lidské neřesti, slabosti a slabůstky, jako pokrytectví, pýchu, přetvářku i snobství. Jeho hry se natolik vžily, že jména jeho charakteristických postav někdy slouží k jednoslovnému označení celého lidského charakteru. Žil v době bohaté na dramatické talenty. Na svět přišel šest let po Shakespearově smrti; španělský dramatik Pedro Calderón della Barca (1600–1681) ho přežil, stejně jako význačný Francouz Pierre Corneille (1606–1684); další – Španěl Lope de Vega (1562–1635) zemřel, když mu bylo třináct, a se svým krajanem Jeanem Racinem (1639–1699) měl spíš problémy.
Pavel Novotný: O anatomii přátelství
A já jsem tehdy v tom okamžiku u toho Kocoura jako „náctilletý“ vyslovil nahlas pro mě tehdy zcela nové zjištění: Že člověk sám o sobě je vnitřně bohatší tím, že společně sdílí přátelství s lidským gigantem. Je bohatší o obsah jeho života, se kterým tak či onak sdílí jeho priority hodnot v jejich poznávání a je tak spoluúčasten na jeho lidském a profesním údělu. V tom se mně zjevil onen pojem „dar“ a pozitivní vliv nejenom na další profesní, ale i obecně lidský růst. Byl nesporný a nezpochybnitelný současně.
Jindra Svitáková: Výstava Někomu život, někomu smrt putuje po České republice
Putovní výstavu Někomu život, někomu smrt připravila Asociace nositelů legionářských tradic k 70. výročí operace Anthropoid, jejímž cílem byl atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V letošním roce si připomínáme 70. výročí tohoto významného odbojového činu, který nemá v celé Evropě v době 2. světové války obdoby. Byl to jedinečný čin, v kterém se spojilo hrdinství profesionálů – vojáků čs. zahraniční armády, s odbojem v okupované vlasti, který vojákům poskytl nezištnou pomoc a podporu.
Rudolf Křesťan: Ze zákulisí K+M+B
Lednový svátek tří králů nemá nic společného s králi, neboť to byli jenom (jenom?) mudrci. Nerouhám se, pouze se odvolávám na sdělení z Matoušova evangelia. Dotyčná trojka se přišla poklonit Ježíškovi, který se podle novodobého letopočtu narodil sedm let před Ježíškem. Tedy před Kristem. Dočetl jsem se to u oblíbeného astrofyzika Jiřího Grygara. Aby překvapení nebylo málo: tradovaní mudrci se nejmenovali Kašpar, Melichar a Baltazar, jak jsem se dověděl v jednom ze zamyšlení kardinála Miloslava Vlka.
Dobromila Lebrová: Gustave Doré – 180. výročí narození
Málokdo z nás o něm asi slyšel, a přece ho mnozí známe. Protože – máme-li nějakou představu o postavách z Bible, například o Mojžíšovi, o Izákovi a Abrahámovi, o králi Davidovi, či silákovi Samsonovi – většinou vychází z Doréových ilustrací Bible. Dal podobu mnohým našim představám, aniž bychom si to uvědomili. Nikdy v tom nebyl překonán. Lze říci, že jeho rytiny se vtiskly do povědomí celé lidské společnosti.
Lubomír Sršeň – Josef Krám: Nevšední příběhy portrétů
Nedávno vyšlá 140stránková edičně vzorně vypravená publikace Nevšední příběhy portrétů s podtitulem Puchmajer, Sedláček, Hanka, Rajská, Němcová, vydaná nakladatelstvím Vyšehrad ve spolupráci s Národním muzeem, představuje výsledky bádání Lubomíra Sršně (*1949), po 38 let respektovaného vědeckého pracovníka Národního muzea (1986–1997), který tam vedl oddělení starších českých dějin.