Olga Szymanská: „Ke třicátému výročí“

Rubrika: Publicistika – Doporučení

Název je parafrází jména písně Charlie Soukupa, kterou zveřejnil za normalizace v době narození Lucie Rohanové, která nyní stejnojmennou výstavou rekapituluje třicet let svého života a filozoficky zvažuje důvody k osobnímu optimismu.

Bílá přerušovaná čára

Autorka Lucie Rohanová (*1982), absolventka Filozofické fakulty UK v Praze (2003–2009), dokončuje studium na Fakultě výtvarných umění v Brně – v ateliérech Papír a kniha a Grafický design. V letech 2004–2008 pracovala v Národní knihově, nyní působí v Archivu Výtvarného umění o. s. Věnuje se především konceptuální tvorbě na bázi autorských knih, v níž dává přednost obsahu před formou. Snaží se zkoumat fenomén Člověka skrze fenomén Prostoru a Pohybu. A to nejen ve věcném slova smyslu: sítem vlastních myšlenek zachycuje konkrétní, pro ni důležité podněty literatury a hudby. Na konzumní způsob života se snaží klást otázky a nacházet na ně odpovědi. Proto již od první kolektivní výstavy (k dnešnímu dni šest) upoutala pozornost široké veřejnosti i odborníků z oblasti knižní a výtvarné tvorby. Samostatně vystavovala vloni v brněnské Galerii T23 kolekci Ptáci (Ti, kteří se ptají).

Facebook Street Faces

Výstava Ke třicátému výročí – ve Výstavní a koncertní síni Atrium v Praze 3 (do 3. února 2012) rekapituluje její životní pouť od rozhodnutí studovat výtvarné umění k závěru studia.

Mapuje čtyři okruhy. První zkoumá fenomén knihy v souvislosti s četbou, stojící u kořenů knižní tvorby: ještě před vstupem do výstavní síně upoutá leporelo Zezarekve k výboru ze sbírky Miroslava Salavy Zarakvítí – velmi zdařilá kombinace fotografií objektu Národní knihovny a veršů básníka.

Kniha redukovaná časemČi Kniha před a po – knižní objekt působící před přečtením a po něm, Knihy v knihách, Cesta portrétu čtenáře, Snář a další. Navazuje vizuálně kritická tvorba s tématikou konzumního životního stylu, například Bílá přerušovaná čára – trasy pražského Metra se zastávkami, výmluvně prostorové Dlouhé vedení, Zůstaň vždy sám sebou a jiné.

Určitým protipólem jsou práce vycházející z motivu pohybu, cesty, trasy ve spojitosti s prostorem, a to ve fyzickém i v přeneseném slova smyslu: hlavně Rozpůlený člověk, dále například Kroky, místa, věty, Poslední a první, ve vitríně velice poutavá Mapa pohybu, Kniha redukovaná časem, Vzduch…

Závěrečná část je meditací nad konkrétními literárními a hudebními díly s běžnými i skrytými myšlenkami a aspekty života: například Numerické party – W. A. Mozart: Smyčcový kvartet KV546 – tóninová variace, ztvárněná zde jako numerologický zápis, objekt z pásu průhledného papíru Karel Šebek: Dívejme se do tmy, jak je barevná, v němž se verše mnohou číst kontinuálně. Velvet Pictogram v podobě knihy citátů je objekt silně poetický a vizuální zároveň. Značně výmluvný je objekt Všichni jsme na tom blbě – s hlavou jsme pod noži, chceme-li číst legendu.

Prolínání jednotlivých děl má svůj důvod – jako životní pouť kříží jiné trasy a vstupy, tak se v tvorbě umělkyně jednotlivé okruhy úzce prolínají. Navíc – pro Lucii Rohanovou je to samozřejmost: její tvorba je prodchnuta hlubokým filozofickým nábojem.

Kubatura pampelišky

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 01. 2012.